S novými deskami nikterak nechvátají, zároveň netají, kde je uschována jejich největší tvůrčí inspirace. Camouflage pilovali "Greyscale" hned několik let, v mezičase stihli oslavit třetí kulatiny na scéně, vydat sbírku rarit nebo sběratelský box mapující vše od debutu "Voices & Images" po již zmíněnou "Relocated", včetně raných demosnímků. Heiko Maile si pak i několikrát vyzkoušel napsat filmovou muziku, naposled to bylo u německého thrilleru "Čtvrtá mocnost". "Greyscale" se tak několikrát posouvalo, avšak bylo to ku prospěchu věci. Trio totiž stihlo dozrát do svého hudebně nejkomplexnějšího stádia a hitovost jednotlivých kompozic se rodí postupně, s každým následným poslechem.

Ono nadšení, fanouškovství a zdrojové ovlivnění Depeche Mode tu vykukuje v několika podobách od taktně ukrytých náznaků po plnohodnotné oslavy odkazu na žijící legendy synthpopu. "Shine" nebo "Misery" v tomto duchu směle vykračují v zaběhlých kolejích, paradoxně to jsou i jediné takto jasně rozpoznatelné skladby a na koncertech si již stihly vydobýt své pevné pozice (záměrně každá z nich začíná jednotlivé poloviny "Greyscale"). "Leave Your Room Behind" je hypnotická odpověď na depešáckou "Precious", nepostrádá však důmyslný šmrnc a v mnoha ohledech se očekává, že právě ona se stane dalším singlem.

Do procesu nahrávání se propašovala i souhra z koncertů, dočkáte se tak většího zapojení akustických nástrojů nebo analogových syntezátorů (zejména závěrečná epopej naděje "I'll Find"). Jako by mělo být poukázáno, že i tímto si prošli - "Methods Of Silence" a "Meanwhile" vyplavou na mysl jako první. S druhou vyjmenovanou si nese i melancholicky zahalenou spojitost. "Greyscale" má svou propracovaností a návazností blízko ke sférické "Bodega Bohemia" nebo comebackové, v původní sestavě natočené "Sensor". V "Count On Me" pak hostuje zpěvák Peter Heppner (z několik let nefunkčních Wolfsheim), a jak je již zvykem, Oliver Kreyssig zde má dvě přesně vystavěná vokální sóla, tentokráte se obě nesou v pomalém tempu. "In The Cloud" však lehce bledne závistí ve stínu orchestrálně dotažené krásky "Still".

Album doplňují tři instrumentální předěly, z nichž právě titulní "Greyscale" nejvíce evokuje muzikálně houževnatou "Methods Of Silence", je její krátkometrážní reminiscencí. Lyrické rozechvění se nejpatrněji rozehrává mezi tajemnem zastřenou "Laughing" a konče u dramaticky vystavěné dvojice "If ..." (paradoxně na vinylové edici tento track chybí) a "End Of Words", jejíž naléhavou hymničnost podporuje vystavěný sbor v jejím samotném finále (obě svým způsobem tvoří paralelu k "I Once Had A Dream" z "Voices & Images", mohou být i určitým pokračováním). Zasněnost je ale protkána reáliemi, skutečnými prožitky, pocity, které se vtěsnaly do textů.

Osmá studiovka Camouflage "Greyscale" je melodramatickým ohlédnutím a zároveň novou fází jejich tvorby. V maximální míře zde vystavují na obdiv ucelenost a komplexnost atmosfér, propracovanou práci s kompozicí, plus dějová sounáležitost v nejeden moment vezme dech. "Greyscale" není jen o hitech, každého může oslovit zcela jiná část desky, přesto zde Marcus Meyn, Heiko Maile a Oliver Kreyssig poukazují, jak mezi sebou mohou harmonizovat škály nálad a životní zkušenosti.