Přátelští naopak byli dva místní chlapci u vstupu, tedy jeden security a jeden škubač. Vlastně ani ne tak přátelští jako spíš (rádoby) vtipní. Nedivte se, rukama jim během první hodiny jejich šichty prošlo tak málo práce, že samou nudou nevěděli, do koho a do čeho rýpnout. Jenže ani uvnitř to nevypadalo, že za chvíli má odstartovat rockový koncert. U barů i před pódiem prázdno, jen několik desítek poklidně klábosících lidí usazených u stolů. Z beden potichu šuměla bestofka Faith No More a nebýt nástroji hustě obsypaného pódia, skoro by se zdálo, že se tady chystá další vysílání show Na stojáka.

Pravidelní návštěvníci malé lucerny však domácí poměry a zvyky znají, takže dorazili právě včas, aby se předskokani Vessels nemuseli cítit opuštěně. Pětice z Leedsu byla - pokud jde o blízkost žánru - ideálním předkrmem. Oproti svým slavnějším krajanům sice nedosahovali kvalit hudebních, tento deficit však dostatečně nahradili vlastním nasazením. Post-rockeři chvílemi zcela zapomínali, že stojí na pódiu před lidmi a jako uhranutí se se svými nástroji vlnili do vlastní produkované hudby. Každý v originálním pohybu, jiném směru i tempu. Takhle nějak to musí týden co týden vypadat u nich ve zkušebně.

Zatímco Vessels během svého setu do mikrofonu ani nepípli (nepočítáme-li jedinou zmínku o tom, že se jim kdesi v Polsku zapomněl zvukař), Oceansize, respektive levoruký prošedivělý zpěvák Mike Vennart, jej využívali mnohem více. Naopak ubylo elektroniky, všelijakých smyček a loopů. Zůstala roztěkanost a hlavně spousta hluku. Kvintet exceloval v dopředu nepředvídatelném střídání nálad od lehkých atmosférických vybrnkávaček až po brutální kytarové plochy, během nichž musely poskakovat i parkety ve vedlejším velkém sále.

Přesně polovinu setu vyplnily skladby z poslední desky "Self Preserved While The Bodies Float Up" (její abstraktní booklet byl mimochodem hlavním motivem promo plakátu a flyeru) z letošního září, ale většího ohlasu se pochopitelně dočkaly starší skladby z předchozí tvorby. Stejně jako na desce i naživo jsou Oceansize opravdu nároční na poslech a proniknout do jejich světa, v němž namísto melodií vládne disharmonie, vyžaduje maximální soustředění.

Publiku se to očividně dařilo. Několik desítek lidí se po celý koncert pohupovalo do rytmu, někteří se spokojeně usmívali, jiní sledovali vystoupení se založenýma rukama. Pochopitelně nikdo nijak nedováděl, nehrozil paroháčem ani nemáchal dlouhou kšticí. Jen jednou ke konci koncertu se klubem ozvalo tleskání do rytmu, jinak celý večer utekl v naprostém poklidu, včetně decentního nasvícení.

Lucerna Music Bar pamatuje mnohem lepší návštěvy a to ještě s přibližující se dvanáctou hodinou hodně lidí uteklo na poslední spoje. Nutno ale dodat, že Oceansize nepotřebují hrát pro masy. Přinejmenším tak na pódiu působí.