Nedávno jsem si při recenzi alba kapely Del Amitri řečnicky položil otázku, jestli v Česku existuje někdo, kdo by uměl hrát rockpopové písničky, které jsou melodické a slovo rockové mají v názvu jen proto, aby se odlišily od těch "pravých" popových hrůz vyráběných pro masu. Nenašel jsem nikoho, ale na Ivana Krale jsem zapomněl (ještě možná Meky Žbirka, ale na rozdíl od Del Amitri ani jeden nepoužívá výrazněji elektroniku), ačkoliv se jedná o tak známou postavu. Ale vydání desky "Nostalgia" v rámci Zlaté edice BMG mi pomohlo paměť osvěžit. Krale asi netřeba příliš představovat, takže jen telegraficky - je nejznámějším českým muzikantem (vážná hudba se nepočítá) se světovým jménem, spolupracoval mj. s Iggy Popem, Patti Smith, Bowie a U2 nahráli jeho skladby. Po revoluci se vrátil a začal střídavě působit na zdejší hudební scéně.

Album "Nostalgia" je jeho prvním sólovým počinem v dlouhé kariéře a k charakteristice uvedené výše je vlastně málo co dodat. Melodické písničky jsou základ, rockpopové aranžmá působí přirozeně, asi malokteré slovo se hodí více než poklidná atmosféra. Kdo ví, zda by podobnou desku natočil v Americe, její uspěchanost by nahrávku pravděpodobně ovlivnila jiným směrem. Profesionální výkony doprovodných muzikantů (kromě pozdějšího basáka Lucie Minárika využil služeb dalších slovenských kolegů) se zdají být tak samozřejmé. I když účast Patti Smith a Lou Reeda v úvodní skladbě je zajímavá, z hlediska hudebního se hlavní věci odehrávají jinde. Bod k dobru, že odolal případnému pokušení sezvat všechny své známé muzikanty a každého v jedné skladbě využít, takhle deska drží pohromadě. Věkem daný odstup a "pochopení" vztahových střetů se objevuje na celé desce, civilní projev Krale pak jen umocňuje lehký nádech smutku skladeb. Singl "Winners Take All" je typickým představitelem, povedl se po všech stránkách, ke zvonivé kytaře v pozadí se hodí perkusní rytmus, citlivé vyhrávky sólové kytary Andreje Šebana se propojily výtečně. Z nálady desky lehce vyčnívá "Ahah", nejvíc rocková skladba, na které je znát jiný rukopis. Aby ne, když jde o předělávku písně od Lucie.

S náladou alba souzní i grafické ztvárnění obalu (a klipu) i název, Kral dokázal, že nostalgie může být příjemná. A také to, že dlouhé šetření materiálu nese své ovoce, na dalších deskách už úroveň prvního alba nepřekonal.