Elvis Costello přivítal návštěvníky koncertu přesně tak, jak ho znají snad všichni - v klobouku, v sáčku a s brýlemi s tlustými obroučkami. Na obrovském pódiu sice u sebe nikoho neměl, ale díky svému arzenálu kytar, dvěma klavírům a pár židlí nevypadal na obrovském pódiu Kongresového centra ztraceně jako třeba před lety Kris Kristofferson. To se ale nedá říct o divácích. Ti byli před začátkem koncertu rozesetí po celém hledišti jako noty na buben. Nicméně, jakmile zhasla světla, všichni se svorně nahrnuli do prostřední sekce a před pódium, což celkové atmosféře výrazně pomohlo. Nízká návštěva zřejmě odpovídala popularitě Costella v naší zemi. Přeci jen, jak často uslyšíte písničku jím zpívanou v rádiu? A tak v pátek na jeho vystoupení zavítali hlavně muzikanti, lidi, kteří se motají kolem hudební scény, a v neposlední řadě i dost cizinců.

Počátek koncertu byl hodně folkový. Costello v něm představil především starší tvorbu a občas se dostalo i na písničky, které složil pro jiné, jako v případě "Veronica" z repertoáru Paula McCartneyho. Od něj, respektive samozřejmě od The Beatles, si naopak vypůjčil fragmenty "You've Got To Hide Your Love Away" do své "New Amsterdam". Poklidné písničky, jejichž tématem byl nezřídkakdy jeho někdejší problém s alkoholem, ale začaly brzy střídat dynamické věci jako například "Bedlam", kde se blýskl i kytarovým sólem. Od té doby začal posluchače provázet po oné rozsáhlé řadě stylů, do nichž během své kariéry zasáhl. Dostalo se tedy i na mírnou psychedelii ve "Watching The Detectives", popověji laděné věci, folk rock v nejrozmanitějších formách či na ve swingu inspirovanou novinku "A Voice In The Dark". Tuto písničku navíc zazpíval a zahrál totálně unplugged, tedy bez mikrofonu a s odpojenou kytarou a vůbec neměl problém, aby byl slyšet i ve vzdálenějších řadách. Podobný kousek zopakoval několikrát.

Pokud na koncert zavítal někdo, kdo jeho tvorbu do této doby neznal, musela mu udělat radost minimálně "She" z filmu "Notting Hill", a jak už bylo řečeno, mohl své vzdělání doplnit. Už ale podle reakcí diváků, nebo třeba zpívání při "Radio Sweetheart", moc takových lidí na koncert nedorazilo. Ohlas publika byl leckdy i o něco bouřlivější, než bych před začátkem čekal. Těm, kdo mají Costellův repertoár naopak zmáknutý, musela udělat radost především druhá polovina koncertu, kde představil své loňské album "National Ransom". Celkem z něj během celého večera zaznělo šest písniček, včetně titulní skladby, k jejíž interpretaci si přinesl netradiční nástroj - megafon.

Anglický zpěvák sice přijel sám, ale to mu vůbec nebránilo přeci jen předvést některé skladby v kapelovém provedení. Jednoduše využil předem nahraného hudebního podkladu, do kterého hrál a zpíval, a občas použil i looper. Je trochu škoda, že již zmíněná piána využil opravdu minimálně a na konci a daleko více se věnoval kytarám, kterých ale vystřídal dobrých deset. Manžel jazzové zpěvačky a klavíristky Diany Krall jinak působil velmi uvolněně. Při vyprávění mezi skladbami bavil diváky jemným anglickým humorem a historkami svých hudebních přátel. Jeho specialitou ovšem byly přídavky, dá-li se to tak nazvat. Během svého vystoupení odešel a zase se vrátil celkem třikrát, přičemž pokaždé zahrál další čtyři písničky.

Koncert Elvise Costella byl velmi příjemným zážitkem s výlety do nejrůznějších stylů a nálad. Přesto si ale nemyslím, že by nám ukázal vše, co umí. Dovolím si odhadnout, že při vystoupení s kapelou vynikne většina jeho písniček daleko lépe, a tak doufám, že dodrží svůj slib, který Česku dal, a s kapelou sem jednou přijede.

Na úplný závěr si dovolím ještě jednu drobnou poznámku. Kdyby se koncert odehrál v nějakém větším klubu typu Lucerna Music Bar, nejspíše by byl výsledný zážitek o něco intenzivnější, a to pro obě strany. V Kongresovém sále se přeci jen něco ze vzájemné energie vytrácelo do onoho nekonečného prostoru.