Chybí vám kapely typu Friendly Fires? Pohodové kytarovky s riffy lehkými jako vánek, náladotvornými klávesami, perfektní groovy rytmikou a nesympaticky hipsterskou image s havajskými košilemi, pornokníry a účesy jak ze sedmdesátek v čele? Tak právě pro vás je na světě nový objev - Parcels. Tu image berte s nadhledem, důležitá je muzika a ta je v jejich případě nejen díky skvělému nasazení a roztančeným melodiím maximálně přístupná. Početné, avšak v rozměrném sále netypicky zvoleného Kongresového centra, poměrně rozprostřené publikum, se tak dostalo do varu už s předkapelou.

Vychladnutí pak na chvíli přišlo během kapely Blaenavon, což je poměrně průměrné indie-rockové trio bez vlastního výrazu, které však v posledních pár minutách svého stručného setu rozjelo solidní rock'n'rollovou divočinu.

Netřeba zastírat, že Two Door Cinema Club na scéně přes svou strmě rostoucí popularitu vždy platili spíše za ty méně zajímavé zástupce ostrovní kytarové scény. Postrádali exotičnost Bombay Bicycle Club, spratkovitost Arctic Monkeys i neformální ležérnost The 1975. A nebýt hitu "I Can Talk", který kromě jiného úspěšně zpropagovaly videohry "FIFA 11" a "NBA 2k11", možná by si ani neškrtli. To vše ale doháněli urputným koncertováním, díky němuž se na festivalových plakátech jejich jméno tiskne se stále většími písmeny. Vyčerpávající vystoupení ale časem kapelu zcela vyždímala a tak si naordinovala pauzu. Třetí řadovka "Gameshow" tak vyšla až po dlouhých čtyřech letech. A přestože nabízí přinejmenším pět potenciálních hitů, recenze na ni byly snad ze všech stran přinejlepším hodně vlažné.

Skupina jakoby si toho byla vědoma a tak svůj setlist poskládala tak, že v devatenácti položkách bylo hned devět kousků z debutu "Tourist History". Dlouholetí fanoušci se radovali z téměr kompletně odehrané prvotiny, z níž lze vypíchnout zpěvnou "This Is The Life", bouřlivěji přijatou "Something Good Can Work", či povinný hit "I Can Talk", na nějž podle reakcí čekalo nejvíce lidí, příznivci nejmladšího přírůstku však postrádali například údernou "Je Veins Le Da".

Snad až na zmiňovanou "I Can Talk" a závěrečnou "What You Know" se příliš neskákalo, Two Door Cinema Club jsou stále více spíše taneční kapelou, u níž se mění jen intenzita rychlosti skladeb, zejména děvčata si proto show z pódia, jež bylo po vzoru posledního turné The 1975 obklopeno sedmi obrovskými kvádry s projekcemi, dobře zatrsala. Několikrát zmiňovanému Manchesterskému kvartetu se protagonisté přiblížili i v aranžích. Ne náhodou je "Bad Decision" tak chytlavá záležitost, která i naživo výborně rozhoupe boky. Vždyť ta jakoby z druhé desky "I Like It When You Sleep, For You Are So Beautiful Yet So Unaware Of It" právě vypadla.

Mírná frustrace pramenila jen z lidí, kteří většinu koncertu zírali do mobilů a trošku i ze samotné kapely, která byť předvedla profesionální vystoupení, jemuž formálně není co vytknout, působila trochu stylem "Tak ať už to máme za sebou". Celkově převažují docela příjemné dojmy, ještě jednou však musíme upozornit na fakt, že předkapela Parcels tentokrát hlavní hvězdy jasně přehrála. Sem s nimi na samostatný koncert!