Není to zrovna profesionální, ale já to na sebe prásknu - tohle album se mi doma povalovalo několik týdnů, než jsem mu milosrdně věnoval chvilku pozornosti. Z jednoho poslechu "sotva na půl ucha", při kterém jsem si vyřizoval telefonáty, běhal z místnosti do místnosti a marně bojoval se zavirovaným počítačem, si pamatuju pouze dokonale bezbarvý a místy falešný zpěv. To mi stačilo k tomu, abych desku s jinak nepřehlédnutelným obalem opět ledabyle zastrčil pod kupičku "daleko atraktivnějších" novinek. A dneska se kaji, přátelé. To máte tak, člověk pořád čeká, odkud se vynoří nějaká neotřelá, originálně znějící deska, rozhlíží se do dálek, šmejdí, kde se dá a ono se TO najednou objeví samo, třeba právě na dně nějaké té kupičky... Když jsem se tedy konečně dohrabal až k vesele barevňoučkému digipacku, začalo pátrání, kdože se pod tím vskutku prazvláštním názvem vlastně skrývá.

Tedy - Folk3mail je projekt Ondřeje Pečenky, který jinak bubnuje u noisových indie rockerů Ememvoodoopöká. Dokážu si představit, co se vám teď asi honí hlavou. Ne, ne, úšklebky a staré vtipy o bubenících tady opravdu nejsou na místě. To byste urazili nejen Ondřeje, ale i mě. "Zrno" je totiž klasa! A když mu věnujete alespoň o chloupek víc pozornosti, než já při zmiňovaném prvním poslechu, tak vás určitě minimálně zaujme a upoutá. A když vytrváte, budete odměněni a znovu a znovu překvapováni.

Ani při jeho několikátém poslechu se vám nestane, že byste se začali nevědomky toulat v myšlenkách - však to znáte, pobrukujete si melodii, ale v duchu dumáte: "Tak copak si dneska dáme k večeři? Hmm, měl bych zajít na nákup... Takže salám, sýr, rohlíky a mlíko, jo, jo, hlavně to mlíko…" Ať se budete bránit sebevíc, vaši stoprocentní pozornost si tohle album jednoduše vynutí. Stále je totiž co poslouchat, vskutku osobitými a hodně osobními texty počínaje. Přitom nejde o žádné do sebe zahleděné experimentátorství pro pár zasvěcenců, jak by se mohlo zpočátku zdát. Naopak, všech jedenáct skladeb je hravých a stylově barevných. Od městského skoro-folku v úvodní "Necouvá", přes svižný alternativně laděný poprock (nemůžu si pomoct, hudebně občas připomínající debutové album Roe-Deer "Everforever") v "Obtáčení", "Vítr sílí", "Tajson" až k divočejším polohám "Celou noc mi někdo víčky třás" nebo "Mimikry". Skladby jsou to křehké, přitom výbušné, ale hlavně opravdové a nevyumělkované. U většiny z nich si Ondřej vystačil s pár akordy hranými na akustickou kytaru a originálně pojatou živou, ale i všelijak poskládanou předtočenou rytmikou. Jeho zpěv je pro mě sice stále jedinou výraznou slabinou desky, ale na druhou stranu moc dobře vím, že by ty písničky v podání někoho jiného ztratili většinu ze svého kouzla. To tkví - podle hesla "Do It Yourself" - právě v ohromné autentičnosti, spontánnosti a v "amatérském", pravidly a klišé nesvázaném přístupu k tvorbě.

Na tom, že zní "Zrno" tak svěže a neotřele, má obří zásluhu zvukař a muzikant Ondřej Ježek (mimochodem právě jeho skupina OTK je projektu Folk3mail po všech stránkách hodně blízká). Díky němu je zvuk každé skladby trochu jiný, ale vždy tak nějak příjemně hmatatelný, prostorný a "domácký". "Zrno" je zkrátka po všech stránkách pozoruhodný počin - a to nejen v rámci české scény -, který si bezpochyby zaslouží vaši pozornost.