Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Naživo

Teenagerský večírek s návštěvou z pekla

24.01.2012 14:39, Marek Odehnal

Post-hardcore hvězda Alesana v doprovodu žánrových souputníků We Came As Romans, vyšinutých šílenců Iwrestledabearonce a metalcoreových Glamour Of The Kill navštívila v neděli Prahu, aby před bohužel slabší návštěvností předvedla profesionální show, která musela všechny přítomné uspokojit.

Live: Alesana

support: We Came As Romans, Iwrestledabearonce, Glamour Of The Kill
místo: Rock Café, Praha
datum: 22. ledna 2012
setlist: Hand In Hand With The Damned, The Murderer, Hymn For The Shameless, Circle VII: Sins Of The Lion, A Forbidden Dance, Curse Of The Virgin Canvas, Lullaby Of The Crucified, A Gilded Masquerade, The Lover, The Thespian, Beyond The Sacred Glass, Annabel

Pražský klub Rock Café hostil v neděli 22. ledna gig tří kapel, které se více či méně otírají o pojmy emo a post-hardcore, a jednu absolutně nezařaditelnou hudební šílenost, která vzhledem k ostatnímu lineupu působila, jako by si nejen spletla místo konání koncertu, ale i planetu, kde se má odehrát. Až tak markantní byl rozdíl mezi avantgardními huliči Iwrestledabearonce a zbylou, na teenagerské publikum vyloženě orientovanou trojicí.

A bylo to vidět i díky prostřídání se dvou různorodých skupin fanoušků v předních liniích během setu té které kapely. Večer odstartovali okolo půl osmé britští Glamour Of The Kill, jejichž tvorba se dá velmi dobře přirovnat k ostrovní žánrové superstar Bullet For My Valentine nebo americkým Trivium. To znamená metalcore se silným osmdesátkovým feelingem a neskrývanou inspirací heavymetalovými i thrashmetalovými legendami Iron Maiden a Metallica. V případě této čtveřice šlo pak hlavně o prvně jmenovanou, ať už jste vzali v potaz kytarová sóla, melodické vyhrávky nebo výrazné sborové refrény. Ty byly někdy až nakolik skočné a veselé, že se vám na mysl vryly dokonce neopunkoví klasici The Offspring. Hlavní zpěvák navíc díky svému křiváku, účesu a líčení evokoval i glamrockovou načančanost. Celkově docela dobře poslouchatelný produkt, který rozhýbal na první kapelu večera až překvapivě velký počet lidí. Neurazí, ale ani nijak výrazně nenadchne.

Následně došlo k již zmíněnému přeskupení frontových linií, kdy emo děti nejpozději po první skladbě Iwrestledabearonce zděšeně utíkaly hlouběji do klubu, aby jejich místo v předních řadách zaujali příznivci mathcore a deathcoroví mosh warrioři. Kapela v čele s neuvěřitelně hlasově vybavenou frontmankou Krystou Cameron dokázala, že jí nic není svaté, a tak ten svůj mix šílených disharmonických mathových pasáží, deathcore breakdownů, popových melodií a naprosto ujetých samplů tlačila do publika, seč jí síly stačili. Bohužel, i kdyby se muzikanti mohli na pódiu zbláznit (a to, co se tam dělo, k tomu vskutku nemělo daleko :), výsledný zvuk jdoucí do davu byl nepochopitelně utlumený, a tak ten pro tuhle hudbu tolik potřebný tlak a animální atak vyzněl z poloviny naprázdno.

Samozřejmě už jsem za ty roky vypozoroval systém, kdy první kapela začne s příšerným soundem a ten se s dalšími vystupujícími neustále zlepšuje tak, aby headlinera nechal vyniknout v plné kráse, ale v případě "medvídků" mělo z tohoto pohledu jejich zařazení do první poloviny večera fatální důsledek na výslednou atmosféru. I tak to ale byl zážitek z těch, na které se nezapomíná. Ono stačilo už intro v podobě stadiónové hymny "Jump" od Van Halen a outro "Kiss From A Rose" od Seala a názvy skladeb jako "Karate Nipples" nebo "Tastes Like Kevin Bacon" a je vám jasné, že tyhle šílence je zkrátka nutné vidět naživo.

Třetí We Came As Romans neměli vůbec lehkou pozici udržet žhavou atmosféru a v očích "tvrďáků" se jim to taky nepovedlo, přesto se rozhodně nedá říct, že by zklamali. Během jejich setu se do předních řad vrátilo původní osazenstvo a zůstalo tam až do konce večera. Právě pro ně "Římani" hráli a publikum jim oplácelo nadšenými reakcemi. Hudba WCAR je sice vyložená mainstreamová popina, přesto mám jejich hudbu rád jako příjemnou muziku na odreagování a přijde mi rozhodně zajímavější než poslední tvorba žánrově spřízněných Attack Attack!. Před akcí jsem ze všech stran slýchal názory, jak jsou WCAR naživo zklamáním, a dle toho jsem čekal především špatný muzikantský výkon. Kapela však předvedla profesionální vystoupení na všech postech a není nic, co bych jim mohl vytknout.

Problém tak je asi hlavně v tom tuto rekreační hudbu tolerovat, než že by muzikanti nezvládli své živé vystoupení. Navíc, metalcorový základ s kvalitní instrumentací tam rozhodně je, a pokud dnešní teenageři budou poslouchat takovouto hudbu místo Rihanny nebo hip hopu, není se myslím o budoucnost tvrdé hudby proč obávat. Už teď dokáží vstřebat instrumentálně náročnější hudbu než moje generace v jejich letech a naprosto přímočaré Linkin Park či Limp Bizkit nebo ještě dřív třeba Nirvanu a Korn.

Příjemným překvapením pak byla hlavní hvězda večera Alesana. Z nahrávek, které zněly skoro jako Tokio Hotel s neškodnými kytarami a výrazně staženým screamem, jsem rozhodně nějak odvařený nebyl a čekal opravdový sladkobolný kýč pro kulturně nevyspělý dorost. Jaké pak bylo mé překvapení, když kapela naživo zněla o dost víc metalověji, screamer Dennis Lee dělající neustále opičky (a který pustil do davu i stoličku z kraje pódia poté, co si ji nasadil na hlavu a zase sundal), působil jako drsný hardcorový hromotluk a některé noiseové pasáže s vypjatým řevem dokonce dávaly vzpomenou na post metalový tlak kapel jako The Ocean apod. To jsem vážně nečekal a zřejmě dokonce ani fanynky a fanoušci kapely, kteří se na sebe vzájemně nechápavě dívali, cože je to za metal místo jejich oblíbené popiny.

Musím také vyzdvihnout pěvecký výkon hlavního zpěváka/kytaristy Shawna Milkeho, který působil zcela přesvědčivě a nijak mu to "nelítalo". Nebudu se zde rozepisovat o jednotlivých písních, ty máte v setlistu, neb jsem kapelu před koncertem nijak zvlášť i vzhledem k již popsaným vyměklým deskám nesledoval a o to příjemněji jsem byl ve výsledku překvapen. A to celým večerem, jehož jedinou vadou na kráse byl opravdu malý počet dorazivších fanoušků, který bych odhadl na maximálně nějakých dvě stě padesát, a Rock Café tak bylo bohužel poloprázdné. Tak snad příště zas a s hojnější návštěvností.

Související články

Živě: Korn - Blind (feat. Head) (Video Jukebox)
Podívejte se na "Burn It Down" Linkin Park (Video)
Trivium se v červnu představí v Brně (Novinky)
Živě: The Offspring (KROQ Weenie Roast - celý set) (Video Jukebox)
Limp Bizkit pracují na dvou nových nahrávkách (Novinky)
Korn - Way Too Far (Video Jukebox)
Korn vystoupili v téměř původní sestavě (Novinky)
Butch Vig dementoval zprávy o sólovce Kurta Cobaina (Novinky)
Podívejte se na "Where Have You Been" Rihanny (Video)
The Offspring na turné přehrají celé "Ignition" (Novinky)

Názory

.... (Maty, 24.01.2012 20:31) Reagovat - e

Tak nevím co za pako to psalo, ale přirovnávat Alesanu k Tokio Hotel a WCAR k popovýmu mainstreamu (jako je třeba J.Bieber nebo Lady Gaga)......tak to se mě fakt nezdá
- Re: .... (lenka, 25.01.2012 17:56) Reagovat - e
  
  fajt dík (alespoň za článek)! na poslední chvíli jsem skejsla v práci, takže pěkně nas**ná, o to víc mě mrzí, že přišlo tak málo lidí. a maty, autor určitě myslel mainstreamovou popinu, ne mainstreamovou popinu. BTW, to pako se jmenuje Marek Odehnal, tak tady nepiš, že to nevíš. dík.
  - Re: .... (maty, 25.01.2012 20:58) Reagovat - e
    
    "autor určitě myslel mainstreamovou popinu, ne mainstreamovou popinu" nevím co je tedy mainstreamová popina, podle mě jsou to ty popový slaďáky který se hrajou každý dvě hoďky na radiu afrika 3, pardon, myslím evropa 2......
    - Re: .... (lenka, 26.01.2012 12:03) Reagovat - e
      
      stejně jako je rozdíl mezi pop music a pop music, že? docela velkej... rádio neposlouchám, ale hádám, že bych to vydržela tak dva kousky. na co ryskovat...chlape, tohle je důvod, proč zbožňuju diskuze na netu!

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »