Nepravidelně vystouplé dlažební kostky sice nebyly pro nohy nejpříjemnějším podkladem, pořád to ale byla lepší varianta nebo než potit se v létě ve Velkém sále Lucerny nebo Foru Karlín, kam by se velikostně zhruba obdobně velké publikum muselo vměstnat. Za volbu netradiční lokality lze tedy pořadatelům Rock for People, pod jejichž hlavičkou se koncert konal, poděkovat.

Už předskokani Tigress se těšili téměř totožně početnému davu jako hlavní hvězdy. Skupina, která má zatím na kontě jen EP "Human" a "Like It Is" má hudebně blízko k raným Paramore nebo ještě lépe k Marmozets, u nichž stále čekáme na náhradní koncert za zrušený set na hradecké přehlídce. Hudebně se tedy nováčci, kteří za sebou mají hraní i na showcaseovém festivalu The Great Escape osvědčili, zpěvačka ale mohla dát do svého přednesu více života.

Ve srovnání s ní byl nástup Billy Talent jako polití živou vodou, protože jestli něco zpěvák Benjamin Kowalewicz zvládá, pak je to energické poskakování po pódiu ve stylu podobně neúnavného lučního koníka.

Skupina, dříve známá jako Pezz, je totiž jistota. U těchto punk-rockerů vždy přesně víte, jaký zvuk se vám z reprosoustavy po puštění jejich nové desky rozduní a když vyrazíte na jejich koncert, můžete se spolehnout, že frontmana opět najdete s jednou nohou pokrčenou o odposlech nebo podobnou krabičku, jak štěká do mikrofonu tím svým skřehotavým hlasem a háže hlavou tak, že mu jeho nepoddajné vlasy tvoří perfektní záběry pro fotografy lačnící po fotkách vystihujících nekompromisní rock'n'roll.

Scénu k turné "Afraid Of Heights" tvoří zkosené řady reflektorů, které se v půli dělí na dvě barvy podobně, jako obal aktuálního počinu a stějně jako loni v červnu na Aerodromu z novinky zazněla kromě titulního hitu také skladba "Louder Than The DJ". Je ale skvělé, že tentokrát u nás hráli Billy Talent po dlouhé době a celé řadě festivalových vsuvek plnohodnotné devadesátiminutové vystoupení, u nějž tak mohlo dojít i na další čtyři novinky, konkrétně "Big Red Gun", "The Crutch", proslovem o jednotě, rasismu a náboženství nenápadně ukazující na Trumpa doprovázenou "Leave Them All Behind" a také aktuální singl "Ghost Ship Of Cannibal Rats", k níž právě v tento den byl zveřejněn videoklip. Všechny čtyři v našich zemích před dvojicí aktuálních koncertů dosud neslyšené kousky se bez problému zařadily k vrcholům večera.

Ze známých singlů naopak absentoval "Kingdom Of Zod", "Stand Up And Run" nebo například "River Below", na druhou stranu ale nechyběly klasiky jako mohutně natáčená "Surrender", "Nothing To Lose" s věnováním zemřelým frontmanům Soundgarden a Linkin Park nebo závěrečná salva rozbušek "Devil On My Shoulder", "Red Flag", "Fallen Leaves", "Try Honesty" a "Viking Death March".

Že se jelo naplno potvrdil nejen fanoušek, který se vracel z kotle s krvavým nosem už po prvních pár kouscích nebo opomenutí na upozornění o dočasné výměně bubeníka za Jordana Hastingse z Alexisonfire, ale také provokativní představení kapely hned v začátku koncertu. "Ahoj, my jsme Billy Talent z Toronta v Kanadě, což je ta země, která vás každý rok poráží v hokeji!" Hořká, ale pravdivá pilulka se všem nepolykala snadno, vzduchem tedy problesklo několik nesouhlasných zabučení a zdvižených prostředníčků. "Můžete si bučet, jak chcete, ale je to pravda!", přiložil do ohně Kowalewicz. "Ale víte co? Uděláme sázku. Pokud nás na olympiádě porazíte, uděláme příští rok koncert zdarma pro vás všechny a ještě vám koupíme pití! Platí?", nedal se odbýt zpěvák. Pak už se naštěstí dál věnoval zpěvu, takže se na to postupem času skoro zapomnělo, hardcore příznivci hokejek mu to ale asi hned tak neodpustí. Jinak to ale bylo super. Sice skoro stejné jako vždycky, ale pořád super.