UPDATE: Subjektivní pocit z technických problémů najdete v článku, objektivně se podle následných informací stalo to, že kapele vypadl proud.

Zakladatelská legenda My Chemical Romance praví, že se dali dohromady díky dramatickým okolnostem z 11. září 2001. A velké drama to bylo i téměř o deset let později v Hradci Králové. Důvod? Kapela přesně v deset vtrhla na pódium s velkou vervou a začala válet svůj hit s miliony "Na" v názvu. Jenže hned po několika vteřinách bylo nad slunce jasný, že tenhle koncert si můžou užít jen ortodoxní fans. Zvuk šel úplně z hýždí. Zpěvák Gerard jako by ani neexistoval, nebýt fanoušků kolem, kteří zpívali song z plných plic, tak ani nepoznám, co se hraje. Zvuk šel úplně z pr****. A s největší pravděpodobností nefungovaly ani odposlechy.

Celé prekérní situace si byla vědoma i kapela. Měli dvě možnosti. Tu, co by zvolili všichni - s napikaču zvukem odehrát celý koncert, nebo sbalit saky paky, odporoučet se do zákulisí a nechat kralovat na pódiu jejich ladiče. Kapela, uvědomující si ohromné fanouškovské zázemí pod stagí, se rozhodla pro druhou možnost, kterou ale hodně lidí nepobralo a začali ze svých úst vydávat neladná pojmenování na adresu seskupení. Já ale říkám, že jsou to kabrňáci, kteří nechtěli zhatit dlouho očekávaný koncert zhruba dvaceti tisícům posluchačů, kteří je přišli omrknout. Celé ladící martýrium spolklo asi deset minut, které kapela příznivcům nadstavila ještě s pětiminutovým nádavkem.

Upřímně rozladěnost Gerarda Waye po těchto komplikacích byla znát ještě minimálně další tři písně. Působil, jako by hledal tu výbušnost, se kterou prvně odstartoval celou show a rozeskákal celý dav pod nimi. I publikum, snad z obavy, aby se nespakovali znova, se po návratu My Chemical Romance na stage chvilku chovalo nedůvěřivě až vlažně. Všechna nervozita opadla, až když se zpěvák totálně odvázal, párkrát svým tělem vytřel podlahu a zpotil se až na morek kosti.

Jeho euforické hopskání následovala celá masa pod ním a můžu si troufat říct, že i když ten zvuk nebyl pořád eňo ňuňo a zvukař by zasloužil pořádný kop do pozadí, tak si z fanoušků i náhodných posluchačů udělal své věrné stádečko, zobající mu z ruky při každém vyřknutí názvu našeho státu. K mému potěšení live verze nových songů zcela zastínily studiové počiny. Větší šťávu jim dala frontmanova divokost, jeden ze stěžejních momentů koncertu považuju song "Detroya", který, ač není singlem, zpívali kolem mě všichni, jako by to byl největší hit posledních měsíců.

Oddanost fanoušků je i další věc, která dominovala celému koncertu. Řada z nich se vydala na festival právě jen na pondělní den, aby shlédla své idoly. Většina z těch dívenek byla nejméně o deset let mladší než já, ale jejich odhodlanost být nablízku svému idolu jsem přes skoro nepochopitelných několik hodin strávených čekáním pod hlavní stagí, chápala. Nebyla jsem kdysi jiná. Bohužel dlouhé čekání a samozřejmě nápor ostatních zezadu si vybral své oběti, které už po úvodním songu začaly odpadávat jako zralé švestky a záchranka měla plné ruce práce. Jen tak mimochodem, festivalem proběhla informace, že se největší fanoušci měli s kapelou osobně setkat a předat jim ručně udělanou knihu. Pokud k tomuto meetingu opravdu došlo, i tak více chápu entusiasmus v žilách kapely na pódiu. Upřímně jsem čekala, že se na to po úvodu vykváknou.

Největšího potlesku se kvarteto s vypůjčeným bubeníkem dočkalo nepochybně, když spustili fláky z pět let starého výtvoru "The Black Parade", to se rozezpívali i tací, co to snad neměli pro dnešní večer ani v plánu. Někdo za mnou prohlásil ve chvíli, kdy se Hradcem rozezněla "Welcome To The Black Parade": "A jó, ty vole, už vím, kdo jsou My Chemical Romance, no tos mi mohl říct hned..." Pravda, tvorba předešlého počinu byla zjevně více komerčnější, také více proklamovaná v rádiích a médiích vůbec, ale i nové věci zapadají do setlistu docela dobře. Skoro až orgasmicky působil frontman v dlouhé děkovačce, kdy se snad poprvé během celého koncertu v rozmluvě s lidmi oprostil od fuck keců.

Já mám také skoro chuť poděkovat. Nebylo to sice perfektní a možná ani nezapomenutelné, ale celý koncert připomněl jedno staré motto "Nikdy nic nevzdávej" a My Chemical Romance to po úvodních zdržovačkách rozhodně nevzdali. Nabídli dravost, odhodlání a skálopevné přesvědčení, že to, co dělají, opravdu milují.