Kravitzova prvotina "Let Love Rule" vyšla na podzim roku 1989, pár týdnů před Sametovou revolucí. Takže z hlediska populární kultury hodně dávno. Od té doby se změnilo v hudebním průmyslu mnoho věcí a je až s podivem, jak se za tu dobu nezměnil Lenny Kravitz. Formule, s jakou prorazil, zůstává totiž stejná i na albu "Raise Vibration".

Lenny je jednou z mála posledních rockových hvězd, možná se dá říct, že si tuto image ani nemusí nějak uměle pěstovat, protože skutečně rockovou superstar se vším všudy je. Kravitz byl také od počátku retro, vizáží, stylem, hudbou. Proč by měnil něco, v čem je mistr světa? Je pevně ukotven v 60. a 70. letech minulého století a moderní trendy jej příliš nezajímají. Kdyby ještě běžel skvělý seriál "Vinyl", Lennyho by mohli angažovat v kterémkoli okamžiku a ani by nemusel projít kostymérnou.

Takže co nového napsat k novým písničkám a neopakovat to, co jsme již v mnoha variacích napsali v recenzích na Kravitzovy minulé počiny? "Raise Vibration" je tematicky kompilátem minulých desek: láska, samozřejmě, jen velkolepější ("The Majesty Of Love"), jako jediná cesta k záchraně lidstva, pospolitost ("We Can Get It All Together"), odpor k rasismu ("It's Enough") a místy až hipísácká víra v dobro ("Here To Love").

Nejlépe z alba fungují kousky založené na jednoduchém a přesto magickém beatu: "Low" je pozoruhodná skladba, jež si vystačí s minimem aranžérských vychytávek (totéž platí i pro klip), a vrcholná píseň alba "It's Enough" je postavená na hypnotické basové figuře. Do tance vyzve "The Majesty Of Love", která by klidně mohla být letním hitem i díky civilnějšímu textu, kde se to tak nehemží velkými slovy.

Titulní skladba "Raise Vibration" obsahuje skvělý moment: přímočará rocková písnička zeppelinovského střihu se ke konci zlomí do jakéhosi kmenového zpěvu a posluchač se ocitne v kole u ohně s dalšími lidmi, kteří hledají onu společnou vibraci. V tom je Lennyho poselství, lék na všechno trápení světa, možná trochu naivní, ale takový už on prostě je.