Ještě než nastoupili na scénu Fora Karlín hlavní hvězdy, dostali prostor čeští Eddie Stoilow. Nic proti nim, ale byla škoda, že se Simply Red neobešli bez předskokanů, protože ona půlhodinová přestávka mezi vystoupeními dokáže být někdy fakt otravná. Samotní Eddie Stoilow nicméně sehráli svoji úlohu velmi dobře. S hity jako "Hey You!", "Floating" nebo "I Was A Boy" rozpumpovali již tak nažhavené publikum a především si na nic nehráli. Jasně si byli vědomi, že lidi vlastně přišli na trošku jiný styl hudby, a prezentovali se možná až příliš pokorně.

Samotní Simply Red začali tentokrát poměrně netradičně. Po krátkém intru, sestaveného z fotek převážně Micka Hucknalla od jeho dětství, kdy opravdu nebyl žádné krásné dítě, až po současnost, totiž nastoupil právě on před diváky i zbytek kapely a jen s akustickou kytarou v ruce spustil první dvě sloky "Holding Back The Years". Zbytek muzikantů, respektive jejich nástroje, se k němu připojily teprve až při druhém refrénu. Po této úvodní vsuvce kytaru odložil a po zbytek koncertu se už věnoval pouze zpěvu a posléze vlastně ještě trochu tanci ve chvíli, kdy došlo na rytmické hity. Jestliže měl někdo obavy, že snad za těch pět let pánové zapomněli, jak spolu hrát, pak hned od úvodních písniček, včetně skvělé "Sad Old Red", bylo jasné, že tyhle obavy jsou naprosto zcestné.

Ačkoli je celé turné pojmenované podle aktuálního alba "Big Love", z nové desky toho moc nezaznělo. V oficiální části vůbec nic a teprve až jako přídavek zařadili Simply Red první singl "Shine On", který celkem hezky zapadl do jinak převážně striktně hitového setlistu. Ten byl sestavený jako komplexní průřez celou kariérou formace, kde vlastně chyběl pouze zástupce alba "Love And The Russian Winter". Nikdo proti tomu neprotestoval a pak - jednalo se o turné u příležitosti třiceti roků vzniku kapely, takže bylo vlastně vše v pořádku. Jedinými, o něco méně známými kousky byly "You've Got It" a "Enough", proložené už známější "So Not Over You", které přišly zhruba na konci první poloviny koncertu. Zmíněná "Enough" byla velmi příjemným zpestřením, kde Mick Hucknall přenechal hlavní úlohu kapele, což nedělá zase tak moc často. Její složení bylo takřka identické s tím, které jsme viděli při posledním koncertě. Pouze za bubny vystřídal Peta Lewinsona nováček Roman Roth.

Stejní, naštěstí, zůstali i čeští diváci, kteří opět podpořili koncert pěkně bouřlivou atmosféru a hity jako "Stars" nebo závěrečnou "If You Don't Know Me By Now" zpívali tak mocně, že museli být velmi dobře slyšet nejen na pódiu, ale snad i ven z haly. Navíc byli na zdejší poměry až nezvykle ohleduplní. Opravdu jen velmi zřídkakdy koukali na koncert přes mobily, a když je vytáhli, tak spíše pouze na pár fotek, než aby natáčeli nepoužitelná videa. Nutno říct, že prostor pro koncert byl tentokrát zvolený naprosto dokonale. Především má opravdu nádherně vyladěnou akustiku a posluchač si tentokrát užíval výborný zvuk od začátku do konce. Navíc se promotér dobře trefil i do jeho kapacity. Zatímco například před pěti lety byla holešovická hala zaplněná jen zčásti, Forum Karlín bylo obsazené tak akorát.

Simply Red s sebou obvykle nevozí žádnou velkou pódiovou show a nejinak tomu bylo i tentokrát - tři velkoplošné obrazovky za pódiem a relativně střízlivý světelný park, který měl ale i jednu malou zvláštnůstku v podobě natáčecích liniových ramp s diodami. Tyhle pásky působily zvláštně efektně v "Your Mirror" a pak ve finále koncertu, kde vytvářely pestrobarevné efekty působící jako kombinace moderny a diska.

Jinak to byl ale koncert hlavně o muzice. Bylo v něm tentokrát dokonce i méně sentimentu než při onom prvním rozlučkovém turné. Evidentně se letos tahle parta sešla hlavně proto, že jim společné koncertování chybělo a že si chtěli v této sestavě opět zahrát spolu. Skvěle si tu uvolněnou atmosféru užívali jak oni, tak diváci. Většina z nich nejspíš ocenila i to, že drtivou většinu písniček hráli tak, jak je napsali, ačkoli například malá odbočka ve "For You Babies" v podobě vyšperkovaného kytarového sóla, o kterou se postaral Kenji Suzuki, působila jakou velmi příjemné osvěžení.

Zajímavé je, že tentokrát se Mick Hucknall neloučil. Tedy ne, že by nakonec nepozdravil a nezamával, to samozřejmě ano, ale že by toto byl definitivní konec, to v Praze nezaznělo. Simply Red asi pochopili, že jejich styl, založený na kombinaci jazzu, soulu, popu a tanečních rytmů z různých částí světa a období, stále na lidi zabírá a že si to dokáží patřičně vychutnat. To se koneckonců ukázalo i v Praze, a tak nezbývá doufat, že se jednoduše červení zase vrátí a třeba zařadí i víc nového materiálu. I ta jediná "Shine On" totiž potvrdila, že jí koncertní provedení výrazně prospělo.