Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
The 1975 - I Like It When You Sleep, For You Are So Beautiful Yet So Unaware Of It

"I Like It When You Sleep..." The 1975 je elegantně vztyčeným prostředníkem současné pop kultuře

Vydáno: 21.03.2016 08:16 v sekci Recenze - Ondřej Selner

Je nová deska "I Like It When You Sleep, For You Are So Beautiful Yet So Unaware Of It" The 1975 propadák, nebo přelomové album? Opravdu kvalitní a autentická hudba, nebo nechutná póza mladých sebevědomých hejsků? I to vyplyne z textu následující recenze.

SDÍLET:    
8/10

The 1975 - I Like It When You Sleep, For You Are So Beautiful Yet So Unaware Of It

Vydáno: 26.2.2016
Celkový čas: 73:55

Skladby: The 1975, Love Me, Ugh!, A Change Of Heart, She's American, If I Believe You, Please Be Naked, Lostmyhead, The Ballad Of Me And My Brain, Somebody Else, Loving Someone, I Like It When You Sleep, For You Are So Beautiful Yet So Unaware Of It, The Sound, This Must Be My Dream, Paris, Nana, She Lays Down

Vydavatel: Universal

Britská skupina The 1975 pochází z anglického městečka Wimslow. Odsud se dokázala vypracovat na jednu z nejviditelnějších kapel současnosti. Její nejnovější, teprve druhá nahrávka s názvem "I Like It When You Sleep, For You Are So Beautiful Yet So Unaware Of It" totiž dokázala nejen alespoň na chvilku narušit zkostnatělý světový žebříček nejprodávanějších alb (včetně toho v ČR), ale také rozdělit názory fanoušků a hudebních kritiků. Jak na straně odborníků, tak na straně příznivců jsou totiž reakce nadšené, ale i ty velmi vlažné. Například magazíny Rolling Stones či Pitchfork udělily jen lehce nadprůměrná hodnocení.

Jak už tomu obvykle bývá, pravda se nachází někde mezi, byť s jednoznačným příklonem k jedné ze stran. V neprospěch desky mluví její zbytečně roztažená délka, která s celkem sedmnácti skladbami přesahuje délku sedmdesáti tří minut. V případě, že by album bylo po celou dobu stopáže napěchováno stejně vyváženými písněmi, nebyl by to problém. To ale bohužel v případě "I Like It When You..." neplatí, neboť obsahuje více než deset minut instrumentální vaty. A ta ke škodě ruší poměrně vysoce posazenou dynamiku a ambice desky na jejím počátku.

Neadekvátnost a zbytečnost těchto instrumentálních skladeb je ale víceméně jediným výrazným nedostatkem. Zbytek totiž nádherně osciluje kolem několika styčných a na kvalitě desky přidávajících bodů - těmi jsou hudební zdatnost celého kvartetu, neobvyklost, překvapivá hloubka textů a neúcta k jakékoliv autoritě, s níž souvisí snaha tvořit bez ohledu na stanovená pravidla či žánrové škatulky. Právě díky ní si The 1975 kolem sebe budují dokonale fungující auru nihilistických novoromantiků, neuznávajících hudební kritiky ani obecná očekávání.

Poslední zmiňované se jim ostatně povedlo už vydáním singlu "The Sound", v jehož videoklipu citovali kritiky, s jejichž verdikty se více než s grácií a lehkostí vyrovnávali. Neúcta a vztyčený prostředník směrem ke kritice a současnému škatulkování se ale táhne celým albem. The 1975 tu tak v první řadě reagují na výtky týkající se jejich hudební nevyzrálosti, plytkého rukopisu a instrumentální neschopnosti, když na "Love Me" či "UGH" Matt Healy geniálně trhaně frázuje a přechází z nízkých do vysokých poloh během mžiku. Adam Hann zase sekunduje výbornými chytlavými a zdánlivě funky riffy, zatímco Ross MacDonald a George Daniel všemi směry rozházené aranže drží pohromadě. Výsledek je nesmírně bohatý a komplexní, přesto ve všech ohledech skvěle fungující. To platí nejen o dvou uvedených příkladech, ale o většině songů.

Na první poslech zní The 1975 jako popband. Uzří-li potenciální posluchač navíc fotku, která se skví v hlavičce této recenze, bude více než s to muzikanty označit za klasický kýčovitý boyband, toužící po ječících fanoušcích, rozuměj fanynkách. Byť každý umělec touží po slávě a uznání, neboť ty jsou s uměním bytostně spjaty, The 1975 v tomhle ani náhodou nejsou prvoplánoví tak, jak tomu bývá v případě zmiňovaných, marketingově vykonstruovaných bandů. Ano, po stránce hudební do popředí vystupuje vysoko posazený, a nutno podotknout, že mnohdy až kýčovitě a (zdánlivě) mainstreamově působící, Healyho hlas, jejich škatulkování mezi popové kapely však nemůže být dále od pravdy. Stačí se do písní zaposlouchat a několikavrstvé, propracované a především fungující kompozice začnou náhle vyvstávat jedna po druhé.

To samé platí i o obsahové stránce "I Like It When You...", tedy po stránce lyrické. Znovu se tu v souvislosti s ní odvolám k prvnímu dojmu ze skupiny, který vždy hraje a bude hrát roli. Abych to ale nevztahoval na nezúčastněné, kteří se mnou dost možná nebudou souhlasit, vztáhnu to sám na sebe. Má očekávání témat na desce byla následující: zhrzená láska, sláva, směšně působící agresivní a přisprostlá kritika současné doby. Všechno tu je, jen ne v oné popově prvoplánové podobě. Healy tu tak třeba ironizuje křičící náctileté fanynky fotící si na koncertech selfie, které je pro něj nechutným sebezbožňováním, nebo směšnost dnešních karikaturních celebrit. Tematizuje svou závislost na drogách, kulturní rozdíly, reflektované v lásce k americké dívce, víru v Boha či postnatální depresi své matky. To je koláž svým podáním hodně vzdálená od témat Justina Biebera, Adele, Rihanny, Nicki Minaj a jiných loutek současné populární hudby. V momentě, kdy se tato témata a řemeslná hudební zdatnost snoubí v písních, které na první poslech evokují popové aranže, jenže ve výsledku jimi nejsou, jedná se v podstatě o dokonalou, v jistých ohledech i sebeironickou společenskou satiru. A to je právě onen třetí bod, který jsem zmiňoval na počátku recenze.

The 1975 nenahráli desku, kterou by si přáli kritici a ti, co kapelu po eponymním debutu zaškatulkovali mezi kytarový indie rock, ani desku, díky níž by bez debat zapadli žánrově. Na první pohled možná, na ten druhý, ten pod povrchem, ten důležitější, ale jde o album hravé, hudebně zdařilé a zábavnou formou podněcující k něčemu úplně jinému. Totiž k zamyšlení se, pozorování světa kolem sebe, vnímavému poslechu a k jakémusi procitnutí z moderní letargie a slepého přijímání všeho kolem nás.

Hloubka sdělení The 1975 je pod obalem, pod nějž už často nejenom dnešní posluchač, ale člověk obecně v jakékoliv činnosti nejde. Když Healy o nahrávce prohlašoval, že je emoční investicí, upřímnou a autentickou deskou, kterou současný svět potřebuje, dost možná nebyl daleko od pravdy. The 1975 se tu totiž snaží vzpírat nejen žánrům, ale i konvencím a každodennímu automatizovanému stereotypu. To je na druhé album více než slušný výkon.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Nic moc (Luis, 21.03.2016 13:49) Reagovat

    Možná jsem dal desce jenom málo času, ale jejich debut mi přišel daleko zajímavější než toto.

    • Re: Nic moc (Anonym, 21.03.2016 14:02) Reagovat

      taky tak. Zní mi to jako megalomanská nuda.

  • Je tak (Panda Bear, 21.03.2016 19:36) Reagovat

    Taková velký humbuk se za poslední měsíce netočil snad u žádné skupiny i očekávání bylo velké a zdá se mi, že to vážně není žádná sláva ... 7/10 s odřenýma ušima ... asi na pořádnou desku se musí čekat až na Radiohead či Vampire Weekend (a možno překvapí i The Shins - chtělo by to další Chutes Too Narrow)

    • Re: Je tak (Kruppe, 21.03.2016 20:55) Reagovat

      na poradnou desku staci cekat opravdu uz jen chvili,v dubnu prijde pj hravey a TLSP ;)

      • Re: Je tak (Panda Bear, 21.03.2016 21:54) Reagovat

        Tak PJ Harvey je jasná aneb ta vyloženě slabší album nemá a snad i Alex a Miles se předvedou ... jinak letos je to vážně našlapaný - jsem zvědavý jestli se do první linie vrátí The Strokes, MGMT .. pak tu máme ještě snad "jistoty" typu M83, The Xx, The Horrors či Grizzly Bear ... i starší garda se vrátí a to jest Violent Femmes, The Jesus And Mary Chain, Pearl Jam, Red Hot Chili Peppers, Nine Inch Nails, Beck, Blink-182 a hlavně Guns N' Roses ... ale letos se nejvíc těším na návrat The Wrens!! u nás i ve světě téměř neznámá skupina, ale tak zatraceně dobrá _ hlavně jejich album The Meadowlands!! - velice doporučuji !!

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Milky Chance - Někdy nám přijde, jako bychom vytvořili monstrum
Rozhovory: Milky Chance - Někdy nám přijde, jako bychom vytvořili monstrum Milky Chance se v únoru zastavili podruhé v Praze, aby naživo představili své poslední, rok staré album "Blossom". Tuto příležitost jsme využili k vyzpovídání německého dua, které se k nám letos ještě jednou vrátí na červnový... čtěte zde
Vydáno: 19.04.2018 09:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
Nové desky 15/2018 - od Jasona Aldeana přes The Manhattan Transfer po Bonfire
Nové desky 15/2018 - od Jasona Aldeana přes The Manhattan Transfer po Bonfire Hudebním novinkám tohoto týdne dominuje countryová hvězda posledních let Jason Aldean. Toho budou podporovat jazzové legendy The Manhattan Transfer, rapper Rich The Kid, čeští Dalekko, debutant Isaac Gracie, post klasik Goldmund či živák... čtěte zde
Vydáno: 18.04.2018 08:13 v sekci Novinky | Nové desky
0
Pohled do českých hitparád - 15. týden 2018
Imagine Dragons ovládli nejen O2 arenu, ale i českou albovou hitparádu Dalo se čekat, že po pražském koncertě Imagine Dragons, který byl vyprodán dlouhé měsíce dopředu, půjde album "Evolve" v českém žebříčku nahoru. Jenže loňská deska zaznamenala zvýšený zájem už minulý týden, a tak... čtěte zde
Vydáno: 17.04.2018 16:30 v sekci Novinky | České hitparády
0
Imagine Dragons, O2 arena, Praha, 16.4.2018
Naživo: Imagine Dragons se v Praze ukázali jako ostřílení profesionálové Ačkoliv poslední deska Imagine Dragons s názvem "Evolve" patřila spíše ke slabším loňským nahrávkám, koncert v O2 areně se i tak vyprodal takřka ihned. Čeští fanoušci totiž dobře ví, že skupina dokáže naživo i z průměrných... čtěte zde
Vydáno: 17.04.2018 08:13 v sekci Naživo
1
Bob Dylan, Hala Vodova, Brno, 15.4.2018
Naživo: Bob Dylan zahrál v Brně, beze slov, avšak s grácií Bob Dylan rozjel další pokračování svého nekončícího turné. Tentokrát si připravil kromě tradičních hitů i jejich malou úpravu, hlavně co se aranží týče, a k nim naplánoval také vhodnou atmosféru středně velkých hal. V... čtěte zde
Vydáno: 16.04.2018 08:43 v sekci Naživo
9
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Dalšími hvězdami Grammy budou Rihanna, U2 nebo Elton John ve společném čísle s Miley Cyrus (22.01.2018 14:38)
- Top 10: Deset očekávaných zahraničních desek roku 2018 (11.01.2018 12:31)
- Beyoncé je nejvíce vydělávající zpěvačkou za rok 2017 (24.11.2017 08:45)
- Psychopati mají nejradši Justina Biebera (a Eminema) (16.11.2017 09:17)
- Nabídka, která se neodmítá? Adele může mít za roční koncertní rezidenci ve Vegas přes půl miliardy korun (24.10.2017 15:11)
- Je to tady: "Despacito" v USA vyrovnalo letitý rekord Mariah Carey (31.08.2017 12:00)
- Video: Katy Perry si do klipu k "Swish Swish" přizvala slavné kamarády a snaží se nás pobavit (25.08.2017 10:25)
- Americké desky ovládla Kesha s "Rainbow", v singlech se dramatizuje souboj "Despacita" o rekord (24.08.2017 21:21)
- USA vévodí deska kanadských Arcade Fire, zatímco portorikánské "Despacito" ukradlo domácí rekord (11.08.2017 00:20)
- Naživo: The 1975 přivezli do Prahy růžově nasládlou show (27.06.2017 10:24)

ALBUM TÝDNE 16/2018

Lisa Stansfield
Deeper

Lisa Stansfield přichází po přiměřené pauze v rozsahu čtyř let s další deskou. Osmá řadovka dostala název "Deeper" a manchesterská rodačka na ní zúročuje nabyté zkušenosti, rekapituluje a odkazuje na dřívější tvorbu. "Deeper" je typicky stansfieldovská nahrávka s extra přidanou hodnotou.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 19.04.
Maksim Mrvica (Sono Centrum, Brno)
Čt 19.04.
Thirty Seconds To Mars (USA) (Tipsport Arena, Praha)
Pá 20.04.
Ritchie Blackmore's Rainbow (UK) (O2 Arena, Praha)
Pá 20.04.
NF (USA) (MeetFactory, Praha)
Ne 22.04.
Lucy Rose (UK) (Mono Fono, Praha)
Pá 27.04.
Roger Waters (UK) (O2 Arena, Praha)
Pá 27.04.
Ghostemane (USA) (Mono Fono, Praha)
So 28.04.
Roger Waters (UK) (O2 Arena, Praha)
St 02.05.
God Is An Astronaut (IE) (MeetFactory, Praha)
Čt 03.05.
Scott Bradlee's Postmodern Jukebox (USA) (Lucerna - Velký sál, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Sia Beyoncé Adele Lady Gaga Coldplay Metallica Rihanna Ewa Farna Kryštof Madonna The Cure Ed Sheeran Katy Perry Amy Winehouse Justin Timberlake Mandrage Ivan Mládek Chinaski Eminem White Lies
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2018 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Mobilní verze | ISSN 1804-5529
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver