Lenny Kravitz je legendou, ale možná i rozpolcenou osobností - život slavných se mu znechutil, tak o tom složil skladbu "I Don't Want To Be A Star" a nechal své fanoušky na pochybách... chce snad odejít z hudební scény? V současnosti je však situace taková, že Lenny zůstává věrný rock'n'rollu a nedávno mu vyšla nová deska "Baptism". Ta sklidila vcelku úspěch i tady u nás na musicserveru (recenze tady) a nejspíš už pro vás není ani žádným tajemstvím, že se 29. června chystá koncertovat v Praze. Při této příležitosti tu máme jeho nahrávací společností poskytnutý rozhovor o vytváření, nahrávání a vzniku desky "Baptism".

Lenny, jak jsi se cítil, když jsi dokončil svou novou desku?

V noci, kdy deska byla definitivně dokončena, jsem šel do výtahu, jel nahoru a měl ten pocit - tak a je to, už je to hotové. Je to jako být na horské dráze a zrovna jet směrem nahoru... a za pár měsíců zase dolů.

Jaké téma spojuje album?

"Baptism" je o bohatství, populární hudbě a vůbec o tomto vytříbeném pojmu. Nápad přišel, jako by mě někdo zastavil, poklepal mi na rameno a řekl - udělej přesně tohle, hned teď, to je to, s čím teď potřebuješ přijít - a já jsem jenom uposlechl.

A co atmosféra desky?

Těžko se to vysvětluje, zdá se být hluboko zakořeněné, temné, intenzivní a bohaté. Atmosféra jako u velmi dobrého filmu Stanleyho Kubricka.

Jakým způsobem tvoříš svoje skladby, co tě inspiruje?

Podstatou je mít úplně všechno pod kontrolou. Buď píšu u piana, akustické kytary nebo nejdříve slyším celou skladbu v myšlenkách a pak ji prostě zaznamenám na pásku. Když píšeme, napadají nás otázky, co děláme sami se sebou, s našimi životy a že lidi musejí mít něco jen proto, že to má někdo jiný. Myslím, že pro mladý děcka není dobře vyrůstat s pocitem, že musejí mít tyhle hodinky, tohle auto nebo oblečení. Mě vždycky učili, že to není o tom, co máš, ale kdo jsi. Kdybych se nedostal tam, kde teď jsem, tak bych hrál po barech, lodích, kdekoliv. Nevyrůstal jsem s tím, že bych chtěl být hvězdou, vždycky jsem chtěl být hudebníkem.

A jak je to s nahráváním, máš taky nějaký speciální postup?

Obvykle na to jdu nejdřív přes bubny, přidám tam nějaký rytmus, poté kytaru nebo piano, něco, co sestaví akordy. Přitom je skvělý pocit, jak stále více má nahrávka svoji podobu, zvuk mě inspiruje stejně jako směr, kterým se postupně dávám a tak nějak to pokračuje. Potom přidám další kytaru, baskytaru, vokály, teď přichází řada na smyčce, napíšu tuhle pasáž a jednoduše tvořím a tvořím...

Co když se ti hotová skladba nelíbí?

Sedíme u jedné části třeba celou noc až do rána, dokud je na ní něco špatně, nemůžu jít spát. Pilujeme to a leštíme tak dlouho, dokud to není nádherné.

Co myslíš, že dodává tvým skladbám říz?

Poslání rock'n'rollu vždycky bylo zvýrazněné rychlostí - spustila to kytara, basovka, bicí bez toho, aby splynuly. Jisté věci jsou zřejmé, řekneš si, něco tady hledám, sice nevím přesně, co to je, ale bez téhle věci, kterou jsem zatím neslyšel, to prostě nebude ono.

Jak nakonec přijdeš na to, co hledáš, třeba zrovna na desce "Baptism"?

Bez frustrace, i to je však někdy dobrá věc, jsem celou desku znova rozebral do detailů a úplně ji odhalil. Najednou mi bicí zněly zase krásně, ale musely být rozloženy a znova předělány. Tak to pořád zkoušíš různými způsoby, dokud nepřijdeš na podstatu toho, co hledáš a nevneseš nový pocit, který skladbu oživí.

Co myslíš pojmem "oživení"?

Nejintenzivnější pocit získáš, když se něco stane rychle. Na albu je skladba "Calling All Angels", která byla napsána a nahrána během pěti minut. Slova prostě přišla sama a síla spočívala hlavně v tom, jak přirozeně skladba přišla na svět.

Jsi spokojený s novou nahrávkou?

Svou kreativitu jsem měl pod kontrolou od chvíle, kdy jsem podepsal smlouvu s gramofirmou. Nikdy jsem nenásledoval trendy, jenom dělal svoji hudbu, která je pro mě vzrušujícím zážitkem. Každá deska je jiná a nezáleží na tom, kolik se jí prodá, je, čím je a úspěch je už v tom, že vznikla. Neexistuje lepší odměna než zážitek s nahráváním desky. Dává mi to pocit uklidnění.