Minulý pátek se uskutečnil další koncertní večer v rámci festivalu Spectaculare, který propojuje hudbu s uměním. Ve Veletržním paláci nás čekal opravdu natřískaný line-up. Ano, některé návštěvníky mohl vyděsit svou délkou. Reakce jako animovaný gif s textem "I'm too old for this shit" anebo lamentování nad stářím sice pobavily, ale jako fakt - kdo má přežít osmihodinový program? Nicméně to není výtka, naopak je fajn, že toho bylo za večer možné vidět tolik. Jen možná koncepčně Baths se svou živou show moc nezapadal mezi ostatní jména.

Organizátoři měli asi mnohem větší očekávání ohledně účasti, jinak by vybrali jiný prostor. Nakonec to dopadlo tak, že Studio Hrdinů zelo prázdnotou, což se podepsalo i na celkové atmosféře. DJ sety by se náramně vyjímaly v menším a zaplněnějším klubu. Na druhou stranu jsme se alespoň nemačkali. I když... opravdu nepochopitelná byla buzerace ochranky, která publikum nutila stát tak pět metrů od interpreta. Až teprve při živém vystoupení Bathse vybídl Wiesenfeld publikum, aby šlo blíže.

Na samotnou jeho show zaznělo před pátečním koncertem pár veskrze pozitivních doporučení. Nicméně po prvních pár skladbách vystoupení tohoto projektu přišlo menší zklamání. Kapela naživo působila velmi rozpačitě. Glitch-popové podklady by samy o sobě zněly dobře, bohužel je až moc narušoval zpěv Willa Wiesenfelda. Jeho výrazný falzet nepříjemně zařezával do uší, což zamrzelo o to víc, že se jedná o celkem důležitou složku jeho písní.

Willovi rozhodně nechyběl zápal a nadšení, se kterým před publikem vystupoval. Rozhodně se nedá říct, že by postrádal charisma. V průběhu koncertu komunikoval s publikem a vyzařovala z něj radost. I přesto však devadesátiminutová show postupně začala ztrácet šmrnc a Baths upadl do nepříjemné monotónnosti. Živé vystoupení nemělo žádný výrazný moment ani žádné silné emoce.

Před Bathsem vystupoval americký producent Daedelus. Jeho DJ set neměl chybu a patřil k tomu nejlepšímu, co jsme mohli slyšet. Intenzivní palba klubového zvuku si dokázala získat snad každého návštěvníka.

Ještě předtím se naživo představil bristolský hudebník David Corney aka Hyetal. Jeho show doplnil o vizuály Boris Vitazek. Nutno říct, že se jednalo o nejoriginálnější projekci večera. Od Hyetala se původně očekávalo, že bude hodně experimentovat, nakonec však předvedl celkem přímočarou elektroniku s občasným zpěvem, který byl spíš ke škodě.