Zářivým příkladem za všechny může být zpěvačka Imogen Heap, která nikdy neměla problémy být originální. Když tato britská multiinstrumentalistka a tak trochu pošuk (v nejlepším možném významu slova) v jedné osobě předloni vydala výbornou desku "Ellipse", rozjela se do všech koutů světa, aby své písně představila živě. Nevynechala ani Prahu a odehrála v divadle Archa na emoce výživný koncert.

Jak je vidět v dokumentárním DVD "Everything In-Between", Imogen to neměla s nahráváním "Ellipse" vůbec jednoduché. Neustálé průtahy, tvůrčí krize, nedostatek spánku a sil se podepsaly na psychice zpěvačky, která si celou desku nahrála a vydala zcela bez cizí pomoci. Napsala si veškeré texty, naaranžovala veškeré songy, hlavním producentem byla ona sama.

Po dokončení všech prací pak došla k názoru, že podobně náročný výkon nechce již nikdy (nebo hodně dlouho) zažít znovu. Proto až skoro po dvou letech (letos v březnu) přišla s nápadem, že na nových písních využije vydatné pomoci fanoušků. Poprosila je o samply, úryvky textů a instrumentálních sól, vlastní záběry pro videoklip, obrázky pro booklet a obal singlu, z čehož po čtrnácti dnech dlouhých živých vysílání a diskuzí vzešel song "Lifeline". Své díky Imogen vyjádřila pomocí večírku u sebe doma, kam pozvala všechny zainteresované fans a představila jim hotový výsledek. Sofistikovaný pop s velice sdělným textem, velkým počtem vrstev a fanouškovských samplů (Immi jich nakonec využila jednačtyřicet) rádiové žebříčky zřejmě nedobude, přesto jde o nadprůměrný song. A to především nevšední produkcí.

Celý tvůrčí proces byl ale natolik podnětný a zároveň divácky atraktivní, že se loňská držitelka ceny Grammy za nejlépe řemeslně zvládnuté album rozhodla natočit v podobném duchu celou nadcházející desku. Možnost sledovat umělce živě ve studiu, dokonce s ním i komunikovat a celou skladbu v podstatě formovat totiž nadchla mnoho diváků a fanoušků zpěvačky. Ta naplno využila weby jako soundcloud.com (kam byly nahrávány samply a úryvky) nebo USTREAM.com, kde každý večer pořádala videochaty. Na první finální výsledek se můžete podívat pod tímto odstavcem.

Takovýto postup jistě nebyl využit poprvé. Neustálý kontakt se svými ovečkami je v dnešní době jedním ze základních pilířů, na kterém stojí popularita nejúspěšnějších umělců. V čele arzenálu komunikačních zbraní pak stojí Facebook a Twitter. Váhu sociálních sítí potvrdilo i zavedení nového žebříčku Billboard Social 50, jenž reflektuje důležitost internetu a oblíbenost jednotlivých umělců na něm.

Moderní doba však kromě mnohých technologických vylepšováků přinesla i nová úskalí. Leaky jsou postrachem snad každého umělce, který do nového materiálu vložil spoustu energie a peněz. Případy, kdy se celá deska dostane na internet i o měsíce nebo týdny dříve (viz "Senior" severských Röyksopp), nejsou dnes již ničím neobvyklým. Na vině je pokaždé lidský faktor, kdy někteří zaměstnanci hudebních vydavatelství nebo obchodů s hudbou prostě nevydrží lákadlo a přesně pak platí, že příležitost dělá zloděje.

České luhy a háje jsou v tomto směru však výjimečné. Zatímco USA si mohly zuby ukousat při čekání na třetí studiovku countrypopové megastar Taylor Swift a na internetu nebyla deska jakkoliv k sehnání, v ČR se již povalovala s téměř týdenním předstihem na pultech obchodů. Že se nenašel jediný člověk, který by desku koupil, grabnul a nahrál na internet, svědčí buďto o dobrosrdečnosti a loajálnosti českých fanoušků, anebo o tom, že je jich u nás zoufale málo.

Až blízká budoucnost ukáže, zda přístup, který využila éterická Imogen Heap bude jednou z nových cest, na kterou hudební svět postupně najede, anebo zapadne jako zajímavý experiment. V masovém měřítku totiž nic podobného zřejmě fungovat nebude. Ovšem v době, kdy se lidé houfně odvracejí od sledování televize, protože si přece nenechají diktovat, co, kde a v kolik budou sledovat, je dost možné, že si hudební producenti do své práce za chvíli nechají trochu mluvit, aby fanoušci odcházeli vždy spokojení. Přece jen - hudba je tu především kvůli nim.