Tomáši, upřímně - neprožíváte krizi středního věku?

Co to je? (smích)

Tak proč vás tak najednou ve třiačtyřiceti, po sedmi deskách s vaší kapelou, napadlo natočit sólovku a vydat knihu?

To není krize středního věku. S tou knihou vlastně nemám nic společného. Tu dělala manažerka a já ji viděl, až když byla hotová. Bylo to pro mě překvapení. A pokud jde o muziku, chtěl jsem si vyzkoušet, jaký to je udělat si celou desku sám. Když už mám to studio, tak proč ho nevyužít?

Mně osobně přijde "Kocour v troubě" jako pořádný úlet, na hony vzdálený od tvorby Krucipüsk.

Je to průlet celým hudebním světem od počátku tohoto století. Zatímco v Krucipüsk jsou další čtyři lidi, kteří společně vytvářejí jeden celek, moje sólovka je čistě o mně. O tom, co poslouchám a co se mi líbí.

Z bookletu jsem se dozvěděl, že jste si při nahrávání vystačil naprosto sám. Hudba, texty, veškeré nástroje i produkce. To skoro vypadá, že jste si chtěl něco dokázat...?

Já si nic dokazovat nemusím. Já vím. (smích) Mě ty nástroje baví všechny, tak jsem si je všechny nahrál sám. Je jich tam dvanáct až třináct, někde i patnáct. A navíc - dostat hudebníka v určitý čas na určité místo, aby něco určitého nahrál, je takřka nemožné.

Každopádně není úplně zvykem, aby ženské vokály nazpívala manažerka kapely a její dcera...?

Běžné to asi není, ale když je hlavní manažerka herečka a zpěvačka a umí zpívat líp nežli já, tak je to takhle v pořádku. Mimochodem má i svoje šansonové CD. A Barča výborně zpívá soul. A navíc byly ochotné čekat, až to dodělám, a začít zpívat v jednu v noci něco, co nikdy neslyšely. Ráno v sedm jsem s tím jel do výroby. (smích)

Ale ty kakofonie a disharmonie jsou účelové?

Jestli má z toho někdo jinej pocit, vyvracet mu to nebudu. Ale já z toho mám velmi dobrej pocit. Myslím, že pan Zappa míval taky. A Tom Waits jakbysmet.

Zaujala mě skladba "Bába z pekla", o níž jsem v recenzi na kocoura napsal, že evokuje zakouřený pekelnický bál, kde se o půlnoci opilí čerti chopí nástrojů.

Opilí čerti by to ale nikdy nezahráli, na to musíš bejt střízlivej.

A vy jste během nahrávání byl?

No samozřejmě. A lidi, kteří to se mnou hráli naživo, taky byli. Jinak by se v tom množství nástrojů nikdo nevyznal.

Věnujme se teď Krucipüsk. Před rokem jsme na musicserveru vyhlásili anketu o nejlepší desky uplynulé dekády a vaše "Druide" se v české sekci umístila na 19. místě. Jakou desku považujete vy osobně za nejlepší?

Vždycky tu poslední. Protože poslední deska je pokaždý krok dopředu. Ale rád mám všechny.

Po menším úletu "Ahoj" jste se na "Amen" navrátili do starých kolejí. Máte aspoň představu, co přijde příště?

Představu máme a prozrazovat ji nebudeme, protože to bude k dvaceti letům Krucipüsku. Ale bude to zajímavý.

Aspoň naznačte.

My nesmíme ani naznačovat. (smích)

V Krucipüsku se za jeho existenci vystřídalo neobvykle mnoho muzikantů. Čím to?

To je způsobené dvěma základními věcmi. Jednak jde o soužití určitejch lidí dohromady, jednak samozřejmě o finanční stránku. Po té rádoby revoluci se lidi začali starat hlavně o peníze a každej muzikant sháněl co nejlépe placený post. A u Krucipüsk velmi dlouhou dobu o žádné finance nešlo.

Chybí vám někdo z těch bývalých víc než ostatní?

Ne.

Ani takový Milan Cimfe?

Ten vůbec ne.

Krucipüsk nikdy nezastírali svoji politicko-sociální angažovanost. Na "Ahoj" to byla kritika Václava Klause. Co přesně vám na něm vadí?

Já jsem nikdy nezažil arogantnějšího prezidenta. A navíc s takovým podivným nadhledem, kterej je totálně v podhledu. To není prezident, pro mě je to účetní nějaké nadnárodní firmy!

Ale co konkrétního máte na mysli?

Úplně všechno. Já jsem od něj nezažil jedinou dobrou věc. Začalo to tím, že zapříčinil rozprodání celý republiky...

Politiku radši opusťme. Zajímá mě neméně aktuální téma - ve skladbě "Krupicová kaše" z poslední desky "Amen" se objevuje kritika mladé generace kvůli zahlcení elektronickými médii. Jaký je váš vztah k novým médiím, počítači, internetu?

Snažím se tomu bránit. Já nechápu, proč se lidi baví s kamarádama po internetu a radši se nesejdou fyzicky. To je, jako kdyby kapely koncertovaly jenom přes internet a člověk neměl přístup na živej koncert. A navíc můžeš na internetu napsat cokoliv, jakoukoliv lež. Internet je nejprolhanější médium. A po něm hned televize.

Na současný svět máte poměrně vyhraněné názory. Jaký je podle vás největší problém současné společnosti, současného světa?

Globalizace. To, že se potírají zvyky, jídelníček a myšlení jednotlivých národů.

Vzpomínáte rád na minulost? Co třeba vaše někdejší oi kapela Hubert Macháně?

Jo, to byla prdel. A taky se tenkrát lidi uměli prát, dneska jsou splachovací. A vládnou prachy.

V repertoáru téhle bandy jsem našel skladbu s názvem "Práskni negra do hlavy". O co tenkrát šlo?

Tahle písnička vznikla v mejch šestnácti letech. Mého bratra zbila v Liberci banda cikánů do bezvědomí. Takže jsem se k tomu tenkrát postavil takhle. Neřeším lidi podle etnika.

Na závěr se znovu vrátím k vaší sólovce. Jedl Tomáš Hajíček někdy kočku, respektive kocoura?

Nejedl. Ale o to se v tom názvu ani nejedná. (smích)

P. S.: V době vydání tohoto rozhovoru měla sestava opět jiné složení, kdy baskytaristu Marka Haruštiaka vystřídal Richard Scheufler. Překvapivé, že?