Joss Stone je poslední dobou všude plno. Založila si vlastní nahrávací firmu, u které vydala pátou studiovou desku "LP1", a také se připojila k hodně diskutovanému projektu SuperHeavy. Aby toho nebylo málo, vychází jí i výběrové album, se kterým ale v podstatě ona sama nemá nic společného. Dovolte mi, abych kolekci "Super Duper Hits" věnoval dva odlišné pohledy.

POHLED PRVNÍ (Komerční)

Kdy je ten pravý čas vydat výběrové album? Těžko říct, ale umělec by měl mít za sebou dost materiálu, aby bylo z čeho vůbec kompilovat. V případě Joss Stone jde o krok více než předčasný. Vždyť je jí teprve dvacet čtyři let a má za sebou pět desek, z nichž vypustila nějakých patnáct singlů - ne hitů, ale singlů. Opravdových hitů má kolik? Dva? Schválně, jestli jste schopni z hlavy jmenovat i jiné než "Super Duper Love" a "You Had Me". Toho všeho si je Joss vědoma, a kdyby bylo na ní a mohla do vydání zasáhnout, kompilace nikdy nevyjde ("Vždyť jsem nikdy žádné hity neměla!"). Jenomže poté, co se ve zlém rozloučila s nahrávací společností EMI a založila si vlastní společnost Stone'd Records, bylo jasné, že EMI nebude jen tak sedět a využije toho, že je o Joss Stone v poslední době hodně slyšet. Ano, chápu, firma má těžké finanční problémy, ale je tohle opravdu cesta, jak se z nich dostat?

Pokud čekáte nějaký bonus v podobě nevydané skladby nebo speciálního remixu, budete zklamáni. Celá kompilace vznikla tak, aby minimální investice přinesla maximální výdělek. Takže se posbíralo dvanáct singlů ze čtyř alb (skladby z novinky "LP1" byly z pochopitelných důvodů vynechány), k tomu se přidala nesinglová "Bruised But Not Broken" (jméno skladatelky Diane Warren vám napoví, proč asi), to celé se zabalilo do nijak převratného obalu a dostalo to název, ze kterého Joss není zrovna dvakrát nadšená (ale uznejte sami: "Super Duper Hits" - vážně?).

POHLED DRUHÝ (Umělecký)

Špatný záměr ještě nutně neznamená, že konečný výsledek nemůže stát za to. Jenže ona Joss opravdu ještě nenatočila dost kvalitního materiálu, aby z něj mohla postavit výběrovku. To, že je neuvěřitelně talentovaná zpěvačka, je beze sporu, ale bohužel jí doposud vždy chyběl silný materiál. První dvě nahrávky ("The Soul Sessions" a "Mind Body & Soul") měly své momenty (ta první hlavně proto, že šlo o coververze), ale nutno přiznat, že tehdy jsme všichni byli na větvi především z toho, jak má Joss na svůj věk skvělý projev. S přibývajícím věkem už začínalo být jasné, že bude potřeba víc než jen skvělý hlas.

Přesto skladby jako "Don't Cha Wanna Ride" nebo "Tell Me What We’re Gonna Do Now" ukazují její potenciál a také důvod, proč zrovna ona dostala šanci postavit se vedle Micka Jaggera, Davea Stewarta, Damiena Marleyho a A.R. Rahmana v SuperHeavy. Výběrové sólové album je ale to poslední, co by mělo momentálně vyjít pod jejím jménem.

Když si to shrneme, máme před sebou zbytečnou kompilaci, která vznikla jen a pouze proto, aby si hudební společnost trochu finančně pomohla. Pokud chcete opravdu podpořit umělce, doporučuji sáhnout po řadových albech. Pokud budete chtít pořádnou kompilaci Joss Stone, doporučoval bych pár let počkat, protože pod tou příští už snad bude podepsaná i sama zpěvačka.