A kvalitní muziky se přítomným dostalo hned dvakrát. Tvorba předskokana Gosse překvapila svou nevyzpytatelností. Vystačil si pouze s několika reflektory, které ho při jeho pohybech osvětlovaly zespodu. A nutno dodat, že šlo o pohyby hodně zběsilé. Nový interpret svou hudbu prožívá celým svým tělem, až mu přeskakoval hlas. To však jeho krátký set ještě více ozvláštnilo a učinilo ho zapamatovatelným. Teď už zbývá jen doufat, že po loňském vydání jeho EP bude brzy následovat i debutové album. Jistě nás ještě překvapí.

Takřka bez zpoždění usedla v půl deváté za klávesy hlavní hvězda a spolu s dalším klávesistou a bubeníkem spustili skladbu "Hue". Bubeníka na minulé pražské zastávce neměl. Tuto píseň doprovodil SOHN i elektrickou kytarou, a dal tak dobře vědět, v jakém duchu se ponese celé vystoupení. Neslo prvky dramatičnosti, rychle utíkalo a doplňovalo ho jednoduché, ale efektní osvětlení. I když by se muzikant obešel jistě i bez něj, pomohlo mu dotvářet zvláštní atmosféru. Jinak červenou zář při četných dramatických momentech otvíráku řezala silná, bílá světla.

Pro tvorbu mladého talenta je typické, že se jeho písně často půlí. Skvěle to dokázala třeba "Red Lines", v jejíž první půlce působil zpěvák spíše jako řečník, který líčí své nitro. V té zbývající vyzval publikum k tanci, a nemusel pobízet dvakrát. Publikum se totiž velmi ochotně vlnilo již od druhé stopy "Fool".

Set zpěváka s hipsterskou čepičkou nedal ani na chvilku vydechnout. Tu jsme se při úvodních, lehce exotických tónech "Tremors" ocitli v nazelenalé, tropické džungli, o pár chvil později jsme se přesunuli do džungle městské. Toph písně servíroval v podstatě bez pauz a reproduktory podrobil zkoušce hlasitosti. Zvýšený počet decibelů například v instrumentální pasáži "Signals" vyústil v naprosto epické chvíle.

Zpěv zvládal i přes zběsilost bezchybně a třeba v "Rennen" jeho hlas dosáhl nebeských výšin. K odpočinku si dopřál jen chvilku, a to s "For My Daughter", ve které návštěvníci mohli jeho vokály prozkoumat nejlépe. Právě v tomto songu byly zbaveny jakýchkoliv elektronických úprav, které SOHN sice rozhodně nepotřebuje, jeho tvorbě ale dodávají další rozměr. A komu snad přišel kytarový doprovod na začátku málo, přišel si na své při "Nilu" s drsnými riffy.

Ačkoliv se většinou jednalo o rychlé kousky, vyloženě klubově zněla až upravená verze "Lights". Ta trochu připomněla sólovou kariéru či remixy Jamieho xx. Na závěr se sluší dodat, že ačkoliv SOHN s publikem téměř nekomunikoval (jen dvakrát v rychlosti poděkoval), vůbec to nevadilo. Tohle byl přesně ten případ, kdy by delší rozmluvy dojem spíše kazily. A dojem to byl perfektní.