10/10/10 je dostatečně magické datum na to, aby The Ecstasy Of St. Theresa oslavila po pauze návrat na koncertní pódia. Byl to fajn den. Podzim si vybral světlou chvilku. A to doslova. Sluníčko hřálo jen na mikinu a stromy mohly naplno ukázat větší plejádu barev, než nabízí Adobe Photoshop. Studený vítr sice jasně naznačoval, jaké období vládne, ale i tak byla Praha nezvykle plná procházečů. Kluci s holkama a holky s klukama (+ čtyřprocentňáci).

I v redakci musicserveru evidentně panovala na všech frontách válečka. Jak napsal Honza Průša na Facebooku: "Skvělá neděle. Nejdřív jsem očesal jablka. Pak jsem je přebral. Červivý jsem dal na hromadu. Umyl je, rozšrotoval, slisoval a udělal mošt. A pak mi šel Tadeáš pomáhat a většinu ho vylil." Prostě pohodička. Vyfoukané tváře pak měla večer vybarvit EOST.

Nová scéna u Národa není dvakrát obvyklé koncertní místo, a tak i příchozí se dělili do dvou skupin. Na ty, co jdou jakože za kulturou a vzali si alespoň košili, a na ty, co jdou na klubový koncert a vzali si alespoň tričko. Jestliže na Designbloku při Toxique bylo vystajlované publikum, tak na Extázi to bylo hodně podobné. S většinou lidí byste si klidně dali panáka, protože jste je za a) už znali anebo za b) je znali ti, co znáte.

"Je to dobrovolné," odpověděla paní v letech na otázku, kolik chce za šatnu. Vyšší kultura zřejmě nabízí vyšší standard. Nebylo by od věci poslat sem na zaučenou šatnářky z Lucerna Music Baru. Cigareta dohořívala a slečna v zebřím úboru s účesem tak za pět litrů se stejně přesunula do sálu, takže už nebylo co pozorovat. Nová scéna vypadala slibně. Kožené sedačky sice evokovaly neosobní pocit, jaký lze zažít například na Bobbym McFerrinovi, ale na druhou stranu byly tak ultrapohodlné, že jste jim to prominuli. Dušan Neuwerth odpočítával u mixpultu minuty do startu a mě napadlo, jak by asi v podobném sálu vypadalo publikum Dogy nebo třeba Terezy Kerndlové. Bizarní představa. Každopádně to od EOST sem sedělo a působilo kultivovaně.

Tma. Pět bodových světel a začátek show s "V.R.!". Minimalistické pojetí zapůsobilo. Pryč byly starosti směřující k pondělnímu pracovnímu dni, pryč bylo prosluněné odpoledne. Teď vládla Extáze a vlastně poprvé nechala všechny příchozí koncertně zhltnout jejich produkci ničím nerušenou. Každý v teritoriu, jehož rozsah vymezoval prostor křesla, ale zároveň s nekonečnou možností vychutnání si hudby. Bez loktů v žebrech, bez vydýchaného vzduchu a bez bolesti nohou z dlouhého stání. Maximální zážitek.

Kateřina za celý koncert řekla dohromady tak pět vět a Muchow zhruba o pět míň. Vůbec to nevadilo. Oni nás v tom nechali vykoupat. Přimhouřit oči a nechat muziku malovat svoje obrazy. "Trash About". Hluboká noc, spící město, jemné mrholení, 8 °C, vítr 5 m/s, prázdná ulice někde na periferii, po levé straně posprejované garáže, po pravé dávno nepoužívané kolejnice, kousek před vámi přeběhne černá kočka, je vám zima a pospícháte domů, igelitový pytlík je zachycený pod špinavou plastovou lahví, na kterou šlápnete a jdete dál. "I'm (Not Really) Optimistic". Horký letní den, ležíte na břehu rybníka, máte zavřené oči, a přestože máte brýle, vám slunce prosvěcuje oční víčka, po spánku steče kapka potu, po noze vám něco leze a přemýšlíte, jestli až se zvednete, budete mít špinavé tričko, vzduch voní srpnovým obilím a je pátek.

EOST zkrátka nechali každého ve svém světě, které dokreslovali decentním nasvícením, výborným zvukem a intimní atmosférou. Budík důrazně zazvonil až se závěrečnou výtečnou hlukovou stěnou v "Barbwire". To byl totiž čas, kdy bylo třeba po zaslouženém potlesku upřít zrak na pódium a nechat pracovat i smysl zrakový. Kateřina Winterová totiž na přídavky nakráčela v proklamovaných přenádherných šatech od Denisy Nové. Světélkující diody hrály přesně v rytmu melodie a dokonale podbarvily jejich hudbu. Vizuální dojem podobného rázu totiž k jejich hudbě elegantně sedne, žádná křečovitá snaha o umění. Jednoduše krásné. Úplně poslední "For That Moment" potom byla nugátovým bonbónkem celého večera.

A to bylo "všechno". Asi to nebyl žádný megazásadní koncert, ale utekl rychle a hezky. Lidé v publiku věděli, na co jdou, a jistě odcházeli naplněni. Absolutní hudební pohlazení v absolutní neděli, jež byla zakončena relativním počtem absolutní vodky ve foyer. Takhle ano. Kéž by podobně absolutní zážitek nabídlo i datum 11/11/11.

P. S.: Věděli jste, že Andy Warhol používal Absolutku jako parfém?