Sarah McLachlan je velkou hvězdou v Severní Americe, zatímco v Evropě to není až tak slavné. Má zde relativně úzký okruh fanoušků a tomu odpovídal i evropský koncertní kalendář, který čítal přesně dvacet zastávek, z nichž se ovšem více jak polovina, přesněji dvanáct, odehrála ve Velké Británii a Irsku. Jak je již z názvu patrno, tato koncertní šňůra se konala u příležitosti vydání alba "Afterglow", které Sarah vydala po dlouhé šestileté pauze. Stejná prodleva byla i mezi jejími koncertními aktivitami. Poslední turné s názvem Lilith Fair, kde bylo možno Sarah vidět, jela společně se svými kolegyněmi (Jewel, Sheryl Crow, Meredith Brooks a dalšími) v roce 1999. Od té doby bylo lze vidět Sarah McLachlan živě pouze sporadicky a pouze za oceánem. Fanoušky proto potěšila zpráva, že se letos vydá na poměrně dlouhé turné a zajede se podívat i do Evropy. Nejbližší zastávkou letošního turné byl pro Čechy německý Mnichov, kam jsme se společně s kolegou Lubošem Svobodou vypravili.

Kromě velké zimy, která v Mnichově panovala, nás překvapila i hala, kde se koncert konal. Muffathalle se nachází na břehu řeky uprostřed poměrně rozsáhlého parku a v době našeho příjezdu spíše připomínala dobře rozběhnuté staveniště. Hala, která byla adaptována z jakési továrny, velikostí zhruba odpovídala naší Lucerně bez balkonů, což mi zpočátku nepřišlo vzhledem ke jménu Sarah McLachlan jako adekvátní prostor, ale nakonec jsem tomu byl jedině rád, protože oněch patnáct set fanoušků, kteří se odhadem do haly vmáčkli, vytvořilo naprosto skvělou atmosféru.

Sarah McLachlan si s sebou po celém světě vozí tu samou předskokanku, kterou je mladá Australanka s velice zvláštním jménem Butterfly Boucher, jíž jsme mohli alespoň okrajově zaznamenat i u nás na soundtracku k druhému dílu "Shreka", kde zpívá duet s Davidem Bowiem "Changes". Butterfly Boucher, jejíž styl se pohybuje někde mezi Alanis Morissette a Lisou Loeb a jejíž hlas trošku připomíná zpěvačku skupiny Catatonia, zahrála nejprve několik písniček sama pouze s kytarou a posléze i s nepočetnou doprovodnou skupinou, kterou tvořili muzikanti doprovázející samotnou Sarah McLachlan. Svým charismatickým projevem, poměrně solidní muzikou a také lehkým žertováním s publikem se postarala o velice slušný úvod celého koncertu. Po malé úpravě pódia se už čekalo jen na hlavní hvězdu večera.

Světla v sále potemněla a za zvuků instrumentální "Last Dance" se za své nástroje začali usazovat muzikanti. Jako poslední se na scéně samozřejmě objevila Sarah McLachlan a hned zpočátku spustila hitovou palbu těžkého kalibru. První zaznělo na Grammy nominované "Fallen", kterou si na předávání těchto cen střihla společně s Alison Krauss, pak přišel hned další singl z "Afterglow" - "World On Fire". Atmosféra byla hned od počátku pořádně bouřlivá a společně s jedním největších hitů Sarah - "Adia", se ještě vystupňovala. Po už léty protřelé "Hold On" nastala chvíle představit poslední desku, i když podle reakce publika to spíše vypadalo, že sází jeden hit za druhým. Tento blok nových písniček akorát proložila několika staršími kousky, ale jinak odehrála téměř celé "Afterglow". Trošku mě mrzelo, že se do tohoto výběru nedostalo výborné "Time", ale rozhodně to nebyla žádná velká chyba. Ostatně již v úvodu nás hlavní aktérka upozornila, že bude hrát písničky, které chce ona a ne ty, které chceme my. Samozřejmě ty největší hity ale opomenout nemohla.

Jakmile za piánem zahrála první takty asi největšího hitu "Building A Mystery" z multiplatinového alba "Surfacing", publikum to přivítalo takovým způsobem, že to překvapilo i samotnou Sarah. O tom, že je skvělá skladatelka a zpěvačka asi nemá smysl polemizovat. Na koncertě ale dokazovala, že ovládá i jiné profese. Za prvé je výborná muzikantka. Bez problému střídala klavír a kytary všemožných druhů a obzvláště ve "Sweet Surrender", kdy vzala do ruky elektriku, jsem nestačil koukat, co dokáže. Za takové umění by se nemusela stydět ani v rockové kapele. Po "Possession" následovala krátká pauza, kdy proběhlo krátké přestavění nástrojů.

Do této doby, když Sarah zpívala, panovalo až trošku nábožné ticho. Možná si nikdo do té doby neuvědomil, jaký má tato zpěvačka hlasový rozsah a jak výborně je schopna vyzpívat výšky. Před tím než spustila "Ice Cream", trochu váhavě prohodila něco ve smyslu, že v Americe, když má zaznít tato písnička, vyzývá publikum, aby zpívalo s ní a pokud tedy i my známe slova, máme se přidat k ní. Během koncertu totiž několikrát prohodila, že se konkrétně do Mnichova vrací po dlouhých deseti letech, přičemž tehdy dělala předskokana skupině Crash Test Dummies, a tedy vůbec neví, co má od tohoto koncertu očekávat. Při "Ice Cream", kterou zahrála v akustické podobě, kdy s ní úplnou písničku odzpívala celá hala, bylo poznat, že ji německý Mnichov velmi mile překvapil. Zkrátka fanoušky má po celém světě. Po "Ice Cream" následovala raritní "Silence", po které se naposledy díky "Stupid" zavzpomínalo na "Afterglow" a oficiální část uzavřel titulní song desky "Fumbling Towards Ecstasy". V jeho konci se pomalu z pódia vytratili všichni muzikanti včetně hlavní aktérky.

V nastalém pekle bylo jasné, že toto nemůže být úplný konec koncertu. To, že nezazněly hity jako "I Will Remember You", "Into The Fire" či "Good Enough", jí publikum odpustilo, ale kdyby nezazněl "Angel", to by asi těžko přeneslo přes srdce. Na scénu se tedy vrátila, ale už sama, a jak bývá zvykem, spustila tento svůj megahit pouze s piánem. V tu chvíli s ní opět zpívala celá hala, ale díky tomu, že tentokrát nebyla doprovázena kapelou, bylo zpěv ještě mohutnější. Když skončila, asi šestkrát celé Muffathalle poděkovala a se slzami v očích opustila nadobro scénu.

Koncert Sarah McLachlan byl, jak jinak, skvělým zážitkem i pro mě. Samotná Sarah mě překvapila hned v několika věcech. Mimo výše zmiňovaný zpěvu, který na živo vyzněl ještě lépe než na deskách, to byl hlavně její smysl pro humor. V některých pauzách nás bavila svými historkami a sem tam se i špičkovala se svým manželem, který hraje v její kapele na bicí. Nemohu opomenout ani výborné výkony, jaké podávali i hudebníci, kteří ji doprovázejí už dlouhou řádku let. Hlavně kytarová sóla stojí rozhodně za zmínku. Navíc na celé kapele bylo vidět, jak se hudbou baví. Asi to bylo i částečně tím, že existenční koncerty si dávno odbyli v Americe a do Evropy si jeli zahrát jen tak pro zábavu. Já jen doufám, že nebude Sarah McLachlan trvat dalších pět nebo šest let, než se vydá znovu na turné. Nedělám si iluze, že by se někdy objevila u nás, ale pokud bude někde poblíž, pak nebudu opět váhat a vypravím se na ni znovu. Ona za to stojí.

Setlist koncertu:
Last Dance
Fallen
World On Fire
Adia
Hold On
Perfect Girl
Drifting
Push
Answer
Wait
Witness
Fear
Train Wreck
Building A Mystery
Sweet Surrender
Possession
Ice Cream
Silence
Stupid
Fumbling Towards Ecstasy
Angel

Sarah McLachlan, Muffathalle, Mnichov, 11.11.2004