Kdo by to byl řekl, že nám tady Lety Mimo poletují a vyhrávají už celých deset let. A že se pánové ty dvě pětiletky neflákali. Kromě několika demáčů stihli Cvanc s Lookym natočit dvě "velké" desky (plus vlastním nákladem vydanou "Ufo"), a to dokonce u nadnárodního labelu. Obě, jak debutové "Space Punk 2001", tak i popově dotaženější "Euforia", se setkaly s poměrně příznivým přijetím. Jenom ten průlom do rádií, který by si kapela bezpochyby zasloužila, se jaksi stále nekoná, za což kromě bázlivých rádiových dramaturgů může možná i dlouholetá koncertní a personální provázanost s Fanánkovými Třemi sestrami.

Lety Mimo se díky tradiční předpojatosti a jednoznačnému rozkastování české hudební scény dostali do zcela nesprávné škatulky, ze které se teď snaží horko těžko vyklouznout (to, že se snímaný koncert odehrál právě v pražském Roxy, na místě pro kapelu podle mnohých zapovězeném, je určitě dobrá zpráva). Na druhé straně se však z Letů i díky sedmi sezónám strávených na cestách se "Souborem kreténů" stala vcelku vyhledávaná klubová a festivalová atrakce, která je známá svojí zábavnou a hlavně punkrockově výbušnou pódiovou prezentaci (viz náš report z jejich aktuální šňůry). A právě pro ty fanoušky, kteří Lety raději naživo, než z uhlazených desek, je určeno tohle live album.

Kapela si do Roxy pozvala plno hostů - mj. Vaška Bláhu (Divokej Bill), Emu Brabcovou (Khoiba), Márdiho (Vypsaná fiXa), postavila speciální "letecké" pódium, přišla spousta lidí... Předpoklady proto, aby vše dopadlo hodně dobře, tu rozhodně byly. Osobně mám navíc živáky hodně rád - mezi mými oblíbenými deskami jich figuruje hned několik. Ale na to, aby měl takový záznam skutečnou hodnotu, musí být hvězdy a planety v té správné konstelaci. Jenže Letům hvězdy tentokrát moc nepřály. V Roxy kapelu zradila technika a prvních šest skladeb se muselo nahrávat znovu na pražské Hvězdě. To má za následek, že je album sestavené ze dvou atmosférou i zvukem odlišných částí a postrádá tak potřebnou soudržnost. Zvuk je navíc jak z Hvězdy, tak z Roxy hodně průměrný, což je u live alba dost podstatný, i když určitě ne rozhodující faktor.

"Deset let Letů od prvního letu" rozhodně není bez energie (viz "Sjíždí", "Kalamita", "Důvod" a mnoho dalších), chyba je spíš v dramaturgii a stopáži desky. Jistě by jí prospělo, kdyby kapela provedla menší selekci a vybrala třeba jenom desítku těch opravdu nejlepších skladeb (takhle jich je na albu hned osmnáct, včetně raritek "Méďa" a "Kalamita" a rudišovského bonusu U-bahn, ale třeba vyloženě koncertní pecka "Skaska" chybí). Během poslechu těch sedmdesáti minut se odkrývá to, čeho si při nevázané zábavě na koncertě ani nevšimnete, totiž že je hodně skladeb Letů postavených na velmi podobných základech. Kapela to hrne stále pěkně punkově a tanečně zároveň, díky čemuž se ale vytrácí (nejen zvuková) pestrost, která je vlastní jejich studiovým deskám.

Na druhou stranu, aby tady nedošlo k nějakému nedorozumění, ta deska není vůbec špatná, ale spíš prostě obyčejná. Jsem si jist, že by byli pánové za jiných podmínek schopni dosáhnout lepšího výsledku, a proto tenhle živák beru tak trochu jako promarněnou šanci. Přitom možná nechybělo tak moc. Možná stačilo jenom probrat se nastřádaným materiálem, možná počkat, aspoň až kapela nalezne opravdu stabilního bubeníka, se kterým se nejprve dokonale sehraje. Možná, možná, možná... Takže, jestli vám můžu radit, Lety Mimo určitě jo, ale zatím raději ze studiové desky nebo pěkně přímo z pod pódia.