Po pro někoho méně přístupném albu "Mimoid" přichází po třech letech Monika Načeva se svými spolupracovníky s novou deskou nazvanou "Fontanela". Ta se opět vymyká běžné produkci české scény. Načeva tentokrát nevyužila textů Jáchyma Topola, posunula se zase trochu jinam a zase se jí (jim) deska velmi povedla.
9/10
Načeva - Fontanela
Celkový čas: 59:56
Skladby: Světlo, Kolotoč, Stromy, Velký ruce, Moře, Síla zvyku, Sen, Dech, Maun, Fontanela, Jaro, Světlo se pohnulo
Vydavatel: Sony Music / Bonton
S novým albem se
Monika Načeva představuje po třech letech od desky "Mimoid". A opět je někde trochu jinde. Na vysvětlenou - první deska z roku 94 "Možnosti tu sou..." byla víceméně kytarová, druhá "Nebe je rudý" o dva roky později byla již ovlivněna elektronikou (v té době byla mezi členy skupiny část nynějších výborných
Nana Zorin) a zmiňovaný "Mimoid" z roku 98 byl již elektronikou obtěžkaný více. Není divu, když se na albu podílel DJ Gus. Na všech deskách byly přítomny texty Jáchyma Topola, někdy Načevou různě upravované.
Na novém albu je však "něco jinak". Hudbu složil Vladimír Pecha (alias ubika), který se podílel už na předchozích dvou nahrávkách, ovšem objevují se zde mnozí hosté (viz dále).
Načeva se tentokrát s jedinou výjimkou postarala i o texty. Podobně jako u Topolových jde o silně pocitové záležitosi, snové obrazy, fragmenty pocitů. Už jen ten název - "Fontanela"...
Pokud jde o hudbu, lze ji popsat nic neříkající frází -
Načeva je opět svá. V praxi to znamená, že je "přírodnější" než na minulé desce, je využito více perkusních a "world music" nástrojů. Není divu, když jako hosté na albu vystupují členové kapel
Hypnotix a
Létající koberec. Asi nejvíc je to znát ve skladbě "Kolotoč" s "latinskou" kytarou a perkusemi, která tak může částečně připomenout právě
Hypnotix. Na rozdíl od nich však
Načeva prakticky nepoužívá "umělé" rytmy a skladby jsou tak průzračnější. Podobně perkusně (i jinak) výraznější je předposlední "Jaro". Ale ostatní skladby nejsou nějaké popelky, jen je třeba se řádně zaposlouchat. Najdete v nich také trochu elektroniky, občas dost ambientního rázu, ovšem je potlačena ve prospěch zpěvu (což byl trochu problém "Mimoidu") - třeba ve výborné skladbě "Moře", kterou by šlo nazvat perkusním drum'n'bassem, kdyby na tom záleželo. V pěti skladbách je také slyšet basa Michal Ditricha z Hypnotixu.
Na stránkách
Načevy můžete nalézt slogan
"na vlnách citu, emoce a lásky". Ano, tak nějak, "Fontanela" jsou moc příjemné vlny. Myslím, že po méně přístupném "Mimoidu"
Načeva udělala, lépe řečeno udělali, dost kvalitní album, které vydrží na hodně poslechů. Snad jen malá rýpavka, za kterou však nemohou. Proč je na CD nálepka "Hraje Rádio 1"? Ti, co Načevu znají, takovéhle stupidní rádoby marketingové tahy nepotřebují a ti ostatní se tím určitě nenechají vést při rozhodování.