Na obalu "Menu" vás Kittchen láká na právě hotové volské oko, tím i prozrazuje, kde se všechno kolem té nahrávky vlastně odehrálo. Samotné album se zrodilo zcela nečekaně a pomalu se mu dostává větší pozornosti. Ve finále došlo i na vydání na vinylu a s tímto aktem jsme se na něj znovu podívali v našem drobnohledu. Honza Průša mu v hlavní recenzi udělil rovných devět bodů a s velkým nadšením vše ve stručnosti vysvětloval: "'Menu' záměrně zní jako futuristický demo snímek z 80. let minulého století. Postapokalyptická vize budoucnosti se tu prolíná se zemitou a původní minulostí. Aby ale nedošlo k mýlce, nejde o žádný brutální industriál." V pohledu dalších pěti redaktorů došlo na jednu desítku a k tomu dvakrát devítka, stejně tak osmička. Ve výsledné sumě si Kuchař za svou snahu a umění vysloužil velmi příjemných osmaosmdesát procent. A zdarma jej můžete stahovat zde.

---

Adam Eff - Ano, oh, ano! (10/10)
Vztah k interpretovi: Uzený.

Netuším, kdo ten týpek je. Popřípadě kolik se jich za tím zvláštním, kuchyňsko-překlepnutým aliasem ukrývá. A je mně to vlastně jedno (asi proto, že jsem nenažranec). Myslím si, že "Menu" je delikatesa - to ale vůbec neznamená, že budu najednou posedle googlovat, adorovat, stalkovat a zjišťovat (prý má masku a je to celé je nějaký tajem, budlikybudliky). Už při prvním poslechu jsem skoro skonal, šmakovalo tak, že se mi rozklepaly nohy a já jsem pocítil ataku šimravého blaženého pocitu v konečcích prstů (ale je pravděpodobné, že to bylo jenom tou zimou, byl jsem venku). "Menu" tak nějak zní. A to i přesto, že to je "jenom" derivace západních a léta kvetoucích lo-fi/noise/freak folků. Možná tam ty harmonické postupy typické pro táboráky jsou navíc. Možná tam nadbývá nevyužitý prostor. Ale třeba vůbec ne, všechno to tepe uvnitř, má to (kdyby jen koule) úplně kuliska a drží to pevně po kupě. Fascinuje mě ta odvázaná postprodukce, amp, který zní jako odpařovač, ty zvukové fóry, ta půlka chlapa, ty příběhy, ta ucelenost a vyjetost. Nemůžu jinak, ten zazipovaný archiv je pecka. Ať si hraje, ať si vaří, udělal našlapanou desku.

Lukáš Benda - Když se minulost zapomene v budoucnosti (9/10)
Vztah k interpretovi: Rád ho vídám, rád si s ním povídám.

Demáče Vypsané fiXy mají špinavý, rozostřený zvuk. Mají atmosféru, kterou ani v sebelepším studiu za sebevíc peněz nezaznamenáte. "Menu" od Kittchen není jiné - je stejné. DIY i lo-fi. Je stejně naivním, zasněným a zároveň naléhavým voláním, obsahujícím prosítko o vyslyšení. A proč ta fiXa? Nejen že se "Menu" jejím raným nahrávkám opravdu podobá jako vejce vejci, při vyhlašování Apolla měl navíc Mejla triko Kittchen. A proč to Apollo? Kittchen měl na večírku neplacenou reklamu. Nešlo jen o Mejlovo tričko jako spíš o několik vinylů, které svíralo pevně v ruce několik novinářů, což samozřejmě nezůstalo bez povšimnutí všech těch, kterým se volský obličej z podpaží nekřenil, ale na které se křenil z podpaží druhých. V Apollu sice Kittchen výrazněji neuspěl, s nadějí však může vyhlížet vyhlášení cen druhých - Vinyly, kam je také nominován. Jak známo, naděje umírá poslední. Obří broskev je jednou z nejvíce podceňovaných tuzemských kytarovek - scéna snad není tak beznadějná, aby si obdobnou nálepku v kuchyni v Doksech nalepil i kuchař Kittchen, když by mu daleko víc slušely hvězdy od Michelina. Nebo alespoň ta Vinyla.

Dan Hájek - Pojďte pane, budeme si hrát! (9/10)
Vztah ke kapele: První přičichnutí způsobilo závislost alergika.

Evidentně jsme jej nepotkali u Kolína, kde své nezbednosti prováděli ti dva medvídkové z legendárního Večerníčku. Přesto je jeho deska stejně hravá a podmanivá. Ke všemu stačil laptop, kuchyň napěchovaná nástroji ze železářství a domácích potřeb, nějaká ta kytara a volná chvíle v rámci léčení se z nachlazení a chřipky. Jestli to tak bylo, nebo nebylo, je vesměs jedno. "Menu" je originální směska nálad, jež umocňuje hudební talent hlavního aktéra. Pošpiněný zvuk jakoby sounáležitě koketuje s pachy, vůněmi linoucími se z kuchyně vaší babičky. Ta vždy dokázala i sebeprostší recept (včetně oněch vajíček z obalu) přetvořit v dobrotu, při jejímž pojídání se člověk olizoval až za ušima. V jednoduchosti je krása a těchto regulí se Kittchen drží jako své vlastní mantry, pestrost ruchů a texty pak dokreslují strukturu kompletu. A sousedi mu mohou závidět, že svůj multitalent dokáže takto kočírovat a natáčet věci nejenom pro svou radost. Jen poznámka na závěr: pokud byste mu chtěli jeho poznámkový blok se skicami budoucích chodů ukrást, nedělejte to, byla by to škoda!

Tomáš Bláha - Postapokalyptický deník z kuchyně (8/10)
Vztah k interpretovi: Dosud žádný, nyní hladný.

Gastronomie v České republice prý vzkvétá, být kuchařem přestává být řemeslo, ale začíná se opět spojovat s uměním. Další věc, která platí víc než stolibrovka, je fakt, že enigmatičnost táhne. Přirozená zvědavost způsobuje hormonální návaly chtíče přijít na kobylku tomu, co nám je úmyslně tajeno. Projekt Kittchen spojuje všechno, co zde bylo doposud napsáno, a zároveň na kuchyňské lince připravuje gastronomicky zajímavý, chuťově přitažlivý a svojí strukturou prapodivný koláč, jehož degustace se chtě nechtě za pochodu mění na žranici. Kittchen je tajemný živnostník, který z časoprostorové díry zve na exkurzi do své kuchyně. Tam všechno vzniká, odtud Kittchen referuje o tom postapokalyptickém světě tam venku. Rozladěné kytarové pyré natírá na hojné industriální zvukoplochy, nejedná se o neposlouchatelnou masturbaci intelektu, ten freak folk posazený na změti popisných zvuků ctí klasickou strukturu písničkářství. Jsem zvědavý, co se v Doksích bude podávat příště.

Tomáš Tenkrát - Vohřej to! (8/10)
Vztah k interpretovi: Mám rád broskvový kompot i tenhle komplot.

"Sehnal si fermetrazin a k tomu dal kousek Algeny, acylpirínu a teď to ještě dal dohromady s nějakými čtvrt toho půl toho a to celé dohromady v hmoždíři zamíchal a zapil to, stačilo jedno deci bílého vína a už to bylo," praví Karel Gott v jedné písničce od Abraxas. Kittchen si zřejmě vzal jeho slova k srdci. Přidal ještě tři čtvrtě toho a čtvrt toho, pak se zavřel na hodinu do zabedněný místnosti, kde byla kromě tmy ještě pořádně dlouhá linka s gastro-industriálními výdobytky doby. Tam hodinu běhal, zpíval do stěn, rukama bouchal do hrnců, a když vyšel ven, měl v ruce černý kotouč ze šelaku a svítil. Svítil, protože všechno temný ze sebe dostal do tý desky. Tak nějak bych to viděl. Ale paradoxně nejvíc mi k srdci přirostly dva tracky, co roztáčí krasomlejnek do vln pozitivna - i když tak dost možná myšleny nebyly - ale "Půl chlapa" a "Medvědí steak" jsou desítkový. Jinak je to deska temná, ale v síle sdělení čistá. Víc takhle upřímných a originálních nahrávek. Příště se jen těším na trochu víc živočišný stravy do krásných dní... anebo ne, pojďme se zabít!

---

Album: Kittchen - Menu
Průměrné hodnocení: 8,8/10
Celkový čas: 34:53
Skladby: Čaj, Mlhu, Nůž, Kafe, Sůl, Maso, Půlka chlapa, Uzený, Chrupka, Lednic je nejvíc, Medvědí steak, Zebra, Netopýr