Jimmy Somerville svou dráhu zahájil v roce 1984 v triu Bronski Beat, mezi jejich největšími peckami hledejte rádiové trefy do černého "Smalltown Boy", "Why?" nebo duet Jimmyho s Marcem Almondem v podobě medley hitů "I Feel Love / Johnnie Remember Me". O dva roky později přesedlal do dua Communards, během jejichž dvoualbové existence vznikly megahity "Don't Leave Me This Way", "Tomorrow", "Never Can Say Goodbye" a nebo skvostná balada "For A Friend". V roce 1989 vychází jeho debutová sólová deska "Read My Lips" s hity "Comment te dire Adieu" a "You Make Me Feel (Mighty Real)". Rok devadesát byl pro Jimmyho Somervilla rekapitulačním. Kolekce "The Singles Collection 1984-1990" přinesla i povedené singly "Run From Love" a cover klasiky Bee Gees "To Love Somebody". Na další desku se čekalo do roku 1995, kdy vyšel titul "Dare To Love", na kterém byly vydařené popové melodie v čele s megahitem "Heartbeat". Pak se jakoby opět vzdálil a o čtyři roky později vydal desku "Manage The Damage", ta však zapadla bez povšimnutí, i když dle mého názoru je velmi povedená. Po dalších pěti letech se Jimmy Somerville vrací deskou "Home Again", která vznikla v sousedním Německu a je ovlivněna tím, co se tam teď v popových vodách hraje.

Jimmyho vokál je jasně rozpoznatelný a ani za ta léta neztratil nic ze svých parametrů. Na "Home Again" se jako obvykle podílí autorsky a pro tentokrát je okolo něj hodně producentů - mladých, nadějných i zkušenějších - z Německa. Vedle této mladé nadějné krve působí Jam El Mar (z projektu Jam & Spoon) tak trochu jako dědek taneční muziky. Díky tomuto množství spolupracovníků je deska trošku promíchána, lehce nesourodá a hodně dlouhá. Nahrávka by se dala rozdělit na pomyslné dvě části. V té první šestipísňové části je vsazeno na prostý europopík, který chvilkami pěkně dusá a Jimmy se v něm neztrácí, poněvadž vždycky inklinoval spíše k rychlejším písničkám. Do této kategorie zapadají i oba singly, které již z desky vyšly - jmenovitě "It's So Good" a "Come On". Nejpovedenější jsou však hned úvodní "Could It Be Love" a "Under A Lover's Sky".

Druhá část desky mi přijde vydařenější. Tu startuje cover dvojky Nickolas Ashford / Valerie Simpson "Ain't No Mountain High Enough" ve vydařené roztančené podobě. Překvapením je ještě jedna coververze, tou je béčko singlu "Stripped" Depeche Mode "But Not Tonight", kterou zde slyšíte v popové dusárně, která pěkně šlape. Mezi tyto dvě skladby se vtěsnala pohoda v reggae rytmu "It Will Always Be Around". Závěr je v pomalejším tempu. Před ním tu však je ještě vychytaná "Amnesia" - taneční věc, která se velmi vydařila. Pak však Jimmy přichází s pomalými písněmi, ať už mluvím o povedené titulní "Home Again" nebo následující houpavé "What's Your Game". Vrchol přichází s "Selfish Day" a "Stay". Prvně zmíněná vznikla ve spolupráci s Jam El Marem a podle šuškandy měla být i umístěna na desku Jam & Spoon "Tripomatic Fairytales 3003". Hutnými smyčci obdařená skladba na vás dýchne neveselými emocemi a Jimmy zde hlasově září. Opakem je závěrečná "Stay", teskná zamilovaná balada ve zvukovém experimentu, který se neoposlouchá. "Stay" však není poslední, po několika minutách ticha tu je ukryt bonus "Sing It To Your Heart" - song, který nezklame.

Jimmy Somerville se na svém návratu "Home Again" neztrácí. Škoda jen, že deska je hodně dlouhá a pár skladeb v úvodu je spíše vatou, která tu nemusela být. Celkově to však je vydařená popová deska, která k tomuto chlapíkovi sedí, i když není zrovna tou nejpovedenější v jeho dlouholeté hudební dráze. Pop tu byl a bude, tak jako Jimmy Somerville a snad se dočkáme ještě nějaké další desky.