"Tedy nechci nějak rýpat... Ale já jsem se z tohohle článku nedozvěděl vůbec nic. Nic o nových písních, nic o doprovodné kapele... Byla ta akce tak nudná jako článek?" objevilo se v komentářích pod článkem z dubnového koncertu Tonyi Graves v Akropoli. Zpětně tedy uveďme na pravou míru, že nuda to tenkrát rozhodně nebyla. Naopak - Tonya skvěle zpívala, byla energická, vtipná a usměvavá. To repete v Jazz Docku se nudě blížilo trochu víc. Zejména proto, že více než opravdový koncert připomínala show hromadné setkání jejích známých.

Přestože už dlouho před koncertem se zpěvačka omlouvala, že z důvodu omezené kapacity nebude na místě guest list, přátel a přítelkyň ze všech koutů světa měla v barevném docku víc než dost. Možná ji to až samotnou překvapilo a možná si neuvědomila, že kromě nich přišli také obyčejní lidé. Její neustále zdravení a mávání a zdravení a mávání, stejně jako děkovačka čítající snad půlku světa, byly docela unavující.

Bohužel ani její výkon nebyl zcela ideální. Což o to, po osobnostní stránce to byla od začátku ta Tonya Graves, jak ji známe. Milá a příjemná, pečlivě ustrojená, pravidelně střídající angličtinu s češtinou a naoko (nebo vážně?) rozzlobená, když jí při jedné z promluv k publiku začal klávesista hrát do řeči. Jenže ani hudebně to nebylo ono. Že zpěvačka nebude se svými stodvaapadesáti na nízkém pódiu - zejména ze zadní části klubu - příliš vidět, se čekalo. Že ale ze začátku koncertu nebyla ani pořádně slyšet, to byla opravdu škoda. Jednak jí příliš nedopřál zvukař (markantní rozdíl v nazvučení mikrofonu byl patrný ve chvíli, kdy se po jejím boku objevil k duetu Kryštof Michal), ale i ona sama se hlasově držela spíš při zemi. Představení navíc oproti živelné a zvukově pestré nahrávce postrádalo ten správný drive.

Tonyu trochu probral právě až zpěvák Support Lesbiens, s nímž si stejně jako na desce "I’m The Only Me" vystřihla skladbu "Keeper". Že šlo patrně o nejlepší kousek večera, potvrdil ohromný aplaus a v tu chvíli narvaný Jazz Dock (slovy Tonyi: "Vy jste tady jako sardinky.") konečně ožil. Nutno říci, že pěvecky to spolu těmhle dvěma opravdu slušelo. Zastaví se Tonya také na koncertě Supportů začátkem prosince v Lucerna Music Baru? Mohla by.

Následně se Kryštof Michal zhostil milé povinnosti a cukrem (!) pokřtil debutovou desku. Jakýpak sekt či jiné tekutiny - Tonya přece nebude na pódiu šlapat v mokru. V tu chvíli tak šlo opravdu o nejsladší album na podzimním trhu, jak s úsměvem pronesl blonďatý zpěvák. Ještě vtipněji pak vyzněla známá píseň "I’m Too Sexy", při níž zpěvačka popošlapovala po pódiu, občas se přitočila k mikrofonu, aby zapěla kousek textu a po celou dobu zametala cukr ze země. Možná mohla pozvat na pódium také autora a producenta desky Hynka Tomana a zvukového inženýra Ecsona Waldeze, kteří celé vystoupení sledovali z povzdálí, ale nejspíš by se všichni na malém prostoru pošlapali.

Těžko říct, jestli si to ten večer jen správně nesedlo, či se svoji měrou podepsal jinak komornější prostor Jazz Docku, nebo jestli "I’m The Only Me" zní zkrátka lépe na desce než naživo. Ve velmi neformální atmosféře si však většina návštěvníků koncert užila a úplně nejvíc sama Tonya Graves. Bodejť by ne, když na svůj den čekala jedenáct let.