Marně vzpomínám, která ze zahraničních hvězd koncertuje v České republice častěji než Candy Dulfer. Oproti prvním třem koncertům, které proběhly ve velkém sále Lucerny, poslední dvě vystoupení se již konala v trošku komornějším prostředí. Před třemi roky si Candy vyzkoušela výbornou akustiku Lucerna Music Baru a tuto neděli pak atmosféru klubu Roxy. Měl jsem možnost ji vidět už podruhé a musím říct, že mě opět setsakramentsky dostala. Navíc oproti poslední návštěvě Prahy znatelně zhubla, a stala se tak zatraceně sexy, což je samozřejmě spíše takovou třešničkou na dortu, protože jakmile vezme do pusy saxofon, vše ostatní jde stranou. Možná za to ale může Prince, se kterým jela v létě turné po Spojených státech a jehož koncerty bývají mimořádně fyzicky náročné.

Stejně jako před třemi lety, propagace na koncert nebyla nijak velká a pokud se po něm člověk vyloženě nepátral nebo nesledoval program Roxy, mohl mu klidně uniknout. Plakáty se objevily až pár dní před akcí. I tak ale byl klub s neméně dobrou akustikou jako LMB poměrně slušně naplněn, i když zcela vyprodáno určitě nebylo. Ovšem ve chvíli, kdy tajfun Candy začal řádit naplno, to vypadalo, že je sál obsazen minimálně dvakrát. Jak už bývá špatným zvykem, ač měl koncert začít v osm hodin, Candy Dulfer se dostavila na pódium se čtvrthodinovým zpožděním. Opravdu by mě zajímalo, kdy se čeští pořadatelé naučí začínat přesně na čas, jak je tomu v zahraničí.

Celá show začala pomalu polehoučku jazzovým "Pee Wee", které dominoval (samozřejmě jak jinak?) saxofon Candy Dulfer. Ze setlistu koncertu, který se konal před třemi roky, hrála letos funky diva pouze dva kousky, a obecenstvo tedy mohlo ocenit zcela nové chuťovky. Jednou z mála písniček, které zůstaly, je už klasická "For The Love Of You", kterou Candy věnovala pražskému publiku. Zatímco normálně v této písničce i zpívá, tentokrát nechala znít pouze svůj saxofon a neodvažuji se soudit, zda to bylo dobře, či špatně. Zároveň s třetí "Upstairs", která podle slov hlavní aktérky zazněla na živo vůbec poprvé, začala ona živější část koncertu, čímž si rozhodně nechci stěžovat na tu úvodní.

Upstairs" z alba "Big Girl" odstartovala neskutečnou groove jízdu, při které snad nikdo nezůstal "statický". Zároveň s touto písničkou začala i sóla jednotlivých hudebníků Funky Stuff, jejíž sestava tentokrát čítala čtyři členy. Asi nejvýraznějším byl basák Kenneth Bruce, jehož sólo bylo vskutku famózní. Zatímco "Upstairs" se nesla na těžkých funky základech, následující "Boogie" šahala do poctivého rocku, kde se vyřádil především kytarista Ulco Bed. Candy v těchto fázích koncertu dokazovala, že ať šáhne na jakýkoliv žánr, vždy v něm bude skvělá. Přesvědčila nás o tom i v následují "Can't Say No", což je skladba od Natalie Cole, a ani swing není této výjimečné muzikantce cizí. Po "Mr. Lee" si dala Candy Dulfer krátkou pauzu, kdy nechala dostatečně vyniknout Funky Stuff.

Po této pauze přišel velký okamžik večera. Po krátkém proslovu, kdy zavzpomínala na turné s Princem, spustila skladbu, kterou ji nechával tento Napoleon světové hudby zahrát a zazpívat sólo. Následoval set trvající odhadem asi dvanáct minut, ve kterém se v Princově stylu strhla naprostá hudební extáze. Dulfer chvíli za mikrofonem a chvíli za saxofonem převáděla, jak se má dělat ta správná párty. Odměnou za to jí byl dlouhotrvající aplaus.

Když jsem šel na tento koncert, lámal jsem si hlavu, co vlastně bude Candy hrát. Nějak mi na koncertní pódium neseděla její poslední deska "Right In My Soul", která je hodně ovlivněna taneční scénou. Z této desky moc skladeb nezaznělo, ale jedna přece. Poslední pomalou písničkou byla "Lost And Gone", kterou ale zahrála v takové úpravě, že nebylo ani zřetelné, z které desky pochází. Následující "Funky Drummer", jak už název napovídá, patřila hlavně bubeníkovi Cyrilu Directiemu. Na tomto místě bych si ale dovolil lehce rýpnout. Ve čtvrtek jsem byl na koncertě Sarah McLachlan v Mnichově a musím uznat, že Ashwin Sood, bubeník její doprovodné skupiny a zároveň její manžel, hrál daleko lépe, což je při srovnání stylu obou dam poněkud nezvyklé.

Oficiální část koncertu končila tradičně "Sax-a-go-go", při které si spolu s Candy refrén zazpívalo i publikum. Tato klasická vypalovačka, která se většinou natáhne dobře přes deset minut, je snad nezbytnou součástí každého jejího koncertu. V tu chvíli byla atmosféra Roxy natolik bouřlivá, že bez přídavku to opravdu nešlo. Candy Dulfer se s Roxy rozloučila skladbou, kterou měla v setlistu pod názvem "Funky Song", což zcela vypovídá o její povaze.

Za posledních pár dní jsem měl možnost užít si hned dva nezapomenutelné koncerty. Ať už to byla Sarah McLachlan v Mnichově, anebo Candy Dulfer v Praze, obě dámy si zaslouží velkou poklonu. U Candy Dulfer si dokonce dovolím tvrdit, že je teď v naprosto excelentní formě a její koncert v Roxy naprosto překonal to, co jsem viděl před pár lety v Lucerna Music Baru. Doufám, že to nebude dlouho trvat a přijede znova, a kdyby s sebou přibalila i Prince, vůbec bych se nezlobil. Mimochodem, za pár dní Prahu čeká další svátek v podobě Diany Krall, která vystoupí v T-Mobile Aréně.

Setlist koncertu:
Pee Wee
For The Love Of You
Upstairs
Boogie
Can't Say No
Mr. Lee
What's In UR Head
Life Of The Party
Lost And Gone
Funky Drummer
Sax-a-go-go

Funky Song

Candy Dulfer & Funky Stuff, Roxy, Praha, 14.11.2004