Ač se toho u nás o talentu Damiena Rice ještě moc neví, vězte, že tenhle irský folkrockový písničkář byl v roce 2003 jedním z největších ostrovních hudebních objevů. Dnes už se svým podomácku natočeným debutem nazvaným jednoduše "O" sbírá vavříny po celém světě.
Sólový debut irského písničkáře
Damiena Riceho se k nám dostává s více než ročním zpožděním. Za tu dobu se stal z neznámého travellera úspěšný muzikant, který to má dobré u odborné kritiky i u kolegů muzikantů (viz Shortlist Prize za rok 2003), a navíc vyprodává sály od Austrálie po Spojené státy. Internetový hudební děd Vševěd Allmusic vám k jeho jménu vyplivne kromě krátké biografie také seznam tzv. Similar Artists (stylově podobné hudebníky): Ryanem Adamsem počínaje a třeba Davidem Grayem a Jeffem Buckleym konče. Jméno toho, kdo je v našich zeměpisných šířkách Damienovi - samozřejmě kromě u nás už zdomácnělých kamarádů z kapely
The Frames - jednoznačně "nejvíc similar", vám však neprozradí. Od toho jsem tady já. Tím Riceovým hudebním skorodvojčetem je v Praze usazený Brit
James Harries, který v Česku vydal už dvě skvělé desky, na nichž spolupracoval i s kapacitami formátu Emila Viklického.
Podobnost, ať už hlasová, nebo hudební, je na první poslech dokonce natolik zavádějící a matoucí, že se mi vydáváním alba "O" za Harriesův nový opus podařilo oblafnout i nejednoho fanouška. Při hlubším zkoumání sice přijdete na výrazné rozdíly, například Damien je mnohem větší kýčař (a to nemyslím nějak zle), ale pro vaši základní orientaci je tohle srovnání opravdu dostačující. Jestliže vám však Harriesovo jméno nic neříká a stále ještě tápete, tak vězte, že tahle deska se vám bude líbit v případě, že: a) vás právě někdo opustil, b) jste si někoho právě našli, c) jste schopni pustit si po
Travis třeba takové
Sigur Rós, tudíž jste beznadějný případ, není vám pomoci a tuhle desku budete sjíždět pořád dokola, d) ze všech ročních období je vám nejbližší podzim. Přísně akustické teskné písně podporované Damienovým tklivým vokálem a nezbytnými smyčci jsou totiž jako stvořené pro podzimní krasosmutnění.
Rice to celé hraje na "opravdovost" a musí se uznat, že mu to celkem vychází. Vlastně ani nevidím důvod, proč byste mu tu jeho "pózu" empatického romantika se srdcem na dlani věřit neměli. Jsou tu sice okamžiky, kdy byste mu španělku nejraději přerazili o hlavu, třeba když v závěru alba nechá do už tak dost cukrkandlové orchestrálky "Eskimo" zaznít operní hlas Doreen Curran nebo když nechá Lisu Hannigan přednést hláskem pro změnu rozechvělým textově pozměněnou a capella verzi "Silent Night", ale jinak Damien působí sympaticky, jako citlivý zpěvák a velice talentovaný skladatel, který umí napsat zatraceně silnou melodii (za všechny ostatní jmenuji "Cannonball"). Jenom by se měl možná občas zamyslet, jestli je "normální" zaplnit kompletní stopáž alba pouze táhlými a dojímavými smuténkami. Pokud si v navozování mírně "depkoidních" stavů libujete, budete při poslechu téhle desky chrochtat blahem, pro ostatní by však tak koncentrovaná emocionalita mohla být na jeden zátah těžko stravitelná. Tomu, aby vás v takovém případě série deseti superpomalých písní úplně neutahala, naštěstí brání Damienovi doprovodní muzikanti, mezi nimiž nechybí rozkošně ševelící
Lisa Hannigan a hráči na klavír, cello nebo klarinet.
Reklamní přelepka z obalu desky vám bude prostřednictvím orgasticky nadšených úryvků z recenzí tvrdit, že jde o album roku a bezmála přelom v popmusic. Tak taková bomba to zase není, Damien nepřichází s ničím novým, ale dokáže vyvolat silné emoce, což je v muzice určitě cennější než samoúčelné experimenty. "O" je opravdu moc příjemná, podzimně laděná deska. Pakliže vám ale rozervaní mládenci s kytarou lezou na nervy, vůbec nechápu, jak jste se mohli dostat až sem, svůj radar byste měli okamžitě otočit o sto osmdesát stupňů jinam.
-
konecne (Marty, 09.11.2004 15:24) Reagovat
Konecne recenze i na ceskem webu. Tahle deska neni dokonala, ale za poslech stoji. Pokud vam teda nevadi akusticka kytara. Kazdopadne se neshodnu s nazorem na Eskimo. Prave ten operni nastup je tam uzasny a celou pisnicku krasne ozivi. Mno pokud neznate nic z "nove irske hudebni vlny" :)), damien je dobry zacatek. Hudebni fajnsmekri at pockaji do unora, kdy se i u nas (snad) bude prodavat nove album The Frames.
-
O (great8, 10.11.2004 11:50) Reagovat
já tu desku právě poslouchám:). poslouchám ji už několik měsíců a příjde mi skvělá. je to depresivnější alternativa ke Kings of convenience a pro podzim ideální hudba:) škoda, že se to k "běžným" posluchačům nedostane, respektive škoda, že oni se k tomu nedostanou:) velmi emotivní nahrávka.
-
hm (tomas, 14.11.2004 17:12) Reagovat
no kazdy moze mat svoj nazor ale myslim ze tato recenzia celkom nevysla..
nechapem autora ked hovori ze "..jestli je "normální" zaplnit kompletní stopáž alba pouze táhlými a dojímavými smuténkami"...no ak niekomu vyhovuje pop-rockovy priemer v strednom tempe a dva tri sladaky navrch, tak no asi naozaj nie je normalne, lenze O nie je tak uplne normalny album a prave o to ide..
dalej hovori ze "Rice to celé hraje na "opravdovost" a musí se uznat, že mu to celkem vychází." - no ak by autor vedel za akych okolnosti a v akych podmienkach sa O nahravalo, tak by nemohol povedat ze Damien Rice to hraje na 'opravdovost', ale no nic..
no a tie uryvky z recenzii su sice len uryvkami, ale niecomu nasvedcuju..tento album som uz dal tolkym tolkym ludom, od ucitela gitary cez kamaratov atd atd. a vsetkym sa myslim dost paci, takze si nenechajte pokazit chut touto recenziou, hm..alebo si radsej vychutnajte Greatest Hits Robbieho Williamsa, ktory Vam tento server odporuca vrelejsie..:)
ps: zdravim marty :)
-
mimořádně vydařená recenze (National_athem, 15.07.2005 23:24) Reagovat
GRATULUJI! perfektní recenze, nejlepší, co jsem tu doposud četl..
-
O (Pet, 19.09.2005 14:21) Reagovat
Právě O poslouchám, dalo dost práce ho sehnat. Musím říct, že s recenzí rovněž nesouhlasím. Damienovy písně opravdu "něco" sdělují, není to žádný kýč ani komerce, která na nás útočí odevšud.Mohla bych ho poslouchat pořád dokola, album plně doporučuju, je to zážitek!