Těm, kteří vlastní televizi, jméno Deborah Kahlová, respektive Debbi, nebude neznámé. Těm, kteří ještě navíc sledovali první Česko Slovenskou SuperStar, už vůbec ne. Soutěž sice nevyhrála, ale potřebné lidi zaujala. Natočila singl "Touch The Sun", který to dotáhl až do reklamy, a za pomoci producenta Martina Ledviny pak nahrála celou desku, která se, aby se to líp a zvučněji pamatovalo, jmenuje taky "Touch The Sun". My jsme téhle rusovlásce věnovali pozornosti skoro až víc než dost: byli jsme u ní ve studiu, povídali si s ní a nakonec vydali i recenzi na výslednou nahrávku. V té Kristina Bílá neskrývala rozpaky. "Debbi totiž potenciál má, jenom tentokrát zůstal nevyužit," napsala a album ohodnotila průměrnou pětkou. Nedalo nám to, a tak jsme ho podrobili ještě makrorecenzi. Známky se pěkně rozprostřely od devítky po pětku, což desce vysloužilo šťastnou(?) sedmičku.

---

Tomáš Parkan - Debut světových parametrů (9/10)
Vztah ke zpěvačce: Že by SuperStar opravdu vydala někoho, kdo to tu rozčísne?

V SuperStar mě sice zaujala, ale láskou na první pohled bych to rozhodně nenazval. Už ale první singl "Možná se mi zdáš" se mi vryl hodně pod kůži a následující "Touch The Sun" pro změnu do hlavy. Celá deska mi pak připomněla výbornou "All I Ever Wanted" Kelly Clarkson. Stejně jako ta hraje "Touch The Sun" všemi barvami a styly a je úplně jedno, že chvílemi se Debbi inspiruje u Colbie Caillat, Taylor Swift, v motownském soulu a gospelu, že se nebojí lehce zabrousit do hip-hopu i folku, že si z nás i sebe dělá trošku srandu německým, a vskutku skvělým, ultraretrem "Mein Kliener Gruner Kaktus" a vše to přitom balí do popového zábalu. Stejně jako Clarkson totiž tenhle těžko slučitelný pelmel dokáže stmelit svým signifikantním feelingem a především tou nezaměnitelnou zastřenou barvou hlasu. Fascinující je pak lehkost celé nahrávky, na její věk až překvapující nadhled a především zvuk, který nemá nic společného s domácí produkcí. Jedinou pihou na kráse snad může být poměrně krátká stopáž. Jestliže jsme ale hledali novou českou popovou zpěvačku, pak můžeme zvolat: "Je tu!" "Touch The Sun" je totiž debut, který má potenciál se prosadit i za hranicemi naší malé vlasti. O které jiné české desce to můžeme říct?

Katarína Straková - Posaďte ji trůn (8/10)
Vztah ke zpěvačce: Debbi je jiná. Miluju jinakost. (A doufám, že se na příští desce dočkáme i autorské tvorby samotné zpěvačky.)

Vždycky je fajn najít na desce i lepší písničky, než jsou dopředu vypuštěné singly. Na "Touch The Sun" je jich hned několik. Ať už vstupní "Game Of The Heart", která je chytře rozdělena na dvě části, rozverná "La la", nebo tak trochu vypůjčená Amy Winehouse v podobě "How Can I". Mezi slabší hity v Debbiině podání patří skladba "Spočítej". Dovedu si ji představit v repertoáru Anety Langerové, Deborah v ní ale trošku válčí s výslovností měkkých souhlásek, melancholický text pak zní jaksi "česko-německy" a není mu příliš rozumět. Hudební aranže jsou perfektní. Martin Ledvina mistrně ovládá kytaru, v písničce "Tell Me" vynikajícně hostuje saxofonista Marcel Bárta. K zahození není ani Debořin někdejší superstar-souputník Ahmad Haidar na piáno. Ve společenství českých debutů zaujímá deska "Touch The Sun" výsostnou pozici. Je velmi vyvážená, snad až na poklidný song "Paris" z hlavy Jany Kirschner má hitový potenciál každá píseň. Že je Debbiin krásný hlas na naše skromné poměry nadmíru charismatický, není třeba zvlášť zdůrazňovat. Navíc má zpěvačka kolem sebe tým schopných lidí, kteří ji zatím vedou správným směrem. Jen se bojím, aby se sedmnáctiletá Debbi nenechala jen vláčet producenty a nezapomněla na ten kouzelný vlastní názor.

Lukáš Boček - Slaboučká jako čajíček, přesto velice chutná (7/10)
Vztah ke zpěvačce: V SuperStar mě zaujala hlasem a civilním vystupováním. Po vypadnutí jsem ji ovšem nějak zásadně nepostrádal.

Hned na začátek přiznám, že česká popová scéna mě naprosto nezajímá. Zatuchá jako děti před odjezdem ze čtrnáctidenního dětského tábora bez sprchy a veškeré pokusy o moderní desky mě víc než cokoliv jiného většinou spíše rozesmějí a znechutí. Jestli jde něco pokazit méně než snaha o současný zvuk, je to převážně akustická deska s písničkářským nábojem. A přesně to se povedlo na debutu Debbi. Místy mi album voní po Janě Kirschner, což není vůbec špatná vizitka. První desky bývají většinou pestré, je to totiž jedna z možností, jak zaujmout co největší záběr posluchačstva, a i "Touch The Sun" je taková. Je tu vše - křehké balady, prostinké popěvky, díky kterým bude každé rádio blahem vrtit anténkou, i originálnější kousky ("Paris"). Nevadí ani jazyková rozkolísanost nebo nejednotná nálada alba. Debbi vkročila do české hudební mašinérie pravou nohou, a i když nenatočila nejobjevnější a nejpropracovanější desku roku, má beztak velký potenciál pobavit. A o to v popu jde především, ne?

Petr Balada - Živá kultura rozpuštěná v alkoholu (6/10)
Vztah ke zpěvačce: Jako ke každému debutantovi - ostražitý.

Už dlouho nevyšel podobně marketingově ošetřený debut. Debbi, kam se podíváš. Naštěstí výsledný produkt není zase takový průšvih jako u Davida Deyla. Ale byl bych střídmý, i co se týká chvály "Touch The Sun". V podstatě nejde o nic více (ani méně) než o prvotinu velmi nadějné zpěvačky, která chvílemi zpívá jako Amy Winehouse, chvílemi jako Pink a na závěr jako hvězda Oktoberfestu. Přestože sama říká, že je pro ni nejpřirozenější zpívat v angličtině, měla by zůstat u osvojené češtiny. Jedině v ní se její výjimečná barva hlasu neztratí. Nebo využít možnosti známosti s Creative Music House a nechat si příští desku zprodukovat v Bratislavě, protože repertoár Martina Ledviny je vylouhovaná poprocková sterilita, se kterou nebude vyčnívat ani ve zdejším hudebním rybníčku. "Touch The Sun" dobře ilustruje bídu tuzemských debutů. Místo: "To jsem já a to je můj hudební názor" jen: "To bych mohla být já a tohle všechno umím zazpívat". I v případě Debbi proto platí, že naše scéna je sice o jedno jméno objemnější, ale jestli se tím stala zároveň bohatší, není ještě tak úplně jisté.

František Štibora - Zatím to slunko moc nefajruje (5/10)
Vztah ke zpěvačce: Přiměla mě litovat, že jsem poctivě nesledoval předloňskou SuperStar, a nemohl jsem tedy za esemesky pro její postup utratit mnohaleté úspory.

Ty srdeční hrátky se rozjíždějí celkem příznivě. I to uou-uou-uou se tady dá snést. Pokračujeme hitově. "Touch The Sun" kupodivu nevoní chlastem, spíš titulem poctivý mainstream. Ovšem přichází první výplň. "Igloo" pro změnu smrdí nálepkou z katalogu vydavatelství. Poté odskakujeme do kvalitativně nadřazené galaxie. "How Can I" žhne delikátně ostrou atmosférou (i přes ta základní anglická slovíčka). Kéž bychom se ale nemuseli vracet a nestřídala ji pruda dle mustru jsem z talentové soutěže. "Možná se mi zdáš" by byla bez toho chlapíka, co na konci horlivě prohlásí "You're crazy, Martin, man..." laciná popíková vtíravka. Takhle je ta vtíravost přímo mezinárodní. O to víc zarazí, že následuje "Paris", které procestuje Evropu a stihne se při tom i vytasit s jednou precizně úžasnou půlminutou - "I feel so good inside"? To jsme dva. A pak už to sviští. Jedna neohrabaná adelovka, jedno únavné lalaování, jeden vzorek z pubertálního hudebního šuplíku, úspěšný dojezd hrátek a jedna brilantní německá bžunda. Moc jsme se tedy všeho všudy nezahřáli. Ale k příštímu albu raději opalovák s sebou!

---

Album: Debbi - Touch The Sun
Průměrné hodnocení: 7/10
Celkový čas: 35:45
Skladby: Game Of The Heart (pt.1), Touch The Sun, Igloo, How Can I, Možná se mi zdáš, Paris, Tell Me, La La, Spočítej, Game Of The Heart (pt.2), Mein Kleiner Gruner Kaktus