Kapela Sinuhet je poměrně čerstvé a neznámé jméno. O to větší překvapení skýtá její nové album "Nocturno". Pokud bychom se však nejdříve podívali, kdo se pod značkou Sinuhetu skrývá, pochopili bychom, že o takové překvapení se zase nejedná. Za mikrofonem úřaduje výborná Barbora Mochowa, která aktuálně působí také sólově, a za texty, hudbou a kytarou nestojí nikdo jiný než Milan Urza - jinak také mozek a frontman dekadentní pražské senzace První hoře. Kromě něj zmíněnou skupinu zastupuje i Michal Mihok aka Pan Klaun ve hře na klávesy. Právě zvláštní poetika á la První hoře je prolnuta i v hudbě Sinuhet. Výsledkem je velmi originální a působivá deska, která posluchače umí připnout k sobě jako magnet a nepustit.

"Nocturno" však není prvním zářezem skupiny. Sinuhet debutovali již v roce 2010 počinem "Zimní nebe" o sedmi skladbách a už na něm představili několik velmi povedených kompozicí. Ovšem teprve aktuální deska je skutečný majstrštyk. Nejen samotná hudba, která je místy až mrazivě geniální (obzvlášť na tuzemské poměry), ale i pěvecký výkon zpěvačky, hlásící se k ruskému původu, svým profesionálním pojetím zvedají laťku kvality ještě o stupínek výše.

Album je příjemnou kombinací alternativního popu s prvky undergroundu, za což může zejména podobný zvuk jako u již zmíněných První hoře. Tahle kombinace posluchače láká a přitahuje. Výsledek ke všemu není nijak nepřístupný, naopak se velmi nevtíravě a postupně vštěpuje pod kůži. Melodie skladeb "Ve střepech", "Ve snáři osudu" či tajemné "Do hlubin!" jen těžko vyženete z hlavy. A nejedná se o ten nepříjemný pocit, kdy vám nějaká pitomá melodie zaplevelí mozek, v tomto případě spíš někde vzadu v hlavě rostou jemné půvabné kořínky drobných orchidejových tónů, kterých se zbavit člověk vlastně ani nechce.

V deseti písních uslyšíme kromě češtiny i angličtinu a ruštinu, naštěstí zde však cizí jazyky neslouží jako nějaký zbytečný a naivní pokus o světovost. Jak "Feel The Sun", tak i "Почему мы не помним сны" jsou příjemně zpestřující skladby, které pomáhají rozmanitosti nahrávky. Využít jazykových dovednosti hlavní vokalistky (v některých případech se připojí i Urza) byl chytrý tah.

Nejen hudební složku, ale i texty měl na starosti Urza. Proto nepřekvapí jejich podobnost s texty jeho domovské skupiny. I v tomto případě mají lehce abstraktní, lyrický a hloubavý charakter, nikoliv příběhový. Naštěstí je však nesráží kýčovitost a třeba oproti minulé desce "Imaginarium" od První hoře jsou výraznější a méně teatrální, což ale nejspíš způsobuje rozdílná prezentace obou kapel.

Ne že bych chtěl nějak opomíjet zbylé členy skupiny, ale jak hlas Barbory Mochowe, která, ruku na srdce, byla pro mě dosud neznámým pojmem a o to víc mě její výkon uchvátil, tak skladatelský um a již mistrně vyrýsovaný rukopis Milana Urzy jsou velkým tahákem, jímž může Sinuhet rozšířit stávající řady fanoušků. "Nocturno" je deska lehce alternativní, jež vyniká ohromným potenciálem. Můžeme o ni mluvit jako o velkém letošním překvapení tuzemské alternativní scény.

Kdo by chtěl Sinuhet poznat i naživo, může navštívit křest recenzované novinky 18. prosince v pražském klubu Café V lese. "Nocturno" si mezitím můžete poslechnout prostřednictvím výše umístěného oficiálního streamu.