Koncerty Jana Buriana nejsou pouze hudební záležitostí a ať už to kvitujeme jako klad či zápor, určitě je dobře, že si tento hodně nedoceňovaný muzikant už po více než třicet let uchovává svou hudební tvář. Je totiž jedním z mála, kteří o své nezávislosti nejen mluví, ale svá slova naplňují i skutky (viz třeba jeho chvályhodná iniciativa "Kopírování zachraňuje hudbu" podpořená vydáním CD "Drtivé jistoty", zdarma přístupného ke stažení na www.janburian.cz).

Burianova vystoupení mají vždy zvláštní, trochu spikleneckou atmosféru a ani tento nebyl výjimkou, spíše naopak. Hudebník má své názory a nijak se s nimi netají, což je třeba ocenit, ať už souznějí s našimi či nikoliv. Nejpodstatnější jsou ale písničky; těch autor složil bezpočet a během čtvrtečního večera jich dva tucty představil v té nejčistší podobě, tj. pouze prostřednictvím hlasu a klavíru.

Večer zahájila jedna z Burianových vůbec nejlepších skladeb, nepříliš optimistická "Předvánoční koleda" z alba "Jenom zpívám" (ta patří spolu s legendární "Hodinou duchů" ke zlatému fondu naší populární hudby). Je škoda, že byla z této desky zároveň poslední; Burian má však na svém kontě takové množství nádherných písní, že kamkoliv sáhne, vždy vytáhne malý hudební klenot. Velkou část playlistu tvořily zhudebněné básně Dána Benny Andersena (v překladu Františka Fröhlicha). Jan Burian je jakýmsi Andersenovým českým zástupcem a jeho nádherným básním věnoval již dvě alba (tři roky starý "Unavený válečník" a již zmíněné samizdatové CD "Drtivé jistoty" z letošního roku). Je zřejmé, že Andersenův pohled na svět s tím Burianovým úzce koresponduje a tento fakt dodává zpěvákově interpretaci na věrohodnosti a přesvědčivosti. Z neautorských textů dále zazněly zhudebněné básně Viktora Dyka a Ericha Kästnera (od každého po jedné), spolu s jedinou předělávkou v podobě Newmanovy "Short People".

Velký prostor logicky dostaly písně z nově vydávaného retrospektivního 2CD "Blues 4. kategorie / Božskej klid", jímž brněnští Indies mapují Burianovu tvorbu z let 1970-1985". Že opět nejde o písně nejveselejší, je nasnadě už jen s ohledem k době jejich vzniku (více se o tomto albu brzy dozvíte z chystané recenze).

Jan Burian je "utajeným hitmakerem" a tento koncert byl pouze dalším důkazem. Jeho písně vynikají skvostnými melodiemi a jak už bylo řečeno výše, každé Burianovo album je skutečnou hudební událostí. Přesto svou komerční úspěšností rozhodně nepatří k těm, jež by bourala hitparády. Možná (a spíš určitě) souvisí prodejnost desek s "prodejností" jejich autora. Ať každý posoudí, zda je to dobře či špatně.

Koncert v Malostranské besedě byl opět mimořádně příjemným zážitkem. Každý, kdo ještě neměl tu příležitost, může vždy první čtvrtek v měsíci zavítat do "Burianovy kulturní ozdravovny" zavítat. Určitě nebude litovat.

Jan Burian, Malostranská beseda, Praha, 4.12.2003