Vyšlo to, chtělo by se říci. Po dlouhých letech a několikrát zrušeném vystoupení na letních festivalech si domácí náročněji orientovaní posluchači smrtícího kovu přišli na své. Vždyť mladší ročníky měly možnost vidět Gorguts v české kotlině pouze jednou, na Brutal Assaultu před čtyřmi lety. Dodejme, že parta v čele s Lucem Lemayem tehdy předvedla zřejmě nejlepší deathmetalový set celého festu.

Neméně podmanivé vystoupení nyní přichystali Gorguts i v klubových podmínkách. Nová Chmelnice sice nemá příliš pozitivní pověst co do akustických vlastností sálu, zkušení harcovníci však své nástroje ovládají natolik bravurně a zároveň bezpečně ví, jak si nastavit aparáty, že i jejich temná, silně podladěná tvorba vyzněla čitelně a nezměnila se v obávanou zvukovou kouli.

Gorguts šli rovnou k věci. Bez zbytečných řečí naservírovali pražskému publiku dobrých 75 minut trvající set. Při značné délce skladeb se i tak dostalo na pouhých sedm válů. Kanaďané rozhodně nehrají hudbu pro masy, žádných skočných dvouminutovek se zkrátka nedočkáte. Toho si ostatně všiml i jistý chlapík, který na koncert zřejmě zabloudil omylem a k pobavení mnoha přítomných mezi skladbami konstatoval: "Sakra, to je nějaká hudba pro intelektuály, ne?"

Vystoupení mělo dva základní atributy: vynikající instrumentální výkony a silně emotivní atmosféru. Kvarteto zkušených muzikantů v čele s šedivým vlkem Lucem, který stále více evokuje nějakého šíleného vědátora, předvádělo profesorskou práci. Však také pod pódiem bylo možné identifikovat mnoho tuzemských metalových hudebníků, kteří si takovou lekci pochopitelně nemohli nechat ujít. Vyzdvihnout je třeba především práci mistra Patrice Hamelina za bicími, vyznačující se neskutečně šťavnatým zvukem a zabijáckou přesností v naprosto šílených tempech.

Pokud snad někdo z výše uvedeného dospěl k dojmu, že se muselo jednat o chladný set, hluboce se mýlí. Gorguts názorně ukázali, že i v takto technicky náročném death metalu je místo pro emoce a práci s náladami. Jejich hudba měla zkrátka duši. To platilo především o materiálu z nového EP " Pleiades' Dust", které bylo přehráno v celé délce. Momenty, kdy strunná sekce zpomalila a odebrala se k temným táhlým vybrnkávaným pasážím, které ale zezadu nemilosrdně bičovaly ultrarychlé bicí sypačky, nechaly v klidu jen málokoho. Při závěrečné klasice "Obscura" ze stejnojmenné desky byl ve varu celý klub.

Vystoupení Gorguts nakonec poněkud zastínilo jinak velice slušné sety předkapel. Především Australané Psycroptic se chopili nástrojů s vervou a umem sobě vlastním. Prověřené duo instrumentálních šílenců bratří Haleyů doplnil tentokrát za mikrofonem hostující Jason Keyser (Origin, ex-Skinless) a tasmánští čerti mohli předvést svůj vysoký tech-death standard. Snad jedinou vadou na kráse bylo až přílišné spoléhání na materiál z poslední eponymní desky. Ta není v žádném případě špatná, ale pokud by kapela do setlistu zařadila i některé starší, nadupanější skladby, ohlas by sklidila patrně větší. Názorně to ukázala hitovka "Ob(Servant)", během níž se rozpoutal velice solidní kotel.

Přestože koncert Psycroptic nebyl tak divoký jako jindy, jednalo se značné oživení po setu instrumentálního tria Dysrhythmia. Jelikož jsou v Gorguts hudební šílenci, chlapci Colin Marston a Kevin Hufnagel se museli předvést ještě s tímto svým projektem. Ryze poslechové vystoupení plné rytmických zvratů a technických kudrlinek plynulo ke zvukovodům poměrně příjemně, avšak rozhodně se nejednalo o denní šálek čaje pro každého. Pozitivním aspektem budiž skutečnost, že hudebně jde Dysrhythmia výrazně odlišným směrem než domovská kapela uvedených pánů. Nuda a vykrádání sebe sama se tedy nedostavilo.

Pověstného černého Petra si tentokrát vytáhli večer otevírající Nero Di Marte z Itálie. Jejich temná produkce trpěla nepříliš vyváženým zvukem, který lidem, kteří se v jejich tvorbě příliš neorientují, poslech dvakrát neusnadňoval. I tak bylo ale vidět, že pánové mají v tom, co hrají, poměrně jasno, a pokud patříte mezi vyznavače komplikované rytmiky, temných spletitých vybrnkávaček a promyšlených disharmonických postupů, dejte této boloňské partičce určitě šanci.

Podtrženo, sečteno: Jednalo se o velice podařenou akci se slušnou návštěvou. Publikum čítající nějakých dvě stě hlav sice mohlo být o něco početnější, to by ale jen o pár stovek metrů dál v Modré Vopici nesměly řádit polská deathmetalová komanda Hate a Decapitated. To už je ale jiný příběh.