Linkin Park patří poslední dobou mezi nevypočitatelné kapely. Nikdo neví, co od nich může čekat. Nu-metal je mrtvý, řekli si asi před třemi lety, a tak od té doby vydávají alba, která se tomuto žánru vyhýbají větším, nebo aspoň menším obloukem. "Minutes To Midnight" kynulo směrem k rocku, aktuální "A Thousand Suns" třeba zase někteří označují za pokus o alternativu. "Chtěli jste se odvrátit od popové komerční tvorby a mermomocí udělat něco naduměleckého, váš experiment se ale jednoduše nepovedl," vzkázal kapele v hlavní recenzi Petr Doupal a koncepční album řešící otázky (nejen) nukleární války obodoval i přes svůj, jak říká, nejednoznačný postoj drtivými čtyřmi body. Pět vybraných redaktorů v naší makrorecenzi se s ním ostře rozchází, a to na obě strany - mezi hodnoceními nechybí devítka, ale ani třeba známka 2. V průměru pak deska odchází se šestašedesáti procenty.

---

Pavel Parikrupa - Úspěšná maturita LP (9/10)
Vztah ke skupině: Mám je rád, stará i nová alba. Koncert byl nezapomenutelný.

"A Thousand Suns" je zas jednou deska, která ostře rozděluje fanoušky (a kritiky). Můžeme se bavit dalekosáhlými debatami a hodnoceními. Pro mne je novinka Linkin Park logickým výsledkem vývoje načatého na minulé "Minutes To Midnight", důkazem dosažení dospělosti kapely. Linkin Park trochu předběhli některé své fanoušky: najednou je tu deska, kterou je dobré poslouchat vcelku a která má nějaké poselství, názor, koncepci, říkejte tomu, jak chcete. Nevhodné na shuffle, ošidné pro skip, což je pro roztěkanou iPod (jistě, platí pro všechny značky mp3 přehrávačů) generaci problém. Prý tam nejsou hity - blbost. To, že vás to nechytne po třiceti sekundách, nic neznamená. A taky mne hodně zaujalo téma, což možná člověk, který nezažil studenou válku s každodenně stokrát opakovaným termínem "horúčkovité zbrojenie", snad ani nemůže pochopit. Atomovka je totiž pěkná píčovina.

Tomáš Parkan - Mimořádně neobyčejný zásah do černého (9/10)
Vztah ke skupině: Po tomto albu mimořádně kladný.

Když jsem četl recenzi Petra Doupala na "A Thousand Suns", nabyl jsem přesvědčení, že jsme zřejmě oba poslouchali úplně jinou desku. Ano, je úplně jiná než předchozí nahrávky (v tom se shodneme), Linkin Park se jednoduše posunuli někam dál, ale zatraceně dobrým směrem a výsledek s klidem prohlásím za jednu z nejlepších letošních nahrávek. A že není hitová? Sakra, vždyť tam je jedna hitovka za druhou. Melodie se s chirurgickou přesností zarývají do mozku a jejich nápaditost a pestrost způsobují, že i po několika mnoha posleších nesleduju sebemenší úbytek kvality. Přitom není ani tak roztříštěná jako poslední "Minutes To Midnight" a spíše naopak z ní mám pocit, jako bych poslouchal svým způsobem koncepční desku. Jednotlivé fragmenty možná jsou inspirací zvenčí, ale originální je způsob jejich míchání a začlenění. Nejsem velký příznivec elektroniky, například jsem doposud nepochopil geniálnost hudby Robyn, ale způsob, jakým kompanie kolem Benningtona fúzuje do své hudby elektroniku a ještě ji spojuje s dalšími styly, považuji za naprosto bravurní. Neskutečný chameleon Rick Rubin tu odvedl opět vynikající práci a zbývá tak jen poslední otazník. Jak moc dobře budou tyhle nové songy znít naživo?

Lukáš Boček - Zatraceně povedený experiment (8/10)
Vztah ke skupině: Na začátku jejich kariéry jsem je marně ignoroval, vadil mi veškerý ten humbuk kolem skupiny, ale čím jsou komerčně méně úspěšní, tím více mě baví. Od pasivity jsem u "A Thousand Suns" přešel k nadšené adoraci.

Linkin Park nikdy nebyla skupina jednoho stylu. Původní experiment mísit rock, elektroniku, hip hop a další žánry už od rané fáze skupiny hltaly miliony posluchačů. Ovšem s každou další deskou v jejich nepočetné diskografii došlo k určité změně jejich náhledu na hudbu samotnou. Na předchozí "Minutes To Midnight" vyměkli a s libostí to nenesla velká část fanoušků. U "A Thousand Suns" se však odrazili od lehce nudných břehů posledního počinu k něčemu (pro mé uši) mnohem zajímavějšímu. Nepotřebuji supertvrdý zvuk ani nabroušené riffy k tomu, abych si album užil, stejně se nic podobného na albu neobjevuje. Noví LP jsou mnohem rytmičtější, melodičtější, zahloubanější a také (a to především) popovější. Více než kdy dříve se zde pracuje s atmosférou. Jako hlavní námět alba posloužila hrozba jaderného konfliktu a mrazivá beznadějnost desku prostupuje nevídaným způsobem. Zvuková pestrost a textová vyspělost jsou vývozním artiklem Linkinů už delší dobu, ale na novince se tyto vertikály protnuly se silou atomovky. "A Thousand Suns" je ve stručnosti skvělý zážitek. A i když by po něm měla skupina raději změnit název, aby nemusela být neustále konfrontována se zbytkem diskografie, výsledek je perfektní.

Petr Adámek - Obrysy nejisté hudební evoluce (5/10)
Vztah ke skupiněi: Debut uznávám bez výhrad, okopírovanou dvojku méně, průměrně průměrnou trojku nejméně. Takže konstantně klesající.

První poslech - znechuceně čekám na konec desky a přemýšlím, jestli placku vyhodím do koše, nebo pro jistotu rovnou z okna. Druhý poslech, třetí poslech - odkládám emoce a předpojatost a zavírám okno. Vždyť po totálním odklonu poslední desky bylo nad tisíc sluncí jasné, že Linkini udělají další (ideálně znovu o 180 °) obrat. A je to dobře, protože jenom zbabělec jede dokola to samé. Další poslechy. Objevuji zajímavé polohy, baví mě častá "nepísničková" forma. A originalita! Na rozdíl od předchozí tvorby nepřemýšlím, kde už jsem něco podobného slyšel. Jenže... Všech těch přechodů, experimentů a intermezz je až příliš. Rubin & spol. se opravdu vyřádili a materiál jako celek vyznívá překombinovaně, přeplácaně a rozplizle. Nezapomínejme ovšem, že LP mají rádi výzvy. Kdysi zcela změnili vnímání nu-metalu a dostali jej na mainstreamovou úroveň, dnes možná načrtli obrysy něčeho velkého, možná malé hudební evoluce. Pokud ano, přeju jim úspěch, jelikož průkopníci to nemají nikdy snadné. Být u toho ale nemusím.

Honza Průša - Efektní obal bez obsahu (2/10)
Vztah ke skupině: Měl jsem rád "Hybrid Theory", "Meteoru" i "Reanimation". Pak se ale kluci zbláznili.

Je to boyband, psal jsem znechuceně při recenzi na předchozí album "Minutes To Midnight" a dnes jen musím doplnit - nudný, podbízivý a prvoplánový boyband. Hezcí hoši stojí někde na kopci, svítí na ně tisíc sluncí a oni jsou pozitivní, romantičtí, milí a trapní. Občas přijde trochu hromobití, abychom nezapomněli, kde Linkin Park začínali, zkoušejí hrát tak, jak jsme je měli rádi na prvních dvou deskách. Jenže kvůli své vyleštěné poloze se shazují i tam kde začínali. Zjišťujete, že to byl vždycky jen efektní obal, pod jehož povrchem není a ani nebylo nic. Ta deska je tak špatná a disponuje tolika odpornostmi (třeba moderní verzí uriášovské odrhovačky "Lady In Black" - "When They Come For Me"), že zabíjí i to, co by jinak mohlo být dobré. "The Messenger" je příjemná rocková balada, ale když ji slyšíte v kontextu alba, stejně v ní hledáte jen to špatné - patos a sladkobol, i když si to ve skutečnosti vůbec nezaslouží. Linkiny jsem měl kdysi rád. Ale teď jsem s nimi definitivně skončil.

---

Album: Linkin Park - A Thousand Suns
Průměrné hodnocení: 6.6/10
Celkový čas: 47:56
Skladby: The Requiem, The Radiance, Burning In The Skies, Empty Spaces, When They Come For Me, Robot Boy, Jornada Del Muerto, Waiting For The End, Blackout, Wretches And Kings, Wisdom, Justice, And Love, Iridescent, Fallout, The Catalyst, The Messenger