Přestože se k nám John Cale vrací už pošesté (nepočítáme-li návštěvu s Velvet Underground), jeho divácká obec se nezmenšuje, možná právě naopak. Všechny koncerty, které během posledních let zažil v divadle Archa, byly vyprodané dlouho dopředu a na všechny z nich jasně převažovaly kladné ohlasy. Jinak tomu nebylo a nebude ani v případě jeho úterního vystoupení na stejném místě.

Pouze s piánem a kytarou se v Arše ukázal poprvé, v čerstvé paměti můžeme mít jeho tři roky starý koncert s komorním akustickým doprovodem, nebo nabitou plně elektrifikovanou smršť, která se tamtéž odehrála v roce 1997 (zde jsou fotky z tohoto turné). Tedy, John Cale sólo se k nám vrátil po devíti letech, poprvé se tak ukázal v roce 1992 v pražské Lucerně, ve stejný rok, kdy mu vyšla koncertní deska "Fragments Of A Rainy Season".

Nejen nástrojovým obsazením, ale i repertoárem, se tyto dva koncerty, mezi kterými uběhla necelá dekáda, velmi podobaly. Nemá cenu se pouštět do rozprav o tom, která z poloh, ve kterých se u nás ukázal, je lepší, zábavnější, přirozenější, nebo serióznější. John Cale jen s piánem a kytarou je zkrátka John Cale v té nejesenciálnější podobě, v té, která bude za sto let uváděná u jeho jména v čítankách.

Písně v sólových verzích jsou dík své odhalenosti a čistotě mnohem syrovější a hutnější, oproštěné aranže přidávají na intenzitě jejich výrazu. Stejně tak přímější byl v tomto případě i kontakt s diváky, jejich propojení s děním na pódiu bylo pozorovatelné na bystrých a citlivých reakcích. Atmosféra v průběhu večera přibírala na kontaktnosti, po osmdesáti minutách vystoupení a dvou přídavcích byl Cale v rozsvíceném a vyprazňujícím se sále takřka donucen ještě k jednomu návratu ("(I Keep A) Close Watch").

Diskografie Johna Calea je dostatečně bohatá na to, aby každý koncert v rámci turné mohl mít zcela odlišný playlist, aniž by tím jeden druhý zastiňoval. Proto snad na konkrétních skladbách a jejich pořadí nezáleží, jen pro orientaci přehrál téměř celý výše zmiňovaný devět let starý živák "Fragments Of A Rainy Season" (zde je seznam písní a jejich ukázky) - došlo na "Dying On The Vine", "Guts", společnou práci s Brianem Enem "Gordobu", Elvisovu "coververzi" "Heartbreak hotel", Cohenovu "Hallelujah" i vzpomínku na "Songs For Drella" - "Style it Takes"; z pozdějších alb například "Dancing Undercover" a "Set Me Free" z "Walking On Locusts", v duchu starších opusů se nesla i série novinek - ruchovou stopou podbarvená "Over Her Head", podle stejnojmenného filmu nazvaná "Things To Do In Denver You're Dead", "Sold Motel".

Další setkání s Johnem Calem dopadlo tedy podle očekávání příznivě, tvář stárnoucího osamělého rockera za piánem mu každopádně sluší a není u něj pózou ani křečí, když vezmeme v potaz, že s ní kolikrát dosahuje silnějšího a nářezovějšího efektu než v doprovodu dalších muzikantů, skoro by se chtělo říct, že jeho koncertům sluší nejvíc. Na takové závěry je ale ještě dost času, soudě dle poslední věty koncertu "...see you soon!" se můžeme jedině těšit na to, s čím John Cale dorazí příště.

John Cale, divadlo Archa, Praha, 19.6.2001