Se svým pohádkovým jměním, kreditem nejúspěšnějšího autora v historii populární hudby a zejména se svou zářivou aurou legendární rockové hvězdy by Paul McCartney klidně mohl sedět doma a v klidu si užívat čehokoliv dosyta. Jenže se zdá, že mu to není po chuti. Ve svých šedesáti letech objíždí štace po celém glóbu a světe div se, má na to, aby dvě a půl hodiny neslezl z pódia a v potu tváře nabízel desetitisícům lidí tu nejlepší show, jakou si lze představit. A ti lidé miláčka Paula nechtějí pustit, vždyť se mnohým z nich plní životní sen. Tak jako mně.

Cirkus Macca neomylně minul naši drahou vlast, a tak našincům (a že jich tam, Čechů a Slováků, bylo!) nezbylo, než se vydat do metropole na krásném modrém Dunaji. Vídeňská Stadthalle spolkla dvanáct tisíc lidí o hodinu později, než bylo plánováno, McCartney prý uvízl v dopravní zácpě. Po pestrém kosmopolitním tanečně - baletním úvodu (překvapivé!) se na bílém pozadí velké projekční obrazovky objevila silueta štíhlého chlapíka s baskytarou Hofner a prostřednictvím skladby "Hello Goodbye" se Sir Paul přivítal s publikem.

Seznam hraných písní se čte jako program exkurze do historie nejslavnějších momentů popmusic. Přitom některé skladby, které mají téměř čtyřicet let, se až na aktuálním turné dočkaly svého prvního koncertního uvedení ("Getting Better", "She's Leaving Home"). Velmi jsem též ocenil "drobnosti mistra" v podobě "Blackbird" či mladinké písně "Calico Skies", poctu Johnovi ("Here Today") a Georgovi ("Something" v doprovodu ukulele!). Výborná obrazová projekce skloubila vkus a vynalézavost, "Live And Let Die" byla se svou pyrotechnikou, světly a obrazem nejvíc propracovaná. Jen nevím, jak se na mrazivé obrázky k "Back In The USSR" budou tvářit při koncertu na Rudém náměstí...

Pokud bych měřil vrcholné okamžiky koncertu mírou mrazení v zádech a slz v oku, vyhrála by asi "Let It Be". Skvělé byly muzikantské fórky: hendrixovský riff "Foxy Lady" v závěru "Let Me Roll It", vesele zahraná "I've Just Seen A Face" nebo závěrečné spojení "Sgt. Pepper's Reprise a The End". McCartney se obklopil mladými muzikanty, pro něž hrát takový materiál muselo být kromobyčejně povznášející (obzvláště bubeník námi pracovně pojmenovaný "Sumista" byl úžasný), a to Paula také jistě nakoplo. I hlasově koncert zvládal, i když v takové "Maybe I'm Amazed" měl co dělat

Ve 23:30 bylo lze konstatovat, že by McCartney ještě mohl vysypat spoustu hitů, na které se nedostalo! Kdo jiný může dnes na koncertě zahrát více než třicet skvostných skladeb a muset opomenout třeba "Get Back", "Oh Darling" nebo "Hope Of Deliverance"? I tak to bylo nádherné. McCartney správně vybral to, co si lidé žádají a dal jim to nejlepší - krásný zážitek, starou i novou hudbu, humor, radost. Chvíle, kdy všichni v hale zpívali závěr "Hey Jude" a veškerá realita zůstala viset někde ve vzduchoprázdnu, se opravdu nedá popsat.

Paul McCartney, Stadthalle, Vídeň, 14.5.2003

Seznam písní: Hello Goodbye, Jet, All My Loving, Getting Better, Let Me Roll It/Foxy Lady, Lonely Road, Your Loving Flame, Blackbird, Every Night, We Can Work It Out, You Never Give Me Your Money/Carry That Weight, The Fool On the Hill, Here Today, Something, Eleanor Rigby, Here There and Everywhere, I've Just Seen A Face, Calico Skies, Two Of Us, Michelle, Band On The Run, Back In The USSR, Maybe I'm Amazed, Let 'Em In, My Love, She's Leaving Home, Can't Buy Me Love, Birthday, Live and Let Die, Let It Be, Hey Jude / Long And Winding Road, Lady Madonna, I Saw Her Standing There / Yesterday, Sgt. Pepper's Reprise, The End