V českém gramoprůmyslu je ovšem situace dosti tristní a spíše se stále zhoršuje. Naše velká vydavatelství, vlastněná těmi zahraničními, zde podporují především prodej zahraniční hudby. Tisk, TV a rádia tento trend jednoduše kopírují. (R&P 8/99 - Češi:Svět=24:66) Když už velké firmy vydávají českou muziku, jsou to buďto staré profláklé tváře, nebo rychlokvašené kopie právě populárních zahraničních skupin, v tom nejhorším případě se jedná o tzv. "manažerské prášky" - kapely, které se samy dohromady nedaly, svou hudbu nesložily, nehrají ji a někdy ji dokonce ani nezpívají. Jsou tady ještě malá vydavatelství (Indies, Black Point, atd.) a jistě dělají záslužnou práci - ale kolik nosičů prodávají ? U nás totiž, kdo není v TV, jako kdyby nebyl.

Distributoři a vůbec celý náš gramoprůmysl nemají žádný zájem propagovat něco nového a prodejci si tedy objednávají především Abbu, Pink Floyd a Beatles, co se týče novinek, řídí se především TV hitparádou Eso. (Zde bychom rádi upozornili antimonopolní úřad na existenci kartelové dohody mezi TV Nova a tzv. "Velkou pětkou" "našich" gramofirem) Tento systém tak totálně znevýhodňuje veškerou kreativitu a originalitu na úkor tuctovosti, plagiátorství, kýče a vykalkulovanosti.

Většina mladých lidí má pocit, že na naší hudební scéně se nic neděje, o zajímavých kapelách se nemají možnost dozvědět, natož si je koupit. Na koncerty se dnes nechodí, naopak natřískané jsou diskotéky. Muzikanti ztrácí motivaci nejen k realizaci nahrávek, ale i k hraní vůbec. Většině dnes musí stačit koncertovat pro malý okruh známých.

Za této situace skupinám přestává záležet i na kvalitě nahrávky. (proč se o něco snažit, když je to jen pro nás a pro známé .?) Často je potom realizují bez jakýchkoli zkušeností a v mizerné produkci ve svém domácím studiu, čímž ubližují nejenom nám, kteří se produkcí nahrávek živíme ( Pro ty, kteří se místo "co" ptají "proč": "Ano, jistě, k sepsání článku mě vedla osobní ziskuchtivost a ve skutečnosti mi na stavu české pop-music vůbec nezáleží ." -pozn. aut.) , ale především pak sobě a své hudbě.

Ať se na mě hudební kritici, kteří tvrdí, že "za zvuk kapela nemůže, důležitá je ta hudba" a zvukovou stránku nahrávky tudíž úmyslně přehlížejí, nezlobí - nic pro nás pozemšťany přece neexistuje jaksi samo o sobě, ve svém idealizované, nemateriální formě - duše s námi komunikuje prostřednictvím těla, hudba zase prostřednictvím zvuku. Tudíž, slyším-li špatně (přesněji řečeno "nevhodně") nahranou, smíchanou, zaranžovanou a zprodukovanou hudbu, zásadním způsobem mi to kazí dojem. Jako profesionál si sice trochu dovedu představit, jak by mohla znít (a tudíž i působit na mne) lépe. Většina posluchačů však ne - a tak se kruh uzavírá - českou, špatně nahranou (smíchanou, atd.) hudbu nebere nikdo vážně. Celý tento systém vede navíc k dalšímu prohlubování tzv. "krize bigbeatu" a vůbec odumírání hudby "živé".

"Mašinky" mají totiž snadno dostupné, "dokonalé" zvuky, stačí jeden mikrofon, PC, HW+SW. Lehce se takto vychrlí nekonečné minuty hloupé muziky, smyčky hrají pořád stejně a hráčské cítění najednou nikoho nezajímá. Mládež je štastná, kvalita "dokonalá". Jen ta různorodost, co dělá život zajímavým, takové ty zbytečné nesmysly, se nám nějak rok od roku vytrácí.

(Jak obyvatelé starých domů, vil, architektonických skvostů pohrdali staviteli funkcionalistických činžáků . a dnes je člověk šťasten, vidí-li mezi novými, uniformními železobetonovými krabicemi starou, zajímavou, funkcionalistickou stavbu ! Jak obdivovatelé symfonií ohrnovali nos nad vznikem masové populární hudby, založené na jazzu a lidových písničkách . Dnes jazz a lidové písně patří k tomu nejzajímavějšímu v popmusic !) Takže, doopravdy přestaneme rozličně hrát na rozličné nástroje ?

Ať nás prosím nikdo neobviňuje ze zpátečnictví a staromilství - v "nové" hudbě je samozřejmě také mnoho zajímavého a dobrého. (Ovšem . znáte ten starý bonmot, jak to dobré není nové a to nové zas není dobré . ?) Každopádně kategoricky odmítáme komunisticko/kapitalistická hesla: "lepší zítřky"/"lepší nová chuť", která už implicitně svazují obsah slova "nové" se slovem "dobré". Navíc to tzv. "nové" je zde již dostatečně podporováno i bez nás. Nám jde o to, aby se nám svět ve své mírné zploštělosti již dále nezplošťoval. V žádném případě tedy nebojujeme proti "robotům" v hudbě - to by bylo omezující a kontraproduktivní. Jen bychom rádi, aby "roboty" nepřeválcovaly ty živé. (To tvrdé "y" je tam záměrně . -pozn. aut.)

Tou skutečnou žábou na prameni samozřejmě nejsou nové trendy - tou je starý a zastaralý hudební průmysl. Ten viníme, na ten žalujeme a na ten teď "fuckujeme". Objevuje se totiž možnost, jak tento rigidní stav změnit.

Všichni se shodujeme, že má-li být něco médiem třetího tisíciletí, pak je to dozajista internet. Kdosi chytrý a svobodomyslný vymyslel hudební komprimační formát, zvaný MP3. Proč ? Protože hudba přenášená digitálně v nekomprimované podobě dramaticky zatěžuje síť i místo na HD počítače. V takto chytře zkomprimované a stejným způsobem dekomprimované formě se vám potom v uspokojivé kvalitě vejde kompletní diskografie Pink Floyd na jedno CD ! A nejen světová hudba - i vaše hudba může teď být snadno a volně dostupná na síti (a být tedy také vlastně "světová").

Záleží jen na Vás, zda Vaši nahrávku poskytnete zdarma, či za peníze. (Z povahy internetu však vyplývá, že nemůžete nikomu zabránit, aby poté, co zaplatí, umístil Vaši nahrávku na síť zdarma.) Rozhodněte se sami, zda je pro Vás důležitější několik stokorun od gramofirmy a OSA, či miliony posluchačů po celém světě, kteří se s Vaší hudbou mohou seznámit.

Internet zatím odolává pokusům řídit centrálně informace, vkus a spotřebu obyvatelstva. Máme všechny důvody si myslet, že tuto revoluci již nikdo nezastaví. Jistěže nekonečná touha lidí po svobodě přináší i negativní jevy. Jenže ty pozitivní je několikanásobně předčí !

Zdá se, že vývoj v této oblasti naprosto změní některá zaběhaná klišé. Stále více a více produktů se k nám dostává zdarma. Software, nahrávky, klipy, filmy, tabulatury, MIDI-zvukové soubory, o informacích nemluvě. (Tak se toho komunismu nakonec dožijem ?) K čemu to povede ? Bude to lidstvu prospěšné či nikoliv ? Ztratí tvůrci důvod tvořit, když za to nedostanou zaplaceno ? (Těch, kteří za svou tvorbu zaplaceno dostávají, ovšem je jen mizivé procento oproti milionům nadšenců .)

CD nosič už nebude produkt, ke kterému kapela především směřuje a na kterém kapela především vydělá - stejně dobře totiž vydělá na koncertech, prodeji svých triček, atd. Nyní budete moci tvořit, nahrávat a "vydávat" více - večer něco vymyslíte a ráno už to mohou poslouchat Vaši fans v jižní Africe. Můžete bydlet pod Vyšehradem a přitom založit kapelu (rychle a jednoduše si vyměňovat "tracky") se stejně naladěným eskymákem z Aljašky a "freakem" z předměstí Los Angeles .

Spousta hudby se k nám dostává zcela zdarma i dnes. Pouze se k nám dostává kanály, nad kterými nemáme kontrolu - přes rádio, TV ... Tato média za práva k nahrávkám rozhodně platí - i když je otázka, jak velká část těchto poplatků skončí u samotných muzikantů. Internet umožňuje kromě čistě pirátského šíření nahrávek také formu distribuce, která je srovnatelná s klasickými médii - i na Internetu je možné vydělávat reklamou, navíc na rozdíl od klasických médií je možné velice přesně stanovit počet shlédnutí reklamy, a příjmy potom přesně rozdělit mezi "autory obsahu".

Řada kapel nabízí nahrávky ke stažení pouze za určitých podmínek: ten, kdo nahrávku stáhne, ji sice může sám poslouchat, nebo zdarma nahrát kamarádům, ale nesmí ji bez předchozího souhlasu např. zpeněžit, nebo přehrávat v prostoru, kde se vybírá vstupné či v médiu, které je provozováno jako ziskové. A tady se otvírá největší prostor pro začínající umělce: dneska si udělají sami sobě reklamu bezplatným zveřejněním nahrávky, a v případě, že jim nahrávka pomůže k popularitě, si sami mohou diktovat podmínky - aniž by se museli zříkat autorských práv.

V budoucnu také můžete dostávat peníze za stažení Vašich MP3 nahrávek prostřednictvím tzv. mikroplateb. Nahrávky budou pro posluchače několikanásobně levnější a zisk bude globálně sice menší, ale jen Váš. (Takže větší .!) Posluchači znovu objeví rozmanitost hudby, začnou znovu chodit na koncerty a zajímat se, hlavně se zajímat . budou poslouchat internetové MP3 Radio, skoukávat MP3 filmy a když si někoho hodně oblíbí, koupí si jeho CD, spíše však CD-ROM s videoklipy a informacemi . a koupí si ho také prostřednictvím internetu, ne v obchodě. Namísto kazet nastoupí MP3 walkmany a autopřehrávače a doma si budete hrát z počítače. Média, na kterých se nedá v takovém rozsahu "surfovat" a vybírat si, co já chci, tedy tisk, rádio, televize, ztratí na tuto civilizaci svůj dominantní vliv.

Toto velice ohrožuje kapitány světového gramoprůmyslu. Přichází o monopol a obrovské zisky. Zkouší to na nás argumenty, které vypadají na první pohled legálně a znějí logicky: "Okrádáte autory a interprety o jejich "tantiémy" !" Ale nejsou to spíše gramofonové firmy, které je okrádají ? Ti totiž, kteří dílo vytvoří, obdrží ze zisku pouhou desetinu ! Vše ostatní spolknou "příživníci". Tato vnucená symbióza však vyhovuje pouze jedné straně. Jak jinak si vysvětlit, že mnoho úspěšných a známých umělců se již rozhodlo poskytnout své nahrávky v tomto formátu světové síti a to někdy i bez svolení "své" gramofirmy ? A kolik autorů a interpretů už firmy okradly tím, že jim neumožnily nahrávky vydat ? Jsou vůbec gramofirmy ten správný arbitr k tomuto rozhodování ? Nebylo by lepší, kdyby se o tom, co se komu líbí, lidé rozhodovali sami ?

(Autor je majitel nahrávacího Studia Live & Loud, producent, skladatel, hudebník, šéfredaktor časopisu TAM-TAM! a taky tak trochu magor .)
Odborná konzultace a text v rámečku: xChaos, Arachne Labs. Supervize Antonín Kocábek.