Některá setkání jsou nenápadná, ale možná o to důležitější. Brněnští Band of Heysek svým syrovým, zašpiněným, skoro se až chce napsat zarezlým blues zaujali už na svém eponymním debutu. Pak se mihli coby doprovodná kapela trojice autentických bluesmanů z Mississippi na šumperském festivalu BluesAlive (měli ostatně svůj podíl na tom, že tihle pánové v České republice vystoupili). Mississippi v podání R. L. Boyce, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha v Šumperku zaujalo a přátelství bylo utuženo. V loňském roce trojice hejsků z Brna vyslala do světa druhou desku "I‘m Glad I Met You" a stihla se také vydat přímo do kolébky blues. Výsledkem jejich výletu jsou dvě alba, přičemž nedávno vyšlo první z nich. Jmenuje se "Juke My Joint" a výrazným způsobem se na něm podíleli právě výše zmínění místní Boyce a Brown.

No, podíleli. Hlavně R.L. Boyce, na Grammy nominovaný kytarista a zpěvák, je poměrně logicky nejvýraznějším prvkem nahrávky. Ne snad ale, že by Češi byli jen nějakým křovím. Je to totiž právě jejich svojský zvuk, v našich žánrových vodách nenahraditelný, který táhne osmičku skladeb kupředu. Stále stejně drsný, hutný a snad ještě více než kdy jindy připomínající býka, který tvrdohlavě orá svoji brázdu, nekoukaje napravo ani nalevo.

Odnož blues od Mississippi je přesně taková. Staví na přímočarém tahu na branku, který ale není nijak násilný či uspěchaný, na hypnoticky zacyklených riffech a jednoduché melodice. Tvrdohlavé blues tvrdých, životem omlácených chlapů. Žádné ozdoby, žádné vytáčky. A to tomuhle bandu, jak už to ostatně ukázal na dvou výrazných řadovkách, jde velmi dobře. A když se k tomu přidá ta porce autenticity, kterou pánové Boyce, který si i upravoval texty k obrazu svému, a Brown přinášejí, nemůže to dopadnout špatně. A taky nedopadne.

"Juke My Joint" je syrová deska, která vlastně improvizovaně vznikla během jediné osmihodinové nahrávací session. Rychle, bez studiových kouzel a odděleného nehrávání nástrojů, naopak hezky jako kapela na společné muzikantské seanci, která hezky plyne a nese ovoce. Spontánnost z "Juke My Joint" čiší - ať už je to nijak nepřikrášlovaný zvuk, do kterého proráží sykot kytarových aparátů, nebo devítiminutový jam "One More Life To Live." Pokud bylo jedním z cílů přenést právě onu souhru mezi hudebníky, které za běžných okolností dělí oceán, rozhodně to vyšlo.Ta radost a nadšení je na obou stranách jasně slyšet.

Stane se "Juke My Joint" další regulérní položkou v diskografii Hejsků? Spíše ne, na to je dílo až příliš svázané s místním koloritem a výjimečností události, za které vzniklo. Band of Heysek ohlodávají již zdánlivě ohlodanou kost a přicházejí s absolutním minimalismem, který nemá zapotřebí se podbízet a jít posluchači na ruku. Ne že by to tak dělali na svých klasických řadovkách. Ty ale byly přece jen přístupnější. Tohle je album, které jde až úplně na bluesovou dřeň a cílí vyloženě na fajnšmekry. Na každý pád zůstává v našich podmínkách unikátem, který jen těžko najde srovnání.