Vaše první řadovka se jmenuje "I LOVE THE INTERNET". Co na internetu milujete?

(smích) Když jsem název alba vymýšlela, věděla jsem, že jsem si trochu naběhla přesně na tuhle otázku. Vznikl tak, že když mi někdo poslal vtipné nebo bizarní video, pro sebe jsem se zasmála a řekla si: I love the internet. Moc se mi ten nápis líbí, a taky to, že internet všichni milujeme, ale zároveň ho i nenávidíme. Není to tedy úplně můj statement, spíš jsem si přála vzbudit v lidech takový zmatečný dojem. Opravdu internet milujete? I proto je hned druhou písničkou "anxiety", tedy úzkost.

Deska má koncept, každý song je propojený s něčím internetovým, popkulturním nebo s pocity, které nám internet způsobuje. Bylo to pro vás nějakým způsobem svazující, nebo vám to naopak ulehčilo práci s tím, že jste se soustředila na tato témata?

Právě to bylo jednodušší. Ráda se takovýmto způsobem v kreativních věcech svazuji. Když si takto vymyslíte nějaká pravidla nebo limity pro nějaký projekt, zjistíte, že jste kreativnější, než když máte k dispozici celý svět. "Budu používat jen fialovou barvu. Nebo jenom tenhle font. A tohle téma." A najednou se nestačíte divit, co z těhle tří věcí můžete vykouzlit.

Chtěla jsem internet pojmout spíše z té kulturní složky, z té, co už je i naší součástí, část našeho mozku. Dnes si automaticky googlím, co neznám, dříve to tak lidé neměli. Kdyby internet už nebyl součástí mého života, opravdu to pocítím.

Do tvorby jste úplně ponořená, hudbu spoluprodukujete, podílíte se na klipech, navrhla jste si merch. Vyjde vám debut fyzicky? Tipoval bych, že i tam byste se mohla vyřádit.

Zatím to v plánu není. Když jsem nad tím přemýšlela, dávalo mi právě i vzhledem k názvu smysl, že by ta deska byla pouze na internetu. (smích) Zatím to nechám takhle, ale vím, že když fanoušci něco chtějí, začnou mi o tom psát. Neustále mi připomínali, že nebyl merch, a tak jsem ho udělala. Takže když tady dojde k něčemu podobnému, nechám fyzické album vyrobit.

Jak jste se vlastně ke spoluprodukci dostala?

Už u svého prvního singlu "Animal power" jsem seděla s Filipem Vlčkem u počítače a objevovala, že existuje nějaký hudební software a to, že klidně celou písničku můžete složit takhle u PC. Pak jsem si pořídila noťas, na který jsem si stáhla hudební software GarageBand, a postupně se učila. Mám maturitu ze zpěvu a také jsem chodila na konzervatoř, ale začala jsem zjišťovat, že nechci zpívat v muzikálu nebo big bandu jako ostatní, ale že radši skládám vlastní hudbu na počítači.

Po čtvrťáku jsem tedy odešla a domů si pořídila mikrofon a reproduktory, takže si od začátku do konce můžu písničky nahrát u sebe, což byl můj cíl. A právě "anxiety" je můj první song, kde jsem si z devadesáti procent udělala ten beat. Donesla jsem ho Ronymu Janečkovi a ten mi ho pomohl dotáhnout a domixovat. Mám z toho hroznou radost, protože jsem si ten instrumentál mohla udělat tak divný, jak jsem sama chtěla, a nikdo mi neříkal, že takhle se to nedělá. Vím, že kdybych producentovi ukázala svůj nahrávací proces, přišel by mu divný a tvrdil by, že tudy by ta písnička nešla. A to mi vždy vadilo, proto jsem se produkci chtěla naučit sama, aby mi do ní nikdo nekecal. (smích)

Takže v ní budete pokračovat, že?

Budu, ale na druhou stranu je pěkné s někým spolupracovat. Každopádně mě opravdu baví se doma zavřít a skládat sama. Vím, že někomu hodně pomůže, když má pomocnou ruku, což ocením třeba při vizuálech nebo návrhu oblečení, ovšem konkrétně u té hudby mi je příjemné, když nemusím nikoho přesvědčovat o tom, že to, co chci, je správné. Protože je to moje hudba, takže i kdyby vznikla hrozná písnička, pořád je to nějaká moje umělecká výpověď.

A texty jsou zcela vaše?

Ano. Vlastně jsem totiž ani nebyla ve studiu s někým, kdo by psal texty. Kdyby se však našel někdo, kdo by se dokázal naladit na podobnou vlnu, ve které tvořím, možná by mě to bavilo.

Byla jsem na writer campu, tam jsem pomáhala jednomu klukovi otextovat písničku a dost se mi to líbilo. Myslím, že bych ocenila, kdyby mi někdo ulehčil ten proces psaní textu, protože se na nich také dokážu zaseknout na půl roku. (smích)

Zmínila jste skladby, které jsou hrozné, ale vaše. Takže máte nějaké, co jste na desku nepoužila?

Jo, mám spoustu písniček v šuplíku. A třeba ani nezněly špatně, jen nedávaly smysl do tohoto konceptu. Složila jsem i pár věcí, které bych klidně někomu prodala, protože úplně nejde o můj žánr. Baví mě psát písničky jen tak, pro někoho jiného. Doufám že to v budoucnu budu dělat častěji.

A vracíte se k věcem ze šuplíku?

Občas ano, třeba když se necítím dost nainspirovaná. Takhle vznikla zrovna "DM 'friends' ", která ležela odložená alespoň rok. Procházela jsem si v počítači popořadě sessions s producenty, a u této se mi moc líbil předrefrén. Tak jsem ji dodělala.

I díky propojení angličtiny s češtinou se mi zdá, že jsou vaše písně spíše pro mladší publikum, dejme tomu do třiceti. Jak to vnímáte vy?

To beru. Ale dívala jsem se na analýzy a u mě data začínají až od osmnácti, což mi přišlo zajímavé. A je to právě mezi osmnácti až pětatřiceti, s největší cílovkou od dvaceti čtyř do těch třiceti pěti. Všímám si však, že se začínají objevovat i starší posluchači, a také naopak děti. A ty jsou nejlepší, protože mi nosí dárečky. (smích) Miluju je, nosí mi náramky a obrázky.

Který z nich vám udělal největší radost?

Je toho tolik, těžko se to říká. Občas mě fakt překvapí, jak jsou talentovaní. Mám fanynku, co mi krásně namalovala cover "DM 'friends' " temperama, a vypadá to úplně identicky. A další třeba vytvořila náramek, kde morseovkou napsala "Pam Rabbit" pomocí korálků.

Při poslechu některých písniček jsem si řekl, že by je klidně mohla zpívat Billie Eilish. Inspiruje vás?

Třeba u "Zobrazeno" si to dokážu představit, ale momentálně bych neřekla, že ji beru jako inspiraci. Bavila mě dřív, když kolem ní byl ten obrovský boom, od té druhé desky ji vlastně vůbec neposlouchám. Ona je spíše vokální performerka, a když právě někdo vystupuje bez konfet a tanečníků, začnu od toho postupně opouštět. A to si myslím, že se mi stalo právě u Billie. Naopak mě hrozně baví Taylor Swift, takže jsem se bála, jestli něco nevědomky neokopíruji, jak ji stále poslouchám. (smích)

Předskakujete na turné Mirai. Naučila jste se díky tomu něco nového?

Zrovna jsme dojeli sezónu festivalů a to mi dalo hrozně moc. Když jsem s nimi loni jela ty dvě O2 areny, šlo o můj druhý koncert v životě, protože předtím jsem hrála na eventech. Takže to bylo takové z nuly na sto a byla jsem z toho i dost vyklepaná. Teď už si to konečně dokážu i užít a těšit se na to. Mě i kapelu to pořádně nakoplo.

S klukama jsme se hodně skamarádili a hodně spolu trávíme čas, protože jim taky pomáhám s jejich tiktokem, děláme hrozné blbosti. Moc si vážím toho, že jsou ochotni mě takto podpořit, protože jim tady v labelu nikdo nemůže vnutit, kdo jim má předskakovat. Baví mě vidět, jak tvrdě pracují. I když jsme jenom točili ty blbý tiktoky, třeba šest hodin v kuse, oni neztratí pozornost. Nezastaví se, pracují a to se mi na nich strašně líbí. A taky si na nic nehrají. Vyprodávají areny, ale když s nima kecáte, jsou to prostě chábři. (smích) Pokud někdy budu takhle slavná, ráda bych si něco podobného udržela.

Na druhé, mladší straně scény často vídám, že si na něco hrají, a mě to nebaví. Chodívám na různé influencerské akce a tam třeba někdo začne mít jen trochu nějaká čísla a najednou začne rozlišovat lidi podle toho, kde jsou. Nebo třeba někam jdu, někdo mě nepozná a mluví se mnou normálně, ale pak si uvědomí, že jsem Pam Rabbit, změní tón hlasu a začne se chovat jinak. Úplně ick.

Vašich textařských služeb využila Lenny nebo Slza. Pracujete teď s někým dalším? V čem je jiné napsat skladbu pro někoho jiného?

Momentálně jsem pro nikoho nepsala, poslední rok, kdy jsem se soustředila na desku, jsem vlastně vše odmítala, včetně režírování klipů. Chtěla jsem zůstat ve svém světě. Ale těším se, až se k tomu vrátím, možná už teď v zimě.

Psát pro někoho jiného jde mnohem snáz, protože používám jenom svoje skills a není v tom ta emoční úzkost. Když skládám pro sebe, může to trvat i měsíce, když pro někoho jiného, zabere to klidně třeba jen hodinu. A přitom nejde o něco odfláklého! Když skládám pro sebe, je tam ten osobní moment. Budu to zpívat na stagi - bude se to lidem líbit? A najednou na vás z hlavy mluví milion démonů. U Lenny jsem se třeba nacítila na její vibe a pomůžu jí napsat něco, co třeba v tu chvíli sama nedokáže říct. A mně dělá radost vidět ostatní umělce, když jsou s tou písničkou spokojení.

Jak moc jsou tedy vaše songy o vás samotné? Speciálně se ptám kvůli "modrýmu světlu".

Rozhodla jsem se, že s touhle deskou budou velmi osobní. Právě třeba v "anxiety" je velmi osobní opravdu každá věta, ani jsem nepoužívala metafory. Legit jsem používala konkrétní situace, a pokud mě daný člověk zná, bude vědět, o čem zpívám, takhle je to specifické. Zdálo se mi, že už bylo načase, vždycky jsem se té upřímnosti nějak vyhýbala, vymýšlela jsem si různé příběhy.

"Modrý světlo" je také hodně osobní, je o policejních autech. Když jsem byla malá a neuměla anglicky, nikdo se mnou v těchto věcech nerelatoval. Nechci do toho zacházet úplně hluboko, nechala bych tu skladbu především pro ty, kteří si procházejí něčím podobným.

Splnila spolupráce s Universal Music vaše představy? Jaký je vlastně rozdíl mezi tím být indie a být pod takovýmto velkým labelem?

Určitě očekávání splnila. Všichni v týmu jsou maximálně pohodoví, nemám nic, co bych řekla negativního. Hodně jsem vděčná svému A&R Jirkovi Koubovi, protože on jako kytarista z kapely chápe tu uměleckou duši. Nemusím bojovat o své věci a nápady a nechávají mě si vydávat, co chci. A myslím, že dokud to nebude úplný flop, tak mi do toho ani dál kecat nebudou. (smích) Taky mám teď koncert za koncertem.

Když jste indie, všechno si platíte sám. Label mi teď tvorbu platí. Samozřejmě záleží, kdo jak má velký budget podle toho, jak je daleko v kariéře. Díky tomu teď opravdu můžu dělat jenom hudbu, což není žádná sranda. V Česku může stát nahrání jedné skladby s producentem od deseti do padesáti tisíc. Dřív jsem musela střádat peníze, vydat písničku a klip a vydávat pouze singly, protože bych celé album nepoplatila. Věřím ale, že zůstat indie se vyplatí někomu, kdo tvoří něco tak nadčasového, že to nikdo nechápe kromě fanoušků.

Pro album jste měla seznam slov, které jste chtěla použít jako názvy skladeb. Jak byl dlouhý?

Tam byla opravdu hromada věcí, i opravdu blbostí. Třeba jsem tam napsala i teď už nerelevantní "15 seconds story", což teď už neplatí. (smích) Občas jsem se chodila na seznam dívat a nechala se inspirovat. Myslím, že některé názvy lidé ani nepochopí, třeba že "karoline with a k" je narážka na Kardashians.

Písnička "anxiety" končí větou: "I forgot the lyrics." Jde o autentický konec? Zkoušeli jste ho přehrát tak, jak jste původně zamýšleli?

Ano, to jsem nahrávala, a najednou můj mozek vypadl. Producentovi to přišlo vtipné, tak jsme to použili. Píseň už vlastně byla hotová, ani neměla na konci mít znovu refrén, ale použili jsme právě přímo ten nepovedený take a dali ho na konec.

Myslíte si, že jste se někdy v životě chovala jako NPC?

(smích) Jo, rozhodně. Mezi mými patnácti a sedmnácti. To bylo období, ve kterém jsem se hledala a začala být extrovertní, což nejsem. S psycholožkou jsem si o tom potom povídala a řekla mi, že v tomhle věku je normální, že mozek chce zkoušet jiné věci jenom proto, aby je vyzkoušel, a pak se vrátí zpátky do normálu. Tenkrát jsem bez přemýšlení chodila na věci, co byly trendy. V ten moment si myslím, že je to špatně, protože netvoříte svoji identitu, ale jenom někoho sledujete.

V klipu k "DM 'friends' " umřete a na konci jste souzena. Prozradíte, jak jste dopadla? A co se vlastně stalo dívce v růžovém?

To se právě dozvíte v klipu "NPC", kde tento příběh pokračuje. Pro Lyubku jsem plánovala podřezaný krk, ale ten den mi vypadla make-up artistka a mně se to podřezání nedařilo, tak jsem alespoň vytvořila modřiny. Takže je nakonec příběh spíše takový, jaký chcete. Jestli je to pro vás holka, co šla na párty a spadla ze schodů, může být. Mimochodem děda v klipu je můj opravdový děda, který si natáčení strašně užíval. Všechno jsme s ním natočili na jeden záběr.

U tohoto klipu jste zmínila, že jste původně chtěla napsat veselou písničku, ale nepovedlo se to. Na desce bych jako pozitivní skladbu označil pouze "stuck in the cloud". Je pro vás těžké psát veselé texty?

Ano, je. Mám pocit, jako bych lhala. Nejde ani tak o to, že bych se cítila smutná, není to však emoce, o které mě baví psát. Veselé písničky mě přitom baví, ale když nějakou píšu pro sebe, přijde mi to jako cringe. "Stuck in the cloud" je sice pozitivní love song, avšak stejně obsahuje trochu té temnoty: "My baby má zlý sny, jsme unavení z lidí." Svým způsobem to stále zůstává melancholické, protože oba lidé jsou v depresi ze světa, ale společně jim je dobře.

Třikrát jste zkusila štěstí v Eurovizi. Zkusíte to v budoucnu znova?

Tenhle rok určitě ne. A jak jsem se už snažila třikrát, začala jsem trochu mít pocit, že se mi opakuje život. Také jde o docela velkou nálož na psychiku - několik týdnů chodíte ve skupině a děláte rozhovory. Cítíte se jako v soutěži, protože v soutěži jste. Mě nebaví soutěžit, nehecuje mě to, takže být v Eurovizi je pro mě hodně nepřirozené. Ale Eurovizi mám moc ráda, vyrůstala jsem na ní, v Arménii to znamená něco jako SuperBowl. A tak se mě už někdo ptal, proč nejdu právě za Arménii. Sice bych mohla, cíleně jsem si však přála reprezentoval Česko, připadala bych si jako vlastizrádce. (smích) Ale třeba to ještě někdy zkusím.

Máte i instagramový chat pro fanoušky. Kolika se jim podařilo se na něj dostat?

Ano, ten se jmenuje DM friends, a já jednou za čas přidám modrý post s tím, že otevírám x míst, ale s podmínkami. Poprvé jsem třeba pustila deset lidí a ti museli vyfotit na mém koncertě modrou obrazovku a poslat mi tu fotografii. Teď jsem fanoušky naopak trochu podcenila, když jsem se zeptala na datum vydání singlu "DM 'friends' ". Ozvala se spousta lidí, ale pustila jsem jen prvních patnáct. A teď ani nevím, jestli chci někoho dalšího pouštět, protože se v chatu všichni hrozně skamarádili. Ráno třeba někdo začne konverzaci: "Tak co, jak se všichni máte?" a pokračuje se. Znám už i kočky a psy všech těch lidí. (smích) Chodí si taky pro rady. Takže jsem to s nimi i konzultovala, a možná spíš začnu novou komunitu.

Desku pokřtíte až 11. ledna příštího roku. Dokážete už teď něco přislíbit?

Miluju vizuály, takže se těším, jaké vymyslím pro LED obrazovku. Budu mít svá světla a půjde o show podle mých představ. Takže si na chvilku uděláme Pam Rabbit svět.