Oproti prvotině "Little Black Book" skupina NiceLand překvapila. Opulentní aranže, které na "God Has Her Ways" nahradily předešlou "decentní" kytarovku, dávají už v počátečním tracku "The End" najevo, že druhé album bude mnohem honosnější než prvotina.

Rozšíření nástrojů na první poslech rozhodně není krokem stranou, z druhého hlediska tím ale původní NiceLand trochu ztratil na osobitosti a zase se o krůček přiblížil pražským klubovkám typu The Prostitutes. A charakteristický hlas Michala Motyčky se na desce bohužel trochu ztrácí v nevalně nazvučeném podkladu....

Tento pocit jsem měla přesně první tři skladby. Ve čtvrté "All In My Head" totiž došlo k jakémusi "znaléhavění" Michalova světově dospělého hlasu, který bývá médii často přirovnáván k Jamesi Bluntovi. Dle mého je ten "náš" český zpěvák daleko méně čtyřprocentní, osobně bych ho přirovnala spíš ke Glenu Hansardovi nebo Damienu Riceovi, občas mixnutými Brianem Molkem, ale to je detail.

Druhá studiovka je veskrze příjemným překvapením, které se uplatní jak u pohodově alternativních indie fanoušků, tak zčásti i u vymazlených party girls. Skoro až diskotéková "I’m On Fire" je na placce takovým výkřikem do tmy. Vybízí k tomu sjet se extází a jít do předraženého klubu propařit celou noc. Hned další "Good Enough" posluchače zase vrátí k pódiovým Placebo a přes zachmuřenou "I’ll Take Everything" a nadupanou "Sleep At Night" (by the way fakt doporučuju zhlédnout videoklip na YouTube kanálu) se v závěrečné "Laugh All You Want" dostane k tomu starému dobrému NiceLandovi s depresivní atmosférou a kreativními melodiemi.

Placka "God Has Her Ways" je skutečně pestrá. A mám opravdu radost, že na naší hudební scéně se pohybuje někdo, kdo prostě zapadá všude a vlastně nikam. Palec nahoru, Michale!