Jednodenní festival Aerodrome se po loňském přesunu do Tipsport arény vrátil na čerstvý vzduch a silným sluncem vyhřáté letiště v Letňanech hostilo pod oblohou bez mráčku hned sedm zvučných jmen. To první, černí koně Mallory Knox, ale bohužel ani neopustili stáje. Cestou z Německa se totiž jejich tourbus vyboural, a i když se nikomu naštěstí nic nestalo, na ukázky z novinky "Wired" si musíme počkat do příště. Velká škoda.

Zamrzeli také stánkaři prodávající studené klobásy, ředěnou kolu a zejména v druhé půli odpoledne se projevil nedostatek toalet, toho jsou si ale už pořadatelé určitě dobře vědomi a do budoucna se na tom dá jednoduše zapracovat. Až na tyto drobnosti ale pak už šlapalo všechno bez problémů.

Counterfeit mají venku debutovou desku, na jaře prý v Rock Café předvedli velkou smršť, a i když jejich hecování k circle pitům a časté výlety do publika první příchozí příjemně rozproudily, průměrná a zaměnitelná punk-rocková muzika dala tušit, že tady se nám žádný velký talent nerýsuje.

To u Royal Republic funguje všechno správně. Nabroušené riffy, šťavnaté groovy a valící se garážový rock 'n' roll jel stejně sebejistě jako kdykoliv jindy a novinky "Walk", "Baby" nebo "When I See You Dance With Another" z dosud poslední řadovky "Weekend Man" fungovaly snad ještě lépe než starší hity. Pobavila i akustická srandička "Addictive", mnohem důležitější ale je, že si milovníky obleků, The Hives a zpěvných melodií budeme moct zažít znovu zase v zimě.

Enter Shikari jsme od doby, kdy shodou okolností taktéž předskakovali Linkin Park v Brně na jejich dosud posledním českém koncertě k desce "Minutes To Midnight" v roce 2008, viděli mockrát a řada těch vystoupení byla lepších než to pod horkým sluncem v Letňanech. Nepochopte to ale špatně, i tak to bylo super. Šílené tanečky Rou Reynoldse, mlácení s klávesami a zničení baskytary pobavily, jen už dnes víme, že umí ještě líp. Z desetiletého debutu, k němuž aktuálně jedou turné, hráli sice jen dva kousky, hlavně že ale zazněl "The Last Garisson" a novinka "Redshift" z loňského ledna, protože to jsou jedny z nejlepších věcí, které mají na svědomí. Jak ale i u nich mohla obrovská část fanoušků v prostoru stání u pódia jen tak sedět, to je vážně záhada.

Rapper Machine Gun Kelly byl terčem kritiků na sociálních sítích ještě dříve, než dostal šanci cokoliv předvést, je ale přinejmenším podivné, že účast hiphopového umělce, který navíc místo samplů zhusta využívá kytary a vůbec celou živou kapelu, byla kritizována stejnými lidmi, kteří se těšili na Linkin Park, u nichž to bez rapu nikdy nešlo. Tak či onak byl ale jeho set hodně jiný oproti tomu na loňském Frequency, kde z malého prostoru na Red Bull Tourbusu vytěžil i se zlomenou rukou maximum. Velká scéna mu zatím tolik nesedí a hlavně už by se měl rozhodnout, jestli chce být za tvrďáka, který si chce zjednat respekt (většina setu), nebo slaďouše, který bude něco vykládat mezi refrény popových hvězdiček (hit "Bad Things" a jemu podobné). Jak ukázal v Letňanech, dělat obojí naplno nejde.

Simple Plan jsou miláčci. Tady není o čem diskutovat. Letité a rádii zhusta propagované singly v kombinaci s krásnou češtinou a jako obvykle velmi sympatickým vystupováním spolehlivě zafungovaly a měřit se mohlo akorát, jak moc hlasitě fanoušci zpívali. Vyhrál by to hit "Welcome To My Life", na záda by mu ale dýchaly "Crazy" i nafukovacími balóny podpořený "Summer Paradise". Vytýkat není co, jejich muzika se jako předvoj před hlavními hvězdami výtečně hodila a necelou hodinku v jejich společnosti bychom si asi všichni rádi protáhli i na dvojnásobek. Nádhera.

Se západem slunce nastal čas podívat se, kam se za posledních devět let posunuli Linkin Park. O popověji zaměřené desce už toho bylo napsáno mnoho a koho zajímá, co si o ní myslíme my, nechť klikne na odkaz s dvojrecenzí "One More Light".

Kdo tu bezmála dekádu čekat nevydržel a zajel se na ně občas podívat i do zahraničí, ví, že vzhledem k odlišnému zvuku každé další nahrávky si šestice muzikantů vypěstovala obdivuhodný cit na propojování na první pohled nesouvisejících písní. Různé mezihry, prodloužené konce a předěly mezi skladbami ale skvěle fungovaly i u nového materiálu a třeba hned ze startu se čerstvá ukázka "Talking To Myself" naprosto přirozeně překlopila do staršího singlu "Burn It Down". Dalším příkladem byl přechod od krásně procítěné balady "One More Light", kterou doprovodily tisíce světélek z telefonů do klavírní verze "Crawling" z debutu. A také trojici "Good Goodbye", "Lost In The Echo" a "Battle Symphony", v níž majitel ikonické dvojice plamenů na rukou vzal do ruky kytaru, se podařilo plynule přecházet mezi sebou a skupina z Agoura Hills tak opět dokázala, jak má vše skvěle dramaturgicky zvládnuto.

Chestera Benningtona nemusel nikdo pohánět, všestranný zpěvák zvládal jak popovější a melodičtější pasáže, tak staré hity z období "Meteory" a "Hybrid Theory". Jeho specifický řev, kteří fanoušci tak milují, se poprvé ozval ve "Wastelands" a kdykoliv se k němu fanoušek Phoenix Suns vrátil, fanoušci byli u vytržení.

Kreativní mozek kapely Mike Shinoda, kterého odpůrci nového materiálu překřtili na Shinodaconda (doporučujeme vyhledat) byl oproti vystoupení v Německu či Rakousku před pár lety na pódiu nenápadnější než dřív, když už ale před rozbouřený dav vyběhl na molo, chválil, že je Česká republika jednou z mála zemí, která "One More Light" přijala, a že je radost před ní hrát jak starý, tak nový materiál.

Strhující vystoupení mělo rychlý spád a hudební chameleoni střídali hity s takovou kadencí, že jste neměli čas se ani nadechnout. Závěr patřící zejména osvědčeným kouskům z počátku tisíciletí navíc nezkazila ani novinka "Heavy", za níž si už o sobě pánové přečetli ledacos. Jak ale dokazují v aktuálních rozhovorech, berou to s humorem. Koneckonců proč se trápit, když s nimi refrén fanoušci odzpívali stejně hlasitě jako u "Faint", "Papercut" či závěrečné "Bleed It Out".

Pro lidi, kteří Linkin Park viděli po devíti letech nebo dokonce poprvé, ten koncert musel být naprosto dokonalý. Nadšení ale jsou i rozmazlení hudební pisálci, pro něž kapela neztratila sílu ani napočtvrté a s chutí se za nimi vypraví ještě tento týden do Rakouska na Nova Rock. Jsou totiž skupiny, které můžete vidět stokrát a nikdy se vám nepřejí. Linkin Park jsou jednou z nich.