V podstatě umíráme všichni. Moje babička oslepla a nakonec se ztratila na jaře při povodni. Bratr má boláky po celém obličeji, dny tráví u zrcadla v nějakém hotelovém pokoji a mačká si je. Často pak narazím na zrcadlo pokryté mastnými zaschlými fleky. Mě se daří dobře, pokud je co jíst.

Chlapa jsem poprvé měl v jednom roce, když mě vyndali z nůše. Jsem na to zvyklej od malička. Ale rodiče mi vyprávěli, že než poprvé snědli člověka, trvalo to roky. Někdo to taky nedal a umřel. Přirozený výběr. Nějaký chlap, Darvin, o tom měl teorii. Víc o tom ale nevím.Celý týden prší a voda se zase zvedá. Slepci by se měli držet doma. Slepci a romantici.

Včera jsem byl v našem hlavním městě. V Doksech jsem totiž na mne nesehnal rondon, který potřebuji na videoklip, co chystám dodělat během července. Řekli byste, že bych měl mít svůj vlastní. Ale zkuste si v rondonu sednout půl hodiny do přetopené kuchyně a uvaří se vám srdce jak hovězí. Už několik let pracuju prostě v bílém tričku a pepitech a vyhovuje mi to. V Doksech měli buď moc malé, nebo moc velké. A tak jsem si řekl, že si udělám výlet. Nechal jsem se od Toníka z recepce hodit do Dubé a pak jel přes mělnické zatáčky a Mělník až do Prahy. V Holešovicích jsem ale nasedl do špatné tramvaje a přejel přes most do Tróje. Říkal jsem si, že alespoň vylepím nějaké samolepky, které jsem si nechal vytisknout v Doksech v reklamce, ale všude po sloupech tu visí plakátky, že se hledají zmizelí pejsci. Řekl bych, že slogan V NOCI SNÍŠ MÉ JÁ SNÍM TVÉ PSY by se tu asi vyjímal ošklivě. Jel jsem tramvají zase zpátky a v prvních pracovních oděvech koupil rondon, jak se patří. Chtěl jsem se jít ještě podívat na Václavské náměstí, ale všude bylo takové horko a tolik turistů, že jsem se radši vrátil zpátky na Holešovice a prvním autobusem dojel až domů.Celý deník je tady