Folkových, potažmo folk-rockových kapel, které by u nás nějak vyčnívaly svou originalitou a nápady, moc není. Spíš se jedná o jev vzácný. Liberečtí Jarret jsou tou výjimkou potvrzující pravidlo. Ve složení Hanka Skřivánková - zpěv, Michal Kadlec - kytara a zpěv, Marek Štulír - basa, Tomáš Piala - bicí a Marek Ottl - dechové nástroje a klávesy nahráli své čtvrté řadové album "Za hrany". Velmi trefné pojmenování nahrávky pro uskupení, které právě žánrově za ty hrany často zabíhá.

Ono není moc snadné nahrát album tvářící se jako monolit a přitom "ukusovat" z folku, rocku, bluesu, šansonu i třeba popu. V případě novinky se ale není čeho bát. Působí vyváženým a přirozeným dojmem, vše do sebe zapadá, přesně jak by mělo. Je zbytečné chválit jednotlivé členy, jak moc jsou dobří v ovládání svých instrumentů, hned při prvním poslechu je jasné, že jde o naprosto zkušené a technicky vyspělé muzikanty. Vše korunuje příjemný mnohobarevný zpěv Hanky Skřivánkové. Tu častěji než dříve doplňuje kytarista Michal Kadlec. Kontrast mezi oběma zpěváky je příjemným osvěžením, a posluchač se tak nemá šanci nudit až do konce čtrnáctiskladbové nahrávky. V poslední písni "Sudetské črty" dokonce Kadlec přebírá hlavní úlohu zpěváka.

Hlavním skladatelem hudby i autorem textů je Bohouš Vašák, který je nosným pilířem kapely už od roku 1993. Aktuálně sice již jejím členem není, svými texty však stále Jarretům vypomáhá. Předposlední "Pojďte všichni ke mně" je pro změnu předělávkou stejnojmenné písně Jakuba Nohy. Jako host se na albu představil pedal-steel kytarista David Babka, který předvedl svou výbornou hru a přispěl svým umem hned ve čtyřech skladbách. Skladatelsky také přispěli Pavel Havlík a kytarista Michal Kadlec.

Předchozím počinem "Vztahem zapni" si skupina nasadila opravdu vysokou laťku, kterou novinkou pohodlně překročila a do budoucnosti si ji opět zvýšila. "Za hrany" je natolik vyrovnané album, že je velmi těžké vypíchnout jednu dvě nejlepší skladby. Každá jako by měla své přesné místo a byla součástí jednoho uměleckého díla. I tak ve mně největší dojem zanechala citlivá "Nese nás proud" a naopak vyloženě rocková "Vydržím".

Jarret nahráli výborné, krásné, odvážné album, které nepostrádá pestrost ani hráčskou kvalitu. Na skoro hodinové nahrávce uslyšíte vysokou koncentraci zábavných a hlavně inteligentních textů postrádajících tradičně českou prvoplánovost a triviálnost. Pokud znáte i předchozí alba, jistě vás alespoň malinko "Za hrany" překvapí po všech stránkách. Kapela si musela dát s novinkou hodně záležet, je z ní cítit lehkost, chuť a nadhled. Pro mnohé jistě půjde o vrchol jejich dosavadní tvorby.