"Dem přes koleje?" Kolikrát už tahle otázka v okolí smíchovského MeetFactory zazněla? Ti statečnější (nebo jen méně ukáznění) hledají skulinu v plotě a stylem kamzík přeskakují železniční magistrálu, všichni ostatní (nemotorizovaní) se od tramvaje vydávají na otravnou cestu přes most. Kreslený chlapík krotící pašíka na boku továrny, napodobenina flákoty masa u pokladny; pěkné místo tahle MeetFactory. Navíc taková pěkná masitá přesmyčka.

Zato když se rozdávalo příjemné vystupování, místní barmani nejspíš zaspali. Zatímco bručoun s vizáží řidiče Harleye otráveně točí pivo, po sále klubu pobíhá jeden z organizátorů a vylepuje papíry s line-upem večera, a každý si tak hned může spočítat, jestli stihne poslední metro. Tak snadné a přitom (v pražských klubech) tolik ojedinělé!

Stejně jako velká část jiných žánrů, také indie rock má svoje jasná módní pravidla. Však je také nepsaný dress-code patrný na první pohled: úzké nohavice (čím užší, tím víc indie), svetřík nebo kostkovaná košile a sáčko (čím ošoupanější, tím víc indie) a ideálně také brýle (čím nápadnější, tím víc indie). Kvůli mikině s kapucí nebo rovnému kšiltu si o vás budou "místní" možná myslet svoje, na druhou stranu se oděn do indie módy schová v davu i naprostý hudební neználek.

Rara Avis jsou fanouškům The Cinematics dobře známí už z letošního března. Nebo třeba z koncertu The Subways. Anebo díky jejich debutu "The Portrait". Nemusí vám být sympatičtí na pohled, nutno ale uznat, že tahle čtveřice má něco do sebe. Zejména projev zpěváka a kytaristy Daniela je více než sugestivní a přestože není jejich produkce nic snadno zkousnutelného, neubírá jí to na přitažlivosti.

V pauze se místní technici neúspěšně snažili místní osazenstvo vykouřit (chvílemi nebylo přes oblaka dýmu vidět na pódium), to už se na scéně zjevili čtyři Skotové. Nijak nerozhozeni faktem, že jejich jedenáctka dostala o den dříve na prdel od té české, otevřeli naplno kohoutky energie hned od začátku. Frontman Scott Rinning se u mikrofonu nijak nešetřil a svým entusiasmem okamžitě rozskákal několik předních řad. Zatímco se na jeho čele leskly kapky potu, vedle stojící kytarista Larry Reid se tvářil, že se na pódiu ocitl omylem a jakoby se ho vystoupení vůbec netýkalo. Možná tento výraz odkoukal od Šmityho.

Také The Cinematics nezapomněli na žánrové oblečení: košile s ohrnutými rukávy, kšandy, vázanky... Jejich hlavní přednosti se ovšem ukrývají pod povrchem. Čtveřice vládne zejména silnými a zpěvnými melodiemi. Vedle několika novinek zazněly například "Strange Education", "Race To The City", "All These Things" a v samém závěru "Love And Terror". Nelze nezmínit přesvědčivý Scottův vokál, jeho nesporné charisma a také fakt, že během půldruhé hodiny nechal na pódiu duši. Připočtěte skvělý chraplavě břitký zvuk, tři stylové Fendery a máte jasný obrázek o tom, jak vypadá skutečná britská klasika.