Vážení čtenáři,

počínaje dneškem se k vám dostává poprvé na MusicServeru nový seriál s názvem Podzem. Měl by vycházet jako pravidelný čtrnáctideník, vždy každé druhé úterý. Slovo "Podzem" pro mě vyjadřuje jakýsi stav "před", stav, kdy se ten, kdo se chystá ponořit pod hladinu běžnosti (což mi – ehm – evokuje jistou scénu z filmu "Trainspotting"…), teprve na to připravuje. A také se tak jmenovala jedna moc pěkná divadelní hra režisérky Marky Míkové s hudbou skupin Už jsme doma a Zuby nehty. Podzem bude věnována všem druhům hudby mimo hlavní mainstream, tak, aby ti, které to zajímá, se mohli vyhnout článkům o spotřební muzice a pochopitelně naopak. Já tedy doufám, že se občas najdou lidé, kteří si přečtou obojí, ale snažíme se vám to trochu ulehčit.

Samozřejmě, jako každé jiné psaní, je i Podzem závislá na tom, jestli vás bude zajímat. Takže pište! A pokud máte kapelu a děje se s ní něco, o čem si myslíte, že by se to měli dozvědět i ostatní (nová deska, změny v sestavě, zajímavý projekt atd. = nemyslím tím to, kde hrajete příští týden, tyto informace zadávejte do Kalendáře akcí…), napište na adresu kocabek@musicserver.cz - nejsmutnější jsou totiž ti, kteří si jedním dechem stěžují, že o nich nikde nikdo nepíše, ale zároveň když se jich zeptáte, co je u nich nového, nejsou si schopni na nic vzpomenout... Příjemné Podzemní čtení! - Tonda Kocábek

Rád bych se krátkým úvodním slovem připojil i já. MusicServer jsme už od počátku zamýšleli jako informační zdroj o co nejvíce různých druzích hudby a postupně se to snažíme realizovat. Podzem je určena všem těm, komu se dělá špatně při pohledu na Britney Spears a naopak pookřejí při Už jsme doma (řečeno samozřejmě jen velmi zhruba...). Každých čtrnáct dnů se tedy můžete těšit na nové informace o kapelách podobného, ale i zcela jiného ražení. Doufám, že se vám Podzem bude líbit. - Honza Balušek - šéfredaktor MusicServer.cz

Jakub Noha slavil padesátiny

Všichni stárneme, ale ne každý své kulatiny dovede oslavit tak velkolepě. Jsou i tací, kteří svůj věk raději tají. Původem písničkář, v posledních letech hlava svého elektrifikovaného bandu však rozhodně na svůj věk nevypadá. Přečtěte si, kdo všechno mu přišel pogratulovat.

Celá akce se konala v pátek 8. září v příjemném sále pražské Baráčnické rychty, který byl, jak už je téměř místním zvykem, docela dost zaplněn. Jakub Noha je na domácí scéně mezi lidmi, kteří neřeší "…zda-li folk nebo rock" docela pojmem, a akce s takovýmto obsazení se také nekoná každý den. Začínalo se už v 18:00, takže jsem pochopitelně propásl začátek. Jakub sezval spousty přátel a hlavně spřátelených kapel, které mu přišly zahrát, takže se to celé zvrhlo v docela pěkný malý festiválek.

Nejprve hráli ti méně hluční – nestihl jsem třeba vystoupení písničkáře Pepy Lábuse, průkopníka východních filosofií i hudby Vlasty Marka nebo třeba skupin Jarret či Harmasan. Zato Šarközi už ano a byli skvělí. Pár dnů po vydání svého debutového alba se představili v pětičlenné sestavě s oběma stálými hosty v podobě kytaristy Rendy Pařeza a flétnisty P.Křížovenského. Jejich akustické a přemýšlivé skladby se sice moc do hospodského prostředí nehodily, ale ohlas sklidili zasloužený. Strašidelný electric band je "vedlejšák" členů Jakub Noha Bandu pod vedením zde i zpívajícího kytaristy Petra Bubláka. Výborně zahraný a vcelku i nápaditý blues-rock byl milým překvapením. Původní Bureš, ochuzení protentokrát o violistku Pavlu Kruckou, ale obohaceni o hostujícího houslistu Slávka Formana, sáhli po písničkách ze svého repertoáru, včetně skladby z právě připravovaného třetího alba, i k jedné převzaté - "Couldn´t Get High" z repertoáru psychedeliků The Fugs. Skladba plná nervózních psycho-houslí a několika minut vazbících nástrojů slavila u publika velký ohlas a v závěru i pobavené úsměvy nad řáděním muzikantů, kteří již přece jen odrostli teenagerskému věku, kdy o podobné vyvádění na pódiu nebývá nouze.

V momentu, kdy se další gratulanti nějak neměli k přesunu na pódium, nastoupil sám oslavenec, kterého hbitě následovali členové jeho bandu, a zahráli jednu z hitovek "Valčík s Matyldou". Jakub Noha band se představil v nadstandardní sestavě – hráli jak oba normálně alternující bubeníci (Jakubův syn Vojta za bicími a bratr Honza tentokrát za perkusemi), tak i oba alternující baskytaristé (buď hráli oba nebo se o pasáže svědomitě střídali), a již zmiňovaný sólový kytarista Petr Bublák, jehož technika hry je skutečně hodně nadprůměrná.

Tolik potřebný humor vnesl do sálu Jiří Konvrzek & Třetí zuby. Jeho mordýřsky podané songy o zubních vrtačkách či o tom jak "…jsme tu všichni, holdujem alkoholu, jsme tu všichni, sedíme tu u stolu, jsme tu všichni pěkně pohromadě…" nemohly neslavit úspěch a nadšení nejen u publika, ale i u kolegů-muzikantů. Trochu krokem stranou se zdálo být vystoupení Luboše Nohavici, kdysi klávesisty Abraxasu, dnes sólového pianisty, jehož příliš komorní písně za doprovodu klavíru prostě mezi cinkáním půllitrů zanikly. Zato však dokonalým šokem bylo vystoupení Oldřicha Janoty. Jindy zamlklý a vážný, tentokrát hýřil humorem a zahrál několik starších (##!!!###) písní ze svého ranného repertoáru, který hrávali s Jakubem Nohou při společném účinkování se skupinou Pentagram. Zazněly tak letité "Speedy Gonzales", "Ztracený ve světě" a další. Jindy velice technický kytarista je zahrál drsným, hospodsky odrhovačkovým stylem, a oslavenec Jakub si s ním zazpíval.

Naprostým vrcholem večera však bylo následující vystoupení Teatru Nov.o.go fronta, který bezpochyby patří k nejlepším alternativním divadelním spolkům operujícím v domácích krajích. Jejich strhující fraška sklidila nadšený aplaus. Vladimír Merta zahrál vcelku standardně a závěr večera pak patřil opět Jakub Noha bandu. Že došlo i na legendární "Motýlí hru" (která se dostala do pozice, že si ji hrají i lidé, kteří Jakuba Nohu nikdy neslyšeli), i na několik přídavků, snad nemusím ani dodávat. Moc povedený večírek.

Surová porce pro milovníky extrémností

Malé, ale aktivní vydavatelství Silver Rocket, známé tím, že krom cédéček často vydává i na jinde už zapomínaných vinylových deskách, hlásí další titul na pultech. Je jím osmiskladbové minialbum skupiny Esgmeq snázvem "Devil´s Servant". Samotní vydavatelé charakterizují hudbu této kapely slovy: "Je to takový, jak si asi představujete – hóóódně divoký. Představte si tu nejdivočejší směs Nation Of Ulysses, Cows, Rye Coalition, AC/DC a The Yah - Mos. A pořád je to jen velmi přibližný určení - ta syrovost, to jsou prostě Esgmeq. "Devil´s Servant" je první SKUTEČNĚ punková deska v Česku." A nelžou – hudba téhle party skutečně není pro jemná stvoření. Zvukově a producentsky se pod nahrávku podepsal Ondřej Ježek.

Moc pěkné cédéčko, opatřené navíc krásným bleděmodrým digipackem, které Silver Rocket vydali ve spolupráci s Minority Records, je dílkem táborských experimentátorů Waawe. Deska nese název "Timestorm Was The Signal". Waawe jsou jasnou domácí odpovědí na hlukaře Sonic Youth, ale nemají zas tak daleko ani k Low-Fi partám jako třeba Pavement nebo surovcům Jon Spencer Blues Explosion. Pomalé melodické a posmutnělé vyhrávky střídají hlukové stěny. Rozhodně stojí za pozornost.

A do třetice pozornost upřete do Aše, odkud své opusy vysílá vydavatelství Day After Rec. Pražská pětice Lvmen (nebojte se a čtěte Lumen) zde vydala svou další, tentokrát dlouhohrající, nahrávku. Deska, nesoucí název "Raison d´Etre", není sice stravitelná na první poslech, ale naléhavost s jakou chlapci svou hudbu p(r)odávají, se prostě nedá přeslechnout. Zajímavé je využití sampleru a především u podobných nářezů nezvykle vysoká stopáž jednotlivých skladeb, která nezřídka přesahuje desetiminutovou hranici. Vzhledem k  tomu, že Lvmen patří ke skupinám, které koncertují častěji v zahraničí než v Čechách, je tahle deska rozhodně dobrým startovacím impulsem se s nimi seznámit.

Václav Koubek má nové spoluhráče

Legendární osoba naší hudební scény, harmonikář Vašek Koubek, občas činný i jako divadelník, filmař, cestovatel, moderátor a herec (připomeňme, že krom spousty drobných roliček má za sebou i hlavní role ve filmech "Cesta pustým lesem" a "Zvířata ve městě") v průběhu léta ukončil svou několikaletou spolupráci s bubeníkem Martinem Rychtou (Českomoravská hudební společnost, J. Nohavica) a saxofonistou Jardou Jeřábkem (Garage) a spojil své síly s členy skupiny Traband, která se v kompletní sestavě, tj. Jarda Svoboda – klarinet, kytara, Jana Modráčková – trubka, Robert Škarda – tuba, Evžen Kredenc – banjo a Petr Vizina – bicí, stala jeho novou doprovodnou skupinou. Koubek bude ale i nadále vystupovat občas i sólo, stejně tak jako i Traband tímto jako samostatná skupina nezanikne. Jak spojení Koubek plus Traband, tak i Traband bez Koubka budou k vidění na letošním ročníku festivalu Bohnice 2000 aneb Babí léto v psychiatrické léčebně.

Ve zkratce...

Praha má nový klub
Zatímco dnes jsou spíše obvyklejší informace o tom, kterak bylo to a to kulturní zařízení mocí úřední uzavřeno, popř. mu byla znemožněna živá produkce, opačných zpráv je jako šafránu. Proto potěší skutečnost, že byl v pražském Karlíně otevřen nový hudební klub s názvem Černá kočka. V pátek 8. září zde koncertní dění zahájilo společné vystoupení formací Gigie B end a Terra Ignota. Dramaturgii klubu má na starosti Petr Slezák (tel. 24811102, 0606 357627) a žánrově se prý v Černé kočce nebudou nijak omezovat – vítána není prý pouze dechovka a opera. Otevřeno by mělo být denně, minimálně do 24 hodin. Klub, rozléhající se hned v šesti podzemních místnostech, najdete na adrese Thámova 4, Praha 8 a dostanete se tam buď žižkovsko-karlínským tunelem nebo ze stanice metra B – Křižíkova.

Squad 69 na festivalu v Londýně
Ve výjezdech do zahraničí nezaostávají ani punkeři. Severočeští Squad 69 se o víkendu (8.-10.9.) zúčastnili festivalu PUNK ADE, konaném v centru Londýna. Vystoupili tam po boku legendárních formací jako UK Subs, Chelsea, 999, Damned nebo třeba bývalého basisty Sex Pistols Glena Mattlocka. V současnosti připravují pro francouzský trh album, které je výběrem z jejich prvních dvou desek, obohaceným o dva novinkové bonusy.

Plexis to kroutí nohy
Rovněž další legendární jméno, pražští Plexis, vydávají novou desku. Zrealizována byla u vydavatelství Globus, pracovní název je "Už mi to kroutí nohy" a najdete na ní 15 skladeb včetně legendární předělávky "Victory" od Toy Dolls. Zbytek září a říjen pak Plexis věnují promo turné.

Novinky od Indies
Největší z domácích nezávislých, brněnská firma Indies, se po prázdninách hlásí s přehršlí nových titulů. Na pultech už se pár dní hřejí debutové album trojice Šarközi "Naklání se čas" a reprezentativní ohlédnutí Jan Hrubý & Kukulín "The Best Of…". Během tohoto týdne se pak objeví debut Ty syčáci - "Máj v dubnu" a Petar Introvič & Bluesberry – "Josefína". V dalším podzimním plánu pak jsou třeba Irena Budweiserová, Rale, Radůza, Majerovy brzdové tabulky či historická nahrávka tria Janota-Richter-Fiedler.

Bohnice 2000 na čtyřech scénách
O vikendu 23. - 24. září se koná open air festival, který tradičně uzavírá celou domácí sezónu, a to Bohnice 2000 aneb Babí léto v psychiatrické léčebně (neplést s jarní, o několik let mladší, převážně divadelní akcí Mezi ploty). Letos se jedná již o 11. ročník, tradičně probíhající v areálu Bohnické psychiatrické léčebny. Hrát se tentokrát bude na čtyřech scénách – pracovně by se daly rozlišit jako rocková, nadžánrová, akustická a malá pro méně známé. Úplný program najdete tady.

Podzemní články na MusicServeru

V této rubrice vám budeme přinášet odkazy na články, které vyšly na MusicServeru v minulých dvou týdnech a které by se daly zařadit do škatulky tohoto seriálu.

Ivan Kral unplugged, dlouho a hezky
Karviná, Bohem zapomenuté hornické město, hostila v poslední prázdninový den Ivana Krale. V místním klubu Bára Kral odehrál vynikající akustické vystoupení se zdatným partnerem Edem Zawadzkim.

Řevnický Řev aneb návrat bigbítu v Čechách
Festivalová sezóna se pomalu a jistě blíží ke konci a jedna z posledních akcí se konala v Řevnicích. Kapely Tichá Dohoda, Žlutý pes, Lety mimo či Tři sestry hrály jako o život. Reportáž s fotografiemi je tu jen a jen pro vás.

Z Einsturzende Neubauten se Archa nezhroutila
...ale chybělo málo. Pokud jste snad propásli jejich čtvrteční koncert, snad vás na něj alespoň částečně přenese tato recenze. Ticho na něm rozhodně nebylo, i když Silence is sexy...?

Za dva týdny opět nashledanou!