Vydat v dnešní době jakékoliv CD není vůbec jednoduché a každá ušetřená koruna na nákladech znamená malý, leč podstatný krůček směrem k možnosti vyslat na tomto na úbytě zacházejícím nosiči novou nahrávku do světa. Na druhou stranu, pokud má posluchač krom zvyku najít nějaký další důvod k zakoupení stříbrné placky, měl by obdržet rozhodně víc, než dvojlist z mizerného papíru se dvěma fotografiemi a seznamem písní, který vypadá jako nevydařená kopie koupená na pochybné tržnici. Takové vypravení nahrávky si Zuzana Navarová zkrátka nezaslouží.

Nebo že by se jednalo o archivní výškrabky nevalné kvality, které jen obdržely odpovídající doprovod? Ale kdeže! Tucet lidovek z různých světa koutů či Zuzanou složených jakoby lidovek, ve kterých svůj výrazný, sytý a pevný hlas doprovází sama velmi citlivě a civilně na akustickou kytaru (bez dalších nástrojů), sice možná nedosahuje básnivých hloubek a hudební barevnosti pozdějších nahrávek s různorodými spoluhráči a kapelami, ale ukazuje interpretku nevšedního citu pro přednes, která umí vzít za srdce. Zpěvaččina poněkud neznámá tvář, ale krásně dokreslující celý obraz Zuzany Navarové.

Takže co s tím? Poslech doporučuji, booklet k prohlédnutí nikoliv, mohlo by vám přijít smutno. A zakoupit album na iTunes? Inu, proč ne, leč elektronická verze stojí stejně co CD, což je u archivních, nějakých třicet let starých nahrávek, cena kulantně řečeno nemilá. Jen by mě zajímalo, kdo má na této až neuctivě ošetřené krásné nahrávce větší vinu...