Těžké dilema stálo před nejedním hudebním nadšencem ve čtvrtek večer. V pražském SaSaZu se představil vůbec poprvé britský písničkář Passenger, temné zákoutí bývalé továrny MeetFactory navštívil Kanaďan Caribou a Roxy si pro tento večer rezervoval americký producent a umělec Scott Hansen neboli Tycho se svou kapelou a supportem v podobě multiinstrumentalisty Christophera Willitse. Aby toho nebylo málo, v Praze také odstartoval světelný Signal festival. Hotová Sophiina volba! Ten, kdo se rozhodl pro Tycha, ale rozhodně neprohloupil, neboť ho čekala opravdu intenzivní audiovizuální show.

Prostory pražského klubu Roxy se zdály mírně stísněné, což ovšem zapříčinilo uzavřené horní patro s balkónem. Evidentně se počítalo s tím, že nedorazí mnoho návštěvníků.

V devět hodin se na pódiu objevil sympaťák Christopher Willits. V rukách svíral kytarou, před sebou měl přichystaný počítač a záda mu kryla obří projekce. Ještě s pomocí svého jemného hlasu vytvořil dokonalou hudební harmonii, která se linula napříč klubem. Projekce nabídla záběry krajin, zvířat a rostlin, které se k jeho dlouhým hudebním kompozicím náramně hodily. Celá show se nesla v příjemném relaxačním duchu.

Chvíli po desáté už se připravoval Scott Hansen, známý také jako Tycho. Letos v březnu vydal již čtvrtou studiovou nahrávku "Awake" a v jejím duchu byl koncipovaný také koncert. Na pódiu se však neobjevil sám, ale se svou čtyřčlennou kapelou, což byl hlavní důvod, proč na jeho vystoupení zajít. Tychova hudba zní totiž naživo úplně jinak, lépe, o čemž jsme se ve čtvrtek skutečně přesvědčili.

Stejně jako v případě Willitse, i Scott Hansen měl přichystanou projekci. Místo krajin, fauny a flóry se jeho jeho záběry zdály živější, ale přesto snové. To samé platilo o jeho skladbách, které si kapela vzala opravdu do parády. Bylo až neuvěřitelné, jak energický výkon podal bubeník při některých skladbách. I ostatní členové formace si koncert do sytosti užívali.

Tychův repertoár zaujal pestrostí, nejvíc skladeb zaznělo z jeho poslední vydané desky "Awake" a předchozího alba "Dive", ale dostalo se i na starší kousky. Po dlouhém intenzivním vystoupení, během kterého se dalo snadno podlehnout rytmu a psychedelii jednotlivých skladeb, však neměli fanoušci dost a v samém závěru se domohli ještě dalších dvou přídavků.

Co se týče ozvučení, bylo překvapivě dobré, snad jen s výjimkou trochu přepálené hlasitosti. Na jednu stranu je fajn, že jsme si Hansenovu hudbu mohli vychutnat pořádně nahlas, ale menší zeslabení by ničemu neuškodilo.

Na desce může Tycho po chvíli začít nudit, ale naživo se svou kapelou rozhodně ne. Hudební nástroje dodaly jeho elektronickým skladbám šmrnc a svěžest, stejně jako stylově zasněná projekce.