Zpěvák a frontman americké indierockové kapely Death Cab For Cutie vydává sólový debut. Tak zněly titulky většiny článků na začátku léta, kdy s touto informací Benjamin vyrukoval. Léto uteklo jako voda a v říjnu, ještě před oficiálním datem vydání desky, se tak stalo i s albem samotným. Proteklo na internet. Nejprve činem samotného tvůrce, který dal svým fanouškům možnost předčasného poslechu celé desky a songu "Something's Rattling" (o této události jsme psali), poté tak, jak tomu v dnešní době už bývá. V republice ji budete jinde než v iTunes Store legálně těžko shánět.

Není třeba dumat nad umělcovými záměry, protože to není vůbec poprvé, kdy Ben něco podobného zkouší. V době svého mládí například působil jako ¡All-Time Quarterback! a vydal tak celou desku, při vystupování s Death Cab For Cutie zase zvládal vést vedlejší projekty včetně skvělé The Postal Service, kterou naše končiny naštěstí zaregistrovaly, a plodné spolupráce s Jayem Farrarem.

Ačkoliv to Gibbard nepřipouští, stěhování z rodného Washingtonu do jižnějších krajin a nynější single existence příslušící obyvatelstvu města andělů jsou na debutu, stejně jako na poslední desce jeho kapely, slyšet značně. Pocity jsou vysoce přímočaré a ve vztahu s předchozí umělcovou tvorbou (až na "Bigger Than Love", vyvedený melancholický duet s Aimee Mann) optimistické. Benjamin se nebojí experimentovat, jak to ostatně už potvrdil na vyvedené desce "Give Up", kterou mixoval ještě s Jimmym Tamborellem v rámci The Postal Service. Tady se nebrousí v elektronice, "Former Lives" má perfektní oldies feeling, propracované aranže s prvky country folku a jistotu v umělcově písničkářství.

Jsme tak svědky příjemného hlasového úvodu, zpíváme si pod deštníkem acapella a těšíme se, s čím dalším Ben přijde. Ten se doposud pohyboval ve vážnějších tématech a zdaleka ne všechna vypovídal upřímně. Bylo tomu tak hlavně u posledního alba jeho kapely ze Seattlu. Jako hlavní textař Death Cab For Cutie už měl Gibbard možnost vyzpovídat se z betonového života v LA, rozvodu se Zooey (na jakékoliv otázky ohledně herečky nedává Ben žádný komentář), nostalgických ohlédnutí za životem a z další spousty strastí a slastí. To je možná důvod bezkoncepčnosti a takové hluché pasáže, co se v posluchačově hlavě rozprostře po skončení tracklistu. She is beautiful, but she don't mean a thing to me.

Kromě singlu "Teardrop Windows", který svou průměrností nikam moc nevybočuje, jsou na stopáži příjemné odchylky - "Something's Rattling (Cowpoke)" přenese a vykoupe posluchačovu ustaranou mysl ve sladkých šedesátkách s perfektní aranží a celkově veselým vyzněním, "Dream Song" je jako každá druhá Benova písnička s jednoduchou kytarou a přímým tempem, "Duncan" je úžasná Cohenovka, kterou si dokážete představit v havajském velvetovém světle s tanečnicemi, kokosovými bikinami a Gibbardem u klavíru zasazeným na písčité pláži.

I když občas slyšíte "I Will Follow You Into The Dark", trochu Beatles a dost Leonarda Cohena, zpěvák ostatní umělce a svou kapelu nevykrádá. Inspirace je v jeho případě zdravá, sám tvrdí, že s kapelou nyní zažívá "ten nejzdravější vztah" a už se pustil do tvorby materiálu na další placku. Těšme se a přejme i ostatním, aby byli alespoň tak kreativní a talentovaní jako Ben Gibbard.