Mé první setkání se skotskou post-rockovou kapelou Mogwai bylo teprve letos na slovenské Pohodě. Neměl jsem žádná velká očekávání a na jejich večerní koncert jsem zavítal hlavně proto, že vystupovali na hlavním pódiu a ve stejnou dobu hrála na jiné stage jen slovenská alternativní hiphopová skupina Modré hory, kterou jsem viděl naživo již několikrát. A dobře jsem udělal, protože mě čekal skutečně nezapomenutelný zážitek.

Mogwai jsou známí dlouhými kytarovými kompozicemi, ve kterých kladou důraz na vytvoření jedinečné atmosféry. Jejich hudba je pomalejšího rázu a nese se spíš v melancholické náladě. Kapela se navíc obejde bez zpěvu, hraje čistě instrumentálně. Během sobotního koncertu se opravdu předvedli v tom nejlepším světle a velmi zdařile se svou hudbou vytvořili hutnou atmosféru. Posluchači kolem mě upadali do úžasu a nechali se unášet promyšlenými kytarovými linkami a silnými melodiemi. Stejně jako ostatní, i mě jejich vystoupení doslova a do písmene uhranulo. Inu, to největší překvapení přijde v okamžiku, kdy ho nejméně čekáte.

Členové formace, rozprostření po celém pódiu, působili již od začátku celkem introvertním dojmem. Mezi jejich nejvýraznější slovní výstupy patřilo skromné poděkování ve slovenštině a následně v angličtině za mohutný potlesk davu po odehrání jednotlivých skladeb. Nutno podotknout, že si ho zasloužili opravdu po každém songu. Neznalost jejich tvorby vůbec nevadila, o to intenzivnější zážitek to pro mnohé (stejně jako pro mě) byl. Dokonce mám pocit, že jejich hudba pořádně vynikne naživo na rozdíl od běžného poslechu z reproduktorů či ze sluchátek.

Vypíchnout nejlepší okamžik je celkem složité. Naprosto neuvěřitelný moment, kdy se všem zatajil dech, přišel někdy v polovině koncertu. Skupina si ve skladbě "Mogwai Fear Satan" (už jen z toho názvu jde mráz po zádech) pohrávala s jemnými ruchy a šumy kytar, postupně gradovala tempo a po pěti minutách přešla do klidného ambientu. Člověk by čekal, že to je pozvolný konec, ale napětí neustále stoupalo. V samotném závěru skladby se rozjelo šílené pódiové peklo. Zběsilé údery bicích se rozléhaly po okolí a pronikavý šum umocňovalo nervózně těkající osvětlení. Mogwai se po tomhle nervydrásajícím kousku dočkali velmi pozitivních ohlasů a bylo jasné, že je v ten večer někdo jen horko těžko překoná.

Z fleku si troufám tvrdit, že sobotní vystoupení Mogwai bylo tím nejlepším, co jsme na letošním ročníku Pohody mohli zažít. Kraftwerk si sice připravili vcelku zajímavou audiovizuální show, ve které vsadili na léta ověřené hity, ale takovou mohutnou atmosféru kolem hlavního pódia, jakou vykouzlili skotští hudebníci, se jim vytvořit nepodařilo. Prosil bych Mogwai do Prahy. Nejlépe co nejdřív, děkuji!