Neděkujem, nepotřebujem

Vánoce je období, kdy se všechna vydavatelství snaží vrhnout na trh co nejvíce desek. Díky tomu vychází i řada různých opravdu podivných kompilací, nad kterými člověk akorát zakroutí hlavou. Při pohledu na "Superhity No.1", které rekapitulují naprosto chaoticky první místa prodejní hitparády za posledních zhruba sedm let, si může člověk zhodnotit, jaká muzika se u nás prodává a prodávala. Musím vám říct, že z některých zjištění jsem byl celkem potěšen, z některých naopak dost zklamán a nad některými jsem jen kroutil hlavou, stejně jako nad tímto výběrem.

Není to tak dávno, co vyšel hodně obdobný výběr "Superhity 2004", který recenzoval můj kolega Michal Koch. Řekněme, že žánrové složení je velice podobné, pouze jsou jiní interpreti a písničky. On měl alespoň tu výhodu, že songy na jeho kompilaci byly relativně nové. Tato kompilace je v podstatě už v době svého vydání stará. Vždyť některé písničky jsou už více jak sedm let za zenitem, což by samo o sobě nebylo tak hrozné nebýt ještě totálního mixu stylů a hlavně kvality. Tak tu naproti sobě stojí například rockový Kabát a přeslazení Lunetic, zábavní Mig 21 a blbý "Mumuland" Petra Kotvalda, výborné "Proměny" Čechomoru a otřesné "Mám tě rád" Damiens, nebo kvalitní "Individualita" Hapky a Horáčka proti neposlouchatelnému "Nejšťastnějšímu páru" Holek. Uznejte sami, že to k sobě moc nejde. Pokud by někdo příště chtěl sestavovat podobný výběr, nebylo by zcela od věci vydat ho ve dvou vydáních - jedno to kvalitativně lepší a druhé, nazvěme ho třeba žádanější. Další rozdělení by mohlo být třeba dle stylů, kdy by jedno CD bylo více rockovější a druhé popové a taneční.

"Superhity No.1" na mě působí jako špatná kronika, kterou bych radši nikdy nechtěl číst. Při poslechu této kompilace, tedy hlavně její druhé části, jsem si uvědomil, kolik nic neobohacující muziky dobylo vrchol české prodejní hitparády, což mi úplně kazí celkem dobrý dojem z poměrně povedené první půlky. Když slyším některé tyto hity, chce se mi křičet: "Zlatá Britney!"