Skupina Park a její deska "Pod noční oblohou" se mně dostala do ruky tak trochu náhodou, tudíž jsem upřímně netušil, co na mě čeká, až CD vložím do přehrávače. Prý, že je to nějaký popík. Dobrá, řekl jsem si a otevřel krabičku, vyjmul stříbrný kotouček a vsunul jej do mechaniky. Čekal a byl překvapen. Není to zlé, proběhlo mi hlavou. Teprve zpětně jsem se snažil zjistit něco o Park na jejich webu (zde), nicméně informační hodnota stránek je skoro nulová, zůstal jsem tedy odkázán na intuici a slova.

Jediné, co se mi podařilo vypátrat, je skutečnost, že Park tvoří bývalí členové skupin Bratrstvo a Narvan a že jsou z Brna, asi tolik. Hudebně mají blíž snad k tomu Narvanu, hrají takový příjemný kytarový pop, jak jej známe třeba od Ready Kirken. Ne, nejsou to moravští plagiátoři, ten příměr je čistě obrazný. Park se zmítají kdesi mezi sladkobolnou romantikou a rockovou výbušností, jinak si nedokážu vysvětlit nesoulad úlisně sentimentálního vokálu a energické muziky. Nebo píseň "...když tě míjím", ta se tak okatě snaží být kýčovitě zamilovaná, až běhá mráz po zádech.

No jo, jenže Park mají docela dobré nápady, především co se melodií týče. Takové solidní hity produkují, jakých se v rádiích těžce nedostává, mám ten pocit. Občas je z desky "Pod noční oblohou" až příliš cítit škola moravských zábavových kapel (Argema, Reflexy), jejich produkci ovšem Park s přehledem překonávají nejen zvukovou vyspělostí a aranžerskou propracovaností, ale také náznaky svébytnosti. Chtějí být když nic, tak alespoň zajímaví a různorodí a nekomplikovaně vkusní. Ne vždy se to plně podaří, jindy to však vyjde a výsledek není vůbec zlý: "Hvězda" či "V jeskyních".

To lze říct i o textech, které každopádně překračují rámec planých vyznání lásky a snad se pokoušejí nalézt hlubší rovnováhu mezi líbivou popovou povrchností a rockovým buřičstvím. Ani náznak zamilovaných klišé, ba ne, to kecám, ale je jich málo, převažují reflexe všedního dne, lyrizovaná rutina, objevování malých radostí a krás. Vůbec, jak o tom přemýšlím, Park mají vážně dobré popové veršíky...

"Pod noční oblohou" není vážně dobrá, nýbrž "jen" dobrá popová deska. Na můj vkus z ní totiž kape moc toho sentimentu, kýče, posedlosti jímavým hlasem. Park víc sluší přímočará hudba, babrání se v plouživých rytmech nesedí naturelu této desky, která vykračuje odhodlaně a nadějně. Akorát podrážka na několika místech povážlivě praská (leč je nová) a chůzi tak nějak brzdí. Nevadí, i tak předběhne většinu jiných chodců.