Po Heleně Zeťové si úvodní vystoupení vyzkoušel i další člen poroty a vzhledem k tématu není překvapením, že jím byl právě Rytmus. Prezentoval se směskou svých skladeb a nutno říct, že ačkoli taneční hudba nehraje v mém přehrávači příliš často, předvedl výborné vystoupení, které jako by symbolizovalo celou SuperStar - velká show se vším, co k tomu patří. Bohužel to byla jedno z mála povedených věcí onoho večera.

To, že tohle kolo bude hodně obtížné a že v něm půjde o to hlavně ho nějak přežít, se potvrdilo už v případě Petra Ševčíka, protože to, co předvedl s "I Like It" Enrique Iglesiase, byla jednoduše katastrofa. Neuzpíval ani hloubky, ve výškách se vysloveně trápil a obávám se, že to nebylo způsobené ani nefunkčním mikrofonem na počátku jeho vystoupení a ani tím, že taneční hudba není jeho šálkem čaje. Jediné, co lze považovat za pozitivní, byla velmi solidní rytmika a snaha vložit do toho kus energie.

O tom, že taneční hudba není šálkem čaje ani v případě Gabriely Gunčíkové, nemusím snad přesvědčovat nikoho. K tomu ještě dostala přidělenou nesmírně náročnou "Fireworks" Katy Perry, kterou sama Katy naživo neuzpívá. Gabriela ale předvedla, že se zazpívat dá. Sice netancovala, ale to jsem od ní snad ani neočekával. Skvělé byly především její přechody do vyšších poloh a refrény. Škoda jen že byla trošku nemocná a sama si moc nevěřila, jinak by byl výsledek ještě o něco přesvědčivější.

Ani Lukáš Adamec nedostal nikterak snadnou úlohu. Cee-Lo Green, který zpívá v originále "Crazy", tedy polovina dua Gnarls Barkley, je natolik originální zpěvák s ojedinělou barvou hlasu, že jakákoli jiná verze nebude už tak dobrá jako originál. I v podání Lukáše byla tak nějak příliš měkká, nicméně těžko to mohl zazpívat líp. Ve skutečnosti z téhle písničky vytěžil maximum a k tomu velmi překvapivě i slušně tancoval. Předvedl jednoznačně nejlepší výkon kola.

Alžběta Kolečkářová měla původně zpívat "Papa Was A Rollin' Stone" od The Temptations, pravda je ale taková, že nakonec zpívala "Killer / Papa Was A Rollin' Stone" George Michaela, kde z původní verze opravdu moc nezbylo. I to je možná důvod, že se mi Alžběta snad poprvé moc nelíbila. Navíc potom přišla chyba zmiňovaná porotou, kde se totálně rozešla s podkladem. Jsem přesvědčený, že kdyby Bětka dostala možnost zpívat původní verzi, dopadlo by to daleko lépe.

Klasiku "Over The Rainbow" znám určitě ve více jak třiceti verzích. Je to taková písnička, kterou si jednou musí zazpívat snad každý americký zpěvák. Michal Šeps dostal za úkol "zazpívat" aktuálně populární verzi Israela "IZ" Kamakawiwo'ola a byla v každém případě ta nejhorší, co jsem kdy slyšel. Krátkou chvilku to dokonce vypadalo, že mě překvapí a pokusí se normálně zpívat, ale potom opět přepnul na ten svůj opilecký styl a bylo vše ve starých kolejích, tedy tragiparodie. A jeho angličtina? Jak říká klasik: "To je hnus, velebnosti".

Myslím, že Simona Fecková měla oproti ostatním asi nejjednodušší úkol - zazpívat Madonninu "Hung Up". Bohužel toho vůbec nevyužila ve svůj prospěch, spíše naopak. Světla, geniálně vykradená Abba, hudební podklad, tanečnice i oblečení Simony - to vše bylo super, ale pak začala zpívat a celé to proměnila v totální nudu. Je úplně jedno, jestli zpívala falešně, ale nemělo to ani kousek energie ani kousek citu. Ledová královna se opět vrátila a překonala snad i Petra Ševčíka.

Produkce se v tomto kole evidentně mstila a do značné míry to odnesl Martin Kurc, který měl zazpívat "Livin' La Vida Loca" Rickyho Martina. Díky tomu se opět posunula laťka, jak špatně se dá zazpívat. Refrén upside inside out, to byl řev raněného zvířete, chyběla mu lehkost, rytmika a především temperament. Stejně jako Simona a Petr Ševčík ani on se zrovna netrefoval do tónů a písničkou se víceméně protrápil.

V případě posledního Martina Haricha jsem byl hodně zvědavý, jak se vypořádá s neskutečně obtížnou Mikovou "Grace Kelly", a mám z toho velmi smíšené pocity. Hodně se mi líbily sloky, kde bylo vidět, jak si zpívání užívá. Mělo to i docela šťávu a kapku přidala i francouzská verze. Na druhou stranu, falzetovým refrénům scházel nadhled a lehkost. Spíš to byl boj - dám to, nebo to nedám. Martin to bohužel nedal, protože ve výsledku zněl jako kreslená postavička. Přesto v mizérii celého kola to stačilo na velmi slušné umístění.

Když si to tak shrnu, pak jediné dva slušné výkony zaznamenali Lukáš Adamec a Gabriela Gunčíková, jakž takž se udržel i Martin Harich, ovšem ten zbytek, to byla hrůza a děs. Kdo by měl v pondělí vypadnout? Těžko říct, ale dost možná Petr Ševčík. Byl prvním, tedy snadno zapomenutelný, už po několikáté se mu nevedlo a přechod na velké pódium mu vůbec nesedl.